20. 3. 2014
Toto praví Hospodin Bůh: "Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide!
Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal" - praví Hospodin. Ez 37,12-14
V obci Sedlec v Českej republike majú jednu zvláštnosť. V kaplnke tamojšieho kostola je zhotovená ozdoba z ľudských kostí. Je z nich urobený oltár, lustre a všetko ostatné zariadenie. Tisíce ľudských kostí pochádzajú z neďalekého masového hrobu, ktorý zostal z epidémie moru. Umelcova fantázia vytvorila z týchto kostí veľmi zvláštny obraz. Každý, kto vojde do tejto kaplnky zažije zvláštny pocit úzkosti, úžasu a ľudskej predstavivosti. Za tými kosťami vidíme ľudské bytosti s ich osudmi. Oltár, krstiteľnica, erby – to všetko predstavuje súčasť cirkvi. Stretáme sa to so smrťou i s životom. Presne tak je to aj s pôsobením Ducha Svätého. Tam, kde pôsobí, je život, rast, rozkvet. Kde nie je prítomný je len dojemná mŕtvota. Na pôsobení Ducha Svätého stojí viera jednotlivého človeka i cirkvi. Ten istý Duch zostúpil na učeníkov v Jeruzaleme a začala sa písať nová éra cirkvi. Došli naplnenia Ježišove slová, že pošle učeníkom Radcu, Ducha Svätého. Svätodušné sviatky teda veľmi tesne nadväzujú na pôsobenie Pána Ježiša Krista.
Jeden príbeh rozpráva o rabínoch, ktorí riešili otázku, ako to bolo s tými oživenými ľuďmi potom, čo do nich vstúpil Duch a postavili sa na nohy. Prvý rabín hovorí: Oni žili a hneď na to zomreli. Lebo samotné oživenie stačí na dôkaz Hospodinovej moci. Druhý rabín namieta: Oni žili len krátko, ale ešte pred smrťou zaspievali Bohu chválospev. Lebo sa patrí chváliť Pána života. Tretí rabín nesúhlasil: Nie, nie. Oni žili ešte dlho na naplnilo sa pri nich proroctvo, že sa vrátia do rodnej izraelskej zeme. Štvrtý rabín k tomu pohotovo povie: A ja som jeden z ich potomkov. Tento štvrtý rabín vyznáva, že jeho sa príchod Ducha na suché kosti bytostne dotýka. On je teda svedok. „V mojom živote bolo pusto. Vďaka Bohu zavanul do môjho života Duch a ja žijem, dýcham, premýšľam a chválim Boha za Jeho skutky. Ja som z tých, ktorým Boh dal život.“
Kde pôsobí Duch Svätý, tam sa údolie plné suchých kostí mení na dav živých ľudí. Tam končí duchovná vlažnosť a rastie záujem o Božie veci. Tam únavu nahrádza nová ochota a usilovnosť. Tam je radostný pohľad dopredu. Modlime sa, aby svätodušné sviatky mali svoje stále pokračovanie a aby Duch Svätý pôsobil v nás a medzi nami. Ten Duch, ktorý na nás veje z prázdneho Kristovho hrobu. Amen.
5.
neděle postní
Kdo v těchto dnech zavítá na Velehrad ke hrobu kardinála Špidlíka († 16. dubna 2010), najde sarkofág okrášlený barevnou mozaikou, do které jsou vetkána jeho slova: „Všechno, co žijeme s láskou, přechází s Kristem do vzkříšení. Věčnost vytvářejí vztahy, které nekončí.“
Je-li to pravda, pak tou nejlepší přípravou na Velikonoce bude ozdravění a oživení našich mezilidských vztahů. Žijeme omotaní pohřebním rubášem našeho „já“, a místo abychom šířili kolem sebe „libou vůni Kristovu“ jsme často jako onen člověk, kterého prý Pater Pio vtáhl jednou k sobě do zpovědnice, protože nemohl snést zápach jeho hříchů. I my se rozkládáme s Lazarem v hrobě našeho ego. Spolu s Lazarem, Martou a Marií patříme ale k Ježíšovým přátelům! Platí tedy i nám Kristovo mocné zvolání: „Lazare, vyjdi ven!“ Kdo uposlechne pocítí už v tomto pomíjivém čase věčnost a v tomto smrtelném těle sílu vzkříšení.
