Čtenářský koutek pro duši
Podľa istej legendy keď Boh tvoril svet, prišli k nemu štyria anjeli, každý z otázkou. Prvý položil vedeckú otázku: „Ako tvoríš svet?" Druhý filozofickú: „Prečo tvoríš svet?" Tretí sa spýtal celkom prakticky: „Môžem to mať, keď to dokončíš?" A štvrtý položil kresťanskú otázku: „Môžem ti pomôcť?"
Táto legenda dáva odpoveď tým, ktorí sa ustavične sťažujú: „Prečo Boh nič neurobí?... Prečo nezabezpečí jedlo hladujúcim vo svete?... Prečo... atď." Zdá sa, že sme zabudli na to, že Boh chce „niečo urobiť" skrze nás. Chce urobiť svoju prácu skrze nás, ktorí sme jeho ľudom, skrze Cirkev.
Matka Tereza bola učiteľkou na rehoľnej misijnej škole v Indii. Tam videla umierajúcich chudákov, pohodené deti, rodiny v nedostatku. Chcela pomôcť. Môže jeden hasič s vedrom vody uhasiť obrovský požiar? A ona sa predsa takým "hasičom" stala, pretože verila, že Pán Boh jej pomôže. A pomohol. Dnes už pracuje tisíce sestier lásky v mnohých krajinách sveta. Matka Tereza ponúkla Bohu to, čo mala – svoje sily, um a ochotu pomôcť. Boh požehnal a rozmnožil tieto dary. Skrze matku Terezu „urobil niečo" pre tento svet.
http://www.homily-service.sk/archiv/?zobrazit=text&tema_id=357
K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet.
Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Viz Mt 14,22-33
Dnes nás chce Boží slovo obohatit o zkušenost na první pohled zarážející, ale ve skutečnosti o vpravdě radostnou zvěst: Boha potkáš zpravidla ne tam, kde ho vyhlížíš, ale spíše tam, kde to nejméně tušíš. Postavme se tedy před Boží tvář s pokornou lítostí nad svou malověrností. Volejme vstříc přicházejícímu Pánu: Smiluj se nad námi, Pane.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/19-mez-ABC.pdf
Ježíšovo „To jsem já, nebojte se!" je ujištěním všemohoucího Boha, který nikdy neopouští své stvoření. Jistota Božího „Já jsem!" je tak pevná, že je dokonce obsahem jména, jímž se Hospodin představuje svému lidu (viz Ex 3,14). Je to jediná pevná půda pod nohama, na niž lze vykročit a jít.
http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2014-08-07
Vyprávění dnešního evangelia nám dnes dotvrzuje, že Pán Ježíš zná situaci člověka, který je zmítán nejistotou a malověrností sem a tam jako člun na bouřlivých vlnách času. A že nám vychází vstříc a pomáhá. Ale jeho pomoc je někdy taková, že ji ani nepostřehneme nebo nepoznáme.
Bůh se ukazuje ve stále nových podobách, tak, aby mohl být blízký a srozumitelný každé nové generaci. Je tu stále s námi, je tu stále pro nás: Ve vlídnosti dobrého člověka, v hlasu svědomí a dobrého vnuknutí. Jde opravdu o to, abychom Ježíšův hlas v hluku světa zaslechli, abychom jej rozpoznali ve svém bližním.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/19-mez-ABC.pdf
19.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Mt 14, 22-33
Když ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho ( učedníci ) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě." A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn."
Čím hloubějí jsi zakořeněný v Bohu a v živé tradici, kterou po
celé věky uchovává církev, tím líp dokážeš kráčet s dobou.
Čím víc času trávíš na kolenou, tím pevněji dokážeš stát na
nohách. (Don Oreste Benzi)
Milé sestry, milí bratři,
dnešní příběh bezprostředně navazuje na příběh, který jsme slyšeli minulý týden - zázrak s nasycením davů. Je opět velice zajímavý.
Ježíš posílá učedníky na druhý břeh jezera a sám odchází na horu. Možná stále potřebuje samotu po událostech, které jsme slyšeli minulou neděli. A přestože ví, že učedníky čeká bouře, nechává je vyplout.
Naše životní cesty nejsou jenom příjemnou procházkou, ale někdy i projdou pořádnou bouří. A tím nečasem musíme projít, abychom zjistili, že to zvládneme. Že z toho vyjdeme posíleni. Pán nám neposílá do cesty jenom okvětní plátky, ale i růže s trny. Bouře může mít velké množství podob.
