12. 2. 2014
Každý človek dostal od Boha schopnosť rozlišovať medzi dobrým a zlým, správne hodnotiť svoje konanie a riadiť seba samého. Túto schopnosť voláme svedomie. Hlas svedomia je najdôležitejší Boží zákon, podľa ktorého má človek žiť, rozhodovať sa a konať. Všetky Božie prikázania sa stávajú smernicami života až vtedy, keď sú obsahom svedomia a ozývajú sa v jeho hlase. Svedomie je Boží hlas v nás, ktorý nám hovorí, čo je dobré a čo zlé. Svedomie je Boží zákon, vpísaný do ľudského srdca. Každý človek má svedomie.
„Pohania, ktorí nemajú zákon, od prírody robia, čo zákon požaduje, hoci taký zákon nemajú, sami sebe sú zákonom. Tým ukazujú, že majú požiadavky zákona vpísané vo svojich srdciach, čo im dosvedčuje zároveň aj ich svedomie aj ich myšlienky, ktoré sa navzájom obviňujú alebo i bránia.“ (Rim 2, 14-15)
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit."
Mt 5, 17-37
DŮSTOJNOST SVĚDOMÍ
V hlubinách svědomí odkrývá člověk zákon, který si sám neukládá, ale který musí poslouchat. Jeho hlas ho stále vybízí, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu, a když je třeba, promlouvá k sluchu jeho srdce: toto dělej, tamto nedělej. Neboť člověk má ve svém srdci zákon vepsaný Bohem; v poslušnosti vůči němu spočívá jeho důstojnost a podle něho bude souzen. (Srov. Řím 2,14-16.) Svědomí je nejtajnější střed a svatyně člověka; v ní je sám s Bohem, jehož hlas mu zaznívá v nitru. Prostřednictvím svědomí si podivuhodným způsobem uvědomuje zákon, který splňuje milováním Boha a bližního. (Srov. Mt 22,37-40; Gal 5,14.)) Věrnost svědomí spojuje křesťany s ostatními lidmi při hledání pravdy a při pravdivém řešení mnoha mravních problémů, které vyvstávají v životě jednotlivců a ve společenském soužití. Čím více tedy převládá správné svědomí, tím více ustupují jednotlivci a skupiny od slepé libovůle a snaží se podřídit objektivním mravním normám. Nezřídka se ovšem stává, že se svědomí vlivem nepřekonatelné neznalosti mýlí, avšak tím neztrácí svou důstojnost. To však nelze říci tehdy, když se člověk málo stará o hledání pravdy a dobra a jeho svědomí se vlivem návyku na hřích ponenáhlu stává téměř slepým.
6
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Mt 5, 17-37
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům; ale já vám říkám.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."
Má smysl mluvit o svědomí
(conscience) u právníků ?
Sir Thomas More neboli (v latinizované podobě) Thomas Morus (česky někdy také jako Tomáš More či Tomáš Morus; 7. únor1478 – 6. červenec1535) byl anglickýprávník, politik a spisovatel. V letech 1529–1532 zastával úřad lorda kancléřekráleJindřicha VIII., jehož byl blízkým spolupracovníkem a přítelem. Je považován za nejlepšího anglického právníka a jednoho z největších evropských vzdělanců své doby. Po Jindřichově roztržce s katolickou církví se roku 1532 s králem rozešel a rezignoval na svůj úřad. Když později odmítl složit přísahu podle zákona o následnictví, byl nejprve uvězněn a posléze popraven. Katolická církev jej ctí jako svatého a mučedníka.
Moreova poprava se setkala ve zbytku Evropy s obecným nesouhlasem jak u katolíků, tak u protestantů. Erasmus Rotterdamský se vyjádřil k jeho odsouzení a popravě větou, že „More byl čistší než napadlý sníh“.
katolická církev slaví jeho svátek 22. června, společně se svátkem jeho přítele a mučedníka v téže věci, biskupa Johna Fishera.
Tomáš Morus - je nazýván "mučedníkem"svědomí
a právě jeho citlivost na tuto individuální instanci, která představuje definitivní morální kritérium lidského jednání a rozhodování, by měla charakterizovat spiritualitu současného křesťana. Bůh se obrací k člověku jako k jedinečné a nezastupitelné osobě právě v této sféře jeho svědomí. Každý člověk má v božích plánech své jedinečné místo. Tradiční křesťanská spiritualita se někdy vyznačovala pasivitou. Křesťan rezignuje na tvůrčí rozhodování v přítomné chvíli a očekává vnější směrnice, které by měly určit jeho volbu. Stává se v jistém pejorativním smyslu "ovcí" pastýřské péče těch, kteří byli v církvi pověřeni, aby ho vedli. V tomto smyslu je tedy Tomáš Morus patronem nové doby, v níž se stále víc a více uplatňuje hodnota lidské osoby jakožto individua.
A Lawyer’s Prayer to St. Thomas More
Thomas More , counselor of law and statesman of integrity, merry martyr and most human of saints:
Pray that, for the glory of God and in the pursuit of His justice, I may be trustworthy with confidences, keen in study, accurate in analysis, correct in conclusion, able in argument, loyal to clients, honest with all, courteous to adversaries, ever attentive to conscience. Sit with me at my desk and listen with me to my clients’ tales. Read with me in my library and stand always beside me so that today I shall not, to win a point, lose my soul.
Pray that my family may find in me what yours found in you: friendship and courage, cheerfulness and charity, diligence in duties, counsel in adversity, patience in pain—their good servant, and God’s first. Amen
