Kto boli tí sedemdesiatdva pozvaní na hostinu? Číslo je vybraté pre svoju symbolickú hodnotu, aby zdôraznilo prítomnosť zástupcov celého sveta (sedemdesiat a sedemdesiat dva sú čísla, ktoré sa vzťahujú na „rodinu národov“ v knihe Genesis). Medzi tými sedemdesiatimi dvomi sú možno ľudia z našej farnosti: niektorí silne veriaci, iní možno nie až tak veľmi. Všetci boli potom poslaní, a išli „všade“ a Satan padal z neba ako blesk.
Dnes tých sedemdesiatdva je zhromaždených tu, v tomto chráme. A sme pozvaní, aby sme šli a spôsobili satanovi kolaps, a to odmietaním zla v našom každodennom živote. Nájdi si spoločníka a poberte sa na túto misiu spolu!
http://www.upc.uniba.sk/index.php/liturgicke-texty-mainmenu-161/107-komentare-k-citaniam-c/1686-14-nedela-cez-rok-c-komentare-4-7-2010
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát
(učedníků),
poslal je před sebou po dvou do všech měst
a míst, kam chtěl sám přijít…
Lk 10,1-12.17-20
Nemělo by se pod vlivem tohoto evangelia jen přemýšlet o tom, že je kněží málo, že je tedy třeba se modlit, aby jich bylo více. Především : nejde o realizaci lidských přání a projektů, ani o budování fungujícího církevního systému, ani o to, zda bude celé území pokryto farami a farnostmi. V tomto evangeliu jde výrazně o to, že v Ježíši přichází Boží království, že on Boží dar osobně přináší a že potřebuje dělníky na to, aby mu připravili cestu, popřípadě spolupracovali s ním na žni. Všechna naše církevní konání (mše, poutě, kázání, zpovídání, atd.) mají svůj základní a nezbytný smysl tehdy a jen tehdy, když v nás připravují cestu Ježíši a jsou spoluúčastna na žni. Negativně: každá církevní i osobní činnost, která zatemňuje, stírá rozdíl mezi dobrem a zlem, která není jasně proti zlu nebo která si libuje sama v sobě a není připravováním cesty Kristu, má sotva své oprávnění, není "dělnickou činností" ve smyslu tohoto evangelia, i kdyby na ní ten člověk padal vysílením.
http://www.pastorace.cz/Kazani/14-nedele-v-mezidobi-C-Stul-slova.html
14.
neděle v mezidobí
5.7.2015
Slavnost sv. Cyrila a Metoděje
EVANGELIUM
Lk 10,1-12.17-20
'Pokoj tomuto domu!'
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků) , poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
"Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'
„Ježíšův pastorační model“.
1) „Sloužit spolu“ – učedníci byli rozesláni ve dvojicích, aby si mohli vzájemně pomáhat a důvěryhodněji dosvědčovat evangelium. Jak vidíme i z jiných biblických textů, tato praxe se velmi osvědčila – a dokonce i „velký svatý Pavel“ míval průvodce na svých cestách. „Společná služba“ je lékem proti individualismu, malomyslnosti, sebestřednosti (která se snadno vetře do života „osamoceného vojáka“). Je na nás hledat a najít konkrétní způsob prožívání „společného pastoračního působení“.
2) Služba má být nesena skromností (svobodou od majetku) a důvěrou v Boží prozřetelnost. Bohatství totiž „zatěžuje“ při cestě – a při službě. Proto je nutné „kráčet nalehko“… a s lehkostí. Nakolik při naší pastoraci potřebujeme a používáme různé prostředky (např. média), natolik to má být s ryzím postojem svobody a odpoutanosti. Mnohé prostředky a pastorační vymoženosti mohou přehlušit službu, která se pak opírá o „účinnost“ prostředků, a ne o živého Krista. Velmi zajímavý je dopis, který napsala Matka Tereza jistému dobrodinci, aby odmítla finanční dary z toho důvodu, aby sestry prozatím využívaly prostředky k dispozici a „nehromadily bohatství“ – a tak nepřestaly důvěřovat v Boží prozřetelnost. I v tomto bodě se však budou lišit konkrétní aplikace Ježíšova pokynu („chudoby ve službě“ a odkázanosti na Boha). Základní však je, aby byla živá víra v Boží „primát“ – a že bez něho „ani krok“.
3) Středem hlásání má být „Boží království je blízko, Bůh je tady, je tu pro nás“. Při hlásání je možné „plýtvat“ mnoha slovy, hovořit vznešeně o duchovních pravdách, ale přitom nechat posluchače tam, kde jsou – a nevést je k Bohu. Přitom „tou základní melodií“ kázání má být „ujištění o Boží blízkosti“. Na tuto melodii se pak mohou zahrát různé variace (líbivými slovy a hlubokými myšlenkami).
4) Apoštol má před očima, že bojuje proti „temným silám“ (Ef 6,12) – zároveň se však vyhýbá démonizování a „černobílému pohledu na svět“. K účinnému boji proti zlu je třeba začít… od sebe – poctivě demaskovat projevy zla a hříchu ve svém životě, učit se rozlišovat projevy dobrého a zlého ducha (a prosit o rozlišování!). Tím se apoštol učí demaskovat zlo i v životě druhých – a prosit za osvobození od zlého a od hříchu (to se nemá směšovat s exorcismem, který je vyhrazený pověřené osobě při rozvázání posedlého člověka).
5) Služba nemocným spojená s modlitbou. Jako Boží děti se můžeme „svobodně a bez zábran“ modlit za uzdravení nemocného – a zároveň ponechat moudrému Otci svobodu, zda dotyčného uzdraví, nebo posílí k nesení životních obtíží. Evangelium nám vrací odvahu modlit se za uzdravení – vrací nám víru, že Ježíš je mocný a zasahuje: někdy uzdravením, jindy posílením víry a „vnitřního člověka“.
Před námi jsou tedy velké výzvy, abychom hledali cesty, jak aplikovat a konkretizovat „Ježíšův pastorační model“.
http://www.pastorace.cz/Kazani/14-nedele-v-mezidobi-C-Jezisuv-pastoracni-model.html
p style=