Nebo si představme jinou situaci - pro něco se nadchneme, vyskočíme a běžíme. Investujeme do toho, co můžeme. A najednou člověk začne myslet hlavou. Zjistí, že se pohybuje na hluboké vodě, kde nedosáhne dna. Zpanikaří a začne se topit. Plácá sebou a volá o pomoc.
Podobně na tom byli učedníci. Ochotně se vypravili přes vodu, ale nastane velká bouře. Samozřejmě se bojí. A v tu chvíli vidí, jak k nim kráčí Ježíš po vodě. To je možná vyděsí ještě více. Ale Petr vystoupil a vykročil Mu naproti. V tu chvíli se lekl a začal se topit. Ježíš jej zachrání. Petr projevil odvahu situaci řešit, i když nevěděl, jak to dopadne.
Učedníci určitě tu situaci na moři zažili několikrát - velká bouře. Oni nejsou vyděšeni z rozmaru počasí, ale z toho, co vidí a nerozumí tomu - Ježíš kráčí po vodě. Jak bychom reagovali my, když bychom v nebezpečí viděli něco, čemu nerozumíme? Já bych byl určitě vyděšenější než před tím a rozhodně bych to neviděl jako cestu, která nabízí řešení. Neměli bychom věci pod kontrolou a to nás možná uvrhává do větší nejistoty než samotná situace. A možná právě to nás děsí nejvíc. Ne samotná bouře, ale ztráta kontroly.
Ve chvíli, kdy se začneme plácat v životě, rozhazovat rukama a nevíme kudy kam, kráčí k nám Ježíš. Bůh, který nám podává ruku a říká nám, ať neblázníme. Vše společně zvládneme. A jaká bude naše odpověď? Můžeme padnout na kolena a děkovat. Protože v tu chvíli si uvědomíme tu sílu a milost, která nás potkala. Máme zde zachránce, který se k nám vydá i uprostřed bouře. Ve chvíli, kdy jsme na naprostém dně.
Z celého příběhu mi vyplývá, že je důležité, na co se soustředíme. A nejen ve chvílích, kdy se nic neděje. Ale ve chvílích, které jsou vypjaté, naše hlava začne malovat obrazy, které jsou mnohem horší než skutečnost. V tu chvíli by nás měla zachránit ruka, kterou nám podává Ježíš se slovy - Co blázníš? Já jsem tady s tebou. To zvládneme.
Ježíš Petra nejprve zachrání. Teprve potom se ptá: "Proč jsi pochyboval?" Pomoc přichází dřív než napomenutí. U nás to tedy může vyvolávat otázky - Proč jsem pochyboval? Vždyť vím, že On tu stojí při mně.
Kolikrát se nám stalo v životě, když jsme někomu pomáhali, že jsme obrátili pořadí. Nejdříve z nás v emocích vylétlo několik neslušných slov. Vyřvali jsme na toho druhého vše, co udělal špatně, a teprve potom jsme konali.
Ježíš to má obráceně. Tedy ne, že by nás někdy seřval. Ježíš podává nejdříve pomocnou ruku.
Největším zázrakem není vyhnout se bouři. Ale zjistit, že ať se děje co se děje, víme, na koho se obrátit. A že se na něj obrátíme. Síla modlitby se neprojeví v počtu slov, ale v tom, že je vyřkneme.
Slovo, které řekneme nahlas, má velikánskou moc. A stane se skutečností. Modlitba má sílu tehdy, pokud vychází ze srdce. A někdy opravdu stačí - Pane, pomoc. Pane, nezvládám. V tom tkví síla, že si uvědomíme, že ne vše sami zvládneme. Můžeme se tvářit jako hrdinové, kteří na ramenou nesou tíhu světa. Ale potom stačí kamínek, který z té hory spadne, a rázem jsme na kolenou. Ani to není chyba. Síla uvědomění si - potřebuji pomoc a vím, kam se mám obrátit, se projeví právě v takových chvílích.
Pane, mnohdy nakráčíme sebevědomě do oka hurikánu, protože spoléháme sami na sebe. Ale víme, že bez Tebe bychom tuto cestu nezvládli. Prosíme, abychom si tuto myšlenku vypálili do našich srdcí, aby byla v našich životech neustále přítomná. Amen.
Břetislav Tomáš Karal
