Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 10. 2014

Hostina je krásným symbolem. Patří na svatbu, k výročím života atd. Je znamením přátelství či společenství. Vždyť Ježíš ustanovíl největší tajemství liturgie právě uprostřed hostiny.

 

Mt 22,1-14

'Řekněte pozvaným:

Hostinu jsem přichystal,

 

untitled.png

 

moji býci a krmný dobytek jsou poraženi,

všechno je připraveno,

pojďte na svatbu!'

 

Není tedy divu, že hostina je obrazem nebe. Ale jak to je s možností vstoupit do nebe, tedy do Boží blízkosti? Kupodivu to není ani tak věc našeho výkonu, ale na prvním místě je to otázka přijetí Božího pozvání. Je ovšem třeba nejen přijmout pozvání, ale i skutečně za Bohem přijít. Druhá část evangelia nás trochu vyděsí, když se sami ptáme: „Mám dostatečně vhodné šaty?“ Zde jistě nejde o módu. To, co naplnilo náš život, se na nás zračí jako šaty! Je ale dobré postřehnout dvě důležité skutečnosti: Pozváni jsme zcela zdarma, bez našich zásluh a výkonů. Ale možnost zůstat je odrazem toho, jak jsme Boží pozvání ve svém životě projevili, jak jsme na něj v konkrétních situacích života reagovali.

http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/28-nedele-v-mezidobi-cyklus-A-2.html


 

 

28

neděle v mezidobí


 

Ježíš ujišťuje, že na tuto svatbu se nemusí procházet náročným výběrovým řízením. Sám král totiž touží po jejich přítomnosti. Nemusí vůbec shánět drahé svatební dary – ty se v podobenství vůbec nezmiňují. A kvůli zmiňovanému svatebnímu rouchu nemusí obcházet luxusní svatební salony. Ti, kteří se oblékli v Krista (viz Gal 3,27; Řím 13,14), mohou bez obav vejít do radosti svého Pána (viz Mt 25,21). Pokud nás tedy u tohoto podobenství mrazí v zádech, je namístě položit si otázku, kdo které skupiny patříme.

http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2014-10-09


 
 

EVANGELIUM

Mt 22,1-14


Pozvěte na svatbu, koho najdete.


Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: "Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: 'Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: 'Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven
do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.' Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených." 


 

 Sme pozvaní všetci na konečnú hostinu raz

po smrti

 

V dnešnom evanjeliu sa hovorí o hostine, o svadbe. Tieto obrazy sa v SZ často používali na opis stretnutia s Bohom. Počuli sme, že niektorí to pozvanie odmietli. Sme pozvaní všetci na konečnú hostinu raz po smrti. Či nebude premeškaná, to záleží od toho, ktoré veci zvýrazníme v živote a ktoré presunieme do všednosti.

 

 

jesus__robe_of_righteousness-250x166.jpg

 

Hostinou je však aj toto naše stretnutie v kostole. Aj na ňu sme pozvaní. Premýšľam nad tým, čo by bolo treba, aby to bolo skutočné stretnutie, skutočná hostina. A na um mi prichádza jednoduché slovo – pokánie. Slovo, ktoré sme často počuli, ktoré je niekedy ťažké. Ale môcť sa stretnúť na skutočnej spoločnej hostine sa bez toho nezaobíde. Predstavte si otca, ktorý má od svojho syna veľké očakávania, ale syn ich neplní. Otec mu to vytýka, neraz ho urazí (že všetko pokazí, že nič si neváži), syn mu občas tiež nie šťastným spôsobom vráti. Ak by sa tí ľudia mali spokojne a radi stretnúť pri spoločnom stole, tak nepomôže nič iné, ako spomenuté slovo. Čím viac budú chcieť toho druhého premeniť a pripraviť, tým viac sa medzera medzi im zväčšuje. A to je príklad človeka, ktorý nemal svadobný úbor. Odborníci hovoria, že na kráľovských hostinách to oblečenie rozdávali. Preto sa Pán tak rozhneval. A ten odev symbolicky naznačuje práve našu schopnosť pokánia. To je podmienka skutočného stretnutia.

Hovoril som o hostine a o nepremeškaní života. My sme toto pozvanie prijali, sme tu. Možno by bolo dobré dnes aj poďakovať za to, že nie sme ako tí ľudia z evanjelia, že ešte sa vieme stretnúť, vieme počúvať slová o pokání, vieme nad nimi premýšľať. Aj to môže byť znakom hlbšieho precítenia vecí, ktoré máme, môže to byť vystúpenie všednosti do oblasti posvätného.

http://www.teoforum.sk/?id=30&view_more=158