10. 3. 2014
"Daj sa mi napiť!" (Jn 4, 7)Dnešné evanjelium nám dáva možnosť nazrieť na moc Božieho milosrdenstva a lásky. Keď Ježiš pri studni stretáva Samaritánku, odhaľuje jej minulosť: mala piatich manželov a teraz žije s mužom mimo manželského zväzku. Ale nerobí to preto, aby ju odsúdil alebo aby v nej vyvolal pocit viny. Skôr používa tieto dôverné informácie z jej života na to, aby jej ukázal, kým je.Ježiš chce dokázať žene, že nie je len Žid (Jn 4, 9), nie je len veľký muž, ako bol Jakub (4, 12), nie je len prorok (4, 19).
Ježíš jí odpověděl:
"Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného."
Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat." Jan 4,5-42
On je Mesiáš a Spasiteľ sveta (4, 29. 42)! Chce jej ukázať, že nič z toho, čo urobila, mu nemôže zabrániť, aby jej ponúkol vodu života. Aký nádherný obraz sviatosti zmierenia! Táto žena prišla k Ježišovi a sama si nebola vedomá, aké bremeno nesie, aká je smädná a osamelá, ale odchádzala od neho nadšená a naplnená. Vedela, že jej hriechy sú odpustené a jej vina odstránená. Ochutnala živú vodu Ježišovho milosrdenstva a jej život sa zmenil!
A čo viac, nenechala si radostnú zvesť iba pre seba. Vrátila sa do dediny a vyzvala ostatných, aby išli a stretli sa s Ježišom.Presne na to je sviatosť zmierenia. Je na to, aby sme prišli k Ježišovi a dovolili mu vyslobodiť nás. Je na to, aby sme Ježišovi dovolili vyniesť naše hriechy na svetlo a zmyť ich. Je zakúsením Božieho milosrdenstva, ktoré nesmierne presahuje naše očakávania a natoľko nás premieňa, že sa chceme oň podeliť s každým, s kým sa stretneme.Bratia a sestry, všetci potrebujeme milosť sviatosti zmierenia. Všetci sa potrebujeme stretnúť s Ježišom a zakúsiť jeho nekonečné milosrdenstvo. Nezávisle od toho, aký ťažký je tvoj hriech -cudzoložstvo, potrat alebo dokonca vražda -, vedz, že Ježiš na teba čaká pri studni, pripravený dať ti vodu života. Skutočne neexistuje neospravedlniteľný prečin!
Pane Ježišu, potrebujem tvoju živú vodu. Príď a naplň ma svojím milosrdenstvo
3.
neděle postní
EVANGELIUM
Jan 4,5-42
"Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu."
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak jak byl - u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: "Jakže? Ty, žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu." Žena mu namítla: "Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda? Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného." Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat." Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem." Žena mu odpověděla: "Nemám muže." Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: 'Nemám muže`; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu." Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: 'Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat'." Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě." Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno."Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, ten, který s tebou mluvím." Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: "Co jí chceš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: "Mistře, najez se!" On jim však řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: "Přinesl mu někdo něco jíst?" Ježíš jim řekl: "Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: 'Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.' Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: 'Jiný rozsévá a jiný sklízí. Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce." Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: "Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa."
Pri Jákobovej studni sa stretávajú
dvaja smädní.
A Ježiš jej odpovedá: „Ja som to“ (v. 26). Ja som, ktorý som. Pri Jákobovej studni sa stretávajú dvaja smädní. Boh v Ježišovi – smädný po spáse človeka a človek žízniaci po spáse svojej duše, po zavlažení vyprahnutej pôdy svojho vnútra.
Dochádza k spojeniu Božího smädu – ktorý učeníci nechápu a bežia nakupovať – smädu na ktorého utíšenie je celý svet krátky, na utíšenie ktorého stačí obrátenie jedného človeka. A nášho smädu, ktorý nám do srdca dal sám Boh. Boh vložil večnosť do našich sŕdc (Kaz 3, 11). Už v lone našej matky, skôr, ako sme sa narodili, nám bola vložená túžba po Bohu, po živej vode, po chlebe zostupujúcom z neba. Je to túžba po tej vode, ktorá sa stáva prameňom prúdiacim k večnému životu (v. 14). Túžba po tele Syna človeka, ktorým sýtení, máme večný život a zasľúbenie vzkriesenia (J 6, 54).
Kristus je pri všetkých našich snahách o nájdenie správneho prameňa. Tam všade sedí, smädný, prahnúci po naplnení našej duše. Keď vyznávame: Pane, nie som hoden – nezaslúžim si, aby si vošiel pod moju strechu, ale povez len slovo a moja duša bude nasýtená, Ježišova odpoveď znie: „Ja som to, ktorý rozprávam s tebou“(v. 26). Sedím tu už dlho a tak sa mi daj napiť. Zavesili ma tu a žízním. Prahnem po tvojom spasení. Žízním tak, že mi z vnútra vyteká z krv a voda.
Zo skaly Golgoty prúdi prameň vykúpenia. Ježiš sľubuje: „Každý, kto pije kto vie akú vodu, bude zase žízniť. Kto by však pil z vody, ktorú mu ja dám, nebude žízniť naveky, ale voda, ktorú mu ja dám, bude v ňom prameňom vody prúdiacej k večnému životu.“
Smädný Kristus čaká vo svojom slove a sviatostiach na prázdne, či kto vie čím naplnené nádoby nášho vnútra. Ak sa stretne Jeho smäd s naším, ak sa stretne voda s krvou, či vínom vytekajúcim z Jeho boku s prázdnymi nádobami našich sŕdc a myslí, zajasajú nebesá. Kristov smäd bude utíšený a vyprahlosť našej duše naplnená.