EVANGELIUM
Jan 11,1-45
Já jsem vzkříšení a život.
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: "Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn." Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska! " Učedníci mu odpověděli: "Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?" Ježíš na to řekl: "Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo." Po těch slovech ještě dodal: "Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil." Učedníci mu řekli: "Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli;,, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!" Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: "Pojďme i my, ať zemřeme s ním!" Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Marta mu odpověděla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: "Já :jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" Odpověděla mu: "Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel." Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: "Kam jste ho položili?" Odpověděli mu: "Pane, pojď se podívat! " Ježíš zaplakal. Židé říkali: "Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: "Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?" Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.Ježíš řekl: "Odstraňte ten kámen!" Sestra zemřelého Marta mu namítla: "Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den."Ježíš jí odpověděl: "Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven! " Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: "Rozvažte ho a nechte odejít!" Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.
Rozviažte ho, nech odíde."
(Ján 11:44)
Ježiš mal na to ľudí, ktorí odtiahli kameň uzatvárajúci Lazárovu hrobku a on na neho len potom zavolal, aby vyšiel von. Tí ľudia, ktorí striktne žijú svoje životy, len skrze svoje materiálne orientované vedomie, samých seba nevedomky umiestňujú do niečoho veľmi podobného hrobu - ulity, zatiaľ, čo tí ostatní z ich okolia, ktorí sú podobného zmýšľania, im tento ich hrob ešte pomáhajú zapečatiť, ťažkým kameňom materializmu. Svet je vždy pripravený položiť na muža alebo ženu ťažké bremeno materiálna, a tak v nich udusiť duchovný život. Ako možno v súčasnosti pozorovať, táto ťarcha materiálneho bremena sa neustále zvyšuje ako vo svojej kvantite, tak i každodennej zložitosti. Osoba žijúca týmto spôsobom, môže byť považovaná za duchovne mŕtvu. A predsa, každý človek môže byť vzkriesený k lepšiemu životu, volajúcim hlasom Krista vo svojom vnútri. Vráťme sa však k Lazárovi, ktorý vyšiel zo svojho hrobu previazaný plátnom. Ježiš im vtedy povedal: "Rozviažte ho, nech odíde." (Ján 11:44) Táto symbolika poukazuje na uvoľnenie osobnosti z pod ťarchy materiálneho otroctva a trápenia, ako aj na prinavrátenú slobodou, prejaviť sa v živote po novom. Pozorujte, že v oboch prípadoch Ježiš prikazuje ľuďom, ktorí sú tam prítomní (spoločníkom Lazara v jeho pozemskom živote) odvaliť kameň materiálna a obal prekážok (plátno, v ktorom je zviazaný). Sú to tí istí ľudia, ktorí ho týmto plátnom previazali a uzatvorili jeho hrob masívnym kameňom. Niekedy je práve pozemská spoločnosť okolo nás tým putom, ktoré nás zväzuje a drží v okovách materializmu. Ak však jedného dňa osobnosť človeka začuje hlasné volanie Božského Ja, vo svojom vnútri, porozumie mu a pravdivo na toto volanie odpovie, žiadna materiálna vec ho už nebude môcť zastaviť.
Význam tohto príbehu presahuje všetky náboženstvá. Tento príbeh nie je určený iba pre Kresťanov, ale je to univerzálna skúsenosť ľudských pomerov. Toto Kristove volanie Lazára z hrobu, je symbolické volanie Ducha - Duše každej ľudskej bytosti k ich osobnosti. Tento volajúci hlas je v nás, bol a vždy bude. Avšak je len na nás, aby sme toto volanie boli pripravení počuť vo všetkých časoch a na všetkých miestach a odpovedať mu celým svojím srdcom, mysľou a duchom.
