Čtenářský koutek pro duši
V každém povolání vstupují na scénu dva hlavní představitelé: Bůh a člověk. Pokud se uzavře přicházející proud milosti, člověk zemře ve své omezenosti a sobectví. Pokud se naopak uzavře lidská vůle vůči Bohu, Boží dar narazí na prázdnotu. Milost a svobodná vůle jsou dvěma póly svatosti.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/24-6-NarozJanK%C5%99t.pdf
"Co asi z toho dítěte bude?
Vždyť ruka Páně byla s ním!"
Lk 1,57-66.80
Moji milí, Jan Křtitel jakoby stál na rozhraní dvou zákonů – Starého a Nového. Že Jan tvoří jakýsi předěl, to dosvědčuje sám Pán Ježíš slovy: Proroci a zákon až do Jana Křtitele. Jan je představitelem toho, co je staré, a hlasatelem toho, co je nové. Jako představitel toho starého se rodí ze starých rodičů, jako hlasatel toho nového se projevuje už v matčině lůně jako prorok. Neboť ještě dříve, než se narodil, při příchodu Panny Marie zaplesal v lůně své matky Alžběty. Už tam bylo naznačeno, čím bude. Bylo to naznačeno dřív, než se narodil.
http://www.farnost-recice.cz/clanky/duchovni-slovo/promluvy-na-nedele--slavnosti-a-vyznamnejsi-svatky/slavnost-narozeni-sv.-jana-krtitele.html
Slavnost Narození
sv. Jana Křtitele
Neděle
24.6.2012
EVANGELIUM
Lk 1,57-66.80
Vždyť ruka Páně byla s ním
Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš.
Jeho matka na to řekla: "Ne, ale bude se jmenovat Jan!"
Namítli jí: "Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje."
Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno.
On si vyžádal tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: "Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!"
Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.
Úcta a tradice
24. červen je doba slunovratu, nejdelší den v roce. Především ve středověku patřil Janův den k nejvýznamnějším svátkům, slavil se poutěmi, procesími a lidovými slavnostmi. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je asi tzv. svatojánský oheň, který se zapaluje v předvečer 24. června. Od 10. století se při něm prokazatelně pije svatojánská „láska“, víno posvěcené v kostele. I vodě ve studni se věnuje na sv. Jana zvláštní pozornost. Jan Křtitel je nejčastěji znázorňován s beránkem.
https://udalosti.signaly.cz/0906/narozeni-sv-jana-krtitele
K ZAMYŠLENÍ
Jméno totiž není jen rozlišovací označení, na to by docela dobře stačila třeba jenom čísla. Jméno značí též poslání a úkol, to co rodiče od dítěte očekávají, co si přejí, aby dokázalo. Proto je někdy kolem jména pro dítě i mnoho dohadování. My jsme dnes v evangeliu také slyšeli o dohadování kolem jména. Otec Zachariáš trval proti všemu příbuzenstvu na jménu Jan. Proč je to tak udivovalo? Protože má zvláštní význam: Přeloženo z hebrejštiny znamená: Bůh je milostivý. Tatínek chtěl, aby se jeho syn stal ve svém životě hlasatelem pravdy, že Pán Bůh je milostivý, že je dobrý.
Jméno Jan je tedy veliké a krásné jméno, a sluší se, abychom všem Janům, Jendům a Honzíkům k jejich dnešnímu svátku pogratulovali. A co ostatní, co se nejmenují Jan, Bohumil, Věra nebo Kristina, co mají jen jména obyčejná jako Jirka, Jarka či Marta? Žádné jméno není obyčejné. Každé má svůj smysl a krásný význam. A všichni máme také své poslání. Vždyť jsme byli pokřtěni ve jménu Kristově. Jsme tedy všichni Kristiáni a Kristiny. Jsme křesťané a to nás zavazuje, abychom splnili své křesťanské životní poslání.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/24-6-Sv-Jan-K%C5%99t.pdf
