12. 3. 2014
Viz Jan 9,1-41
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“
Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena.
Príslovie hovorí: „Je lepšie zapáliť sviečku, než nariekať, že je tma“. Pôstna doba je čas, keď máme vo svojom okolí i vo svojom vnútri pretvoriť temnotu vo svetlo.
Nie je frázou, že náš Boh je vidiaci Boh. Vidí celého človeka. Vidí aj srdce. Stvoril človeka, aby videl. Dal nám telesné oči, svetlo Ducha a silu srdca. Kto nemôže vidieť, je chudobný. Kto nechce vidieť, je poľutovaniahodný.
Evanjelium predstavuje rôzny postoj k slepote. Ježiš slepému od narodenia pomáha. „Napľul na zem, urobil zo sliny blato, blatom mu potrel oči a povedal mu: „Choď, umy sa v rybníku Siloe.“ On šiel, umyl sa a vrátil sa vidiaci“ (Jn 9,6-7). Farizejom nato povedal: „Keby ste boli slepí, nemali by ste hriech. Vy však hovoríte: ,Vidíme.’ A tak váš hriech ostáva“ (Jn 9,41).
4.
neděle postní – Laetare
Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů. Izajáš 66,10–11
EVANGELIUM
Jan 9,1-41
Šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?" On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím." Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím." Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok." Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho." Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?" Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal." Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."
„Teraz už viem!“
U Jána často nachádzame v miernych obdobách vetu: „Teraz už viem!“ Nachádza sa napríklad aj v príbehu o Samaritánke, alebo sa bude v príbehu budúcej nedele o vzkriesení Lazára. Ale nájdeme ho u Jána aj inde. Ján je v skutočnosti o tom: O postupnom, na nakoniec definitívnom spoznaní Ježišovej identity. Ťažko niekedy ľuďom vysvetľovať, prečo treba k prijatiu sviatostí (napríklad birmovania, katechumenov) dlhšiu prípravu, niekoľkomesačnú. V procese prípravy katechumena na krst je aj obrad Effatha. Pripomína aj dnešné uzdravenie slepého od narodenia. Effatha znamená otvor sa. Naznačuje sa tým, že cesta viery je takouto cestou postupného otvárania zraku viery. To je proces, ktorý je postupný. Cieľom každej takejto prípravy by malo byť, že kandidát na prijatie sviatostí napokon sám povie po ceste, ktorú prešiel: „Teraz už viem.“ Aj my všetci zažívame na našej ceste viery postupné otváranie očí pre svet viery. Aj my po dlhom hľadaní, pochybnostiach, zápasoch si po čase neraz povzdychneme: „Teraz už viem.“
Pri každej Eucharistii môžeme zažívať takéto otvorenie zraku. K emauzským učeníkom vracajúcim sa z Jeruzalema po Ježišovom ukrižovaní sa pripojí Ježiš. Diskutovali o tom, prečo sa to stalo. A odpovede hľadali asi podobne ako v dnešnom evanjeliu: „preto, lebo“ – preto, lebo to bolo politicky zmanipulované, preto, lebo Ježiš bol neopatrný, preto, lebo asi nebol Božím Synom, preto, lebo mu závideli. Ježiš im postupne otvára zrak a učí ich vidieť skutočné vysvetlenie viery: Stalo sa to „preto, aby“, preto, aby sa ukázala Božia moc, preto, aby Boh vykúpil človeka, preto, aby sa dotkol svojou láskou ľudských sŕdc, preto, aby sa zjavili Božie skutky. A sebe i Vám prajem, aby sa aj pri našich eucharistických sláveniach na nás uskutočnilo to, čo na emauzských učeníkoch... „A učeníkom sa otvoril zrak a spoznali ho pri lámaní chleba...“ Amen.
