Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 7. 2012

 

19a.jpg

Ježíš jim řekl: "Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." 

(Mk 6, 1-6)

 

Dnešní jeho návštěva, jako nám ji představuje evangelista Marek, obsahuje všechny tyto jejich pocity a postoje vůči němu. Byli plni očekávání, vše ale skončilo fiaskem. Nebyli schopni překročit práh názorů o něm, které si za celé ty roky o něm vytvořili. Zůstali uvězněni v hranicích svých představ a očekávaní. Nebyli schopni přijmout fakt, že v jejich rodákovi, kterého tak dobře znali, by mohlo být něco výjimečného, dokonce až tak výjimečného, že by je to mělo postavit do role posluchačů jeho slov, ba dokonce těch, kteří mohli být vedeni k změně smýšlení a obnově života...
Evangelista to celé uzavírá tím, že Ježíš se „divil“ a neudělal tam žádný větší zázrak, protože i tak by ho tamější lidé nechtěli pochopit jako projev Boží lásky...
Ale na straně druhé dnešní Ježíšova trpká zkušenost ho nevede k rezignaci, ale jak budeme slyšet příští neděli, k plnějšímu apoštolskému působení...

Na závěr jeden malý příběh, který je vlastně dialogem mezi nově obráceným ke Kristu a jeho nevěřícím přítelem:
„Tak jsi tedy konvertoval ke Kristu?“ „Ano.“ „Potom jistě o něm mnoho víš. Pověz mi, v které krajině se narodil?“ „Nevím.“ „Kolik měl roků, když zemřel?“ „Nevím.“ „Víš alespoň, kolik řečí pronesl?!“ „Ne.“ „To tedy opravdu víš málo na člověka, který tvrdí, že se obrátil ke Kristu.“ „Máš pravdu. Hanbím se, že tak málo o něm vím. Ale něco přeci jen vím:
Před třemi léty jsem byl opilec. Měl jsem dluhy. Má rodina se rozpadala. Žena a děti se bály mých nočních návratů domů. - A teď jsem přestal pít, nemám dluhy, náš dům je šťastným domem, děti již s tužbou vyčkávají každý večer můj návrat... To všechno pro mě Kristus udělal. A toto je to, co vím o Kristu najisto!“ - Skutečně poznat znamená změnit se skrze to, co poznáme...

Nepodobejme se obyvatelům Nazareta, kteří se zesměšnili tím, že odmítli Ježíše proto, že ho poznali. Jestli jsme my Ježíše přijali, tak usilujme, aby to cítili všichni, které známe...
http://mjs.ic.cz/B%202006.htm#14._NEDĚLE_V_MEZIDOBÍ_B

 

14.

neděle v mezidobí

EVANGELIUM

Mk 6, 1-6

Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagóze.
Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: "Kde se to u něho vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?" A pohoršovali se nad ním.
Ježíš jim řekl: "Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

 

jesus_carpenter.jpg

Neznámý tesař

Takový byl Ježíš pro mnohé současníky, jak nám potvrdilo i vystoupení v nazaretské synagóze. Kristus se ve svém domově sice setkal s údivem (který je předstupněm otevřenosti víry), ale bohužel s údivem nevěřícím: „Přece nežijí jeho příbuzní mezi námi? Není to ten tesař?“ Jako kdyby řekli: „No ano, vždyť je to náš Fanda!“ Obyvatelé Nazareta si byli tak jistí, že vědí, co se dá očekávat a co ne, že Ježíš neměl se svou novou zvěstí žádnou šanci. Jak těžké bylo přijmout, že Ježíš není jen tesař, vysvítá také z toho, že při jiné příležitosti příbuzní měli za to, že se pomátl (3,21)!

Co bylo překážkou odmítnutí? Paradoxně to, že Nazareťané Ježíše „znali“. Oproti tomu ti, kteří Ježíše neznali, očekávali překvapivě mnoho, protože on byl pro ně „nepopsaným listem“.

I nám hrozí to, co obyvatelům Nazareta, protože my také Ježíše „známe“. Avšak s tím rozdílem, že Nazareťané znali Ježíše příliš jako člověka („známe jeho matku, jeho příbuzné, prostě je to náš soused“), my příliš jako Boha, který „je v jiných sférách“ a nevstupuje do našeho života. U obou přístupů je však společné jedno: Ježíš nemá co říct a co dát. Ježíš „není pro nás“. Máme s ním dobré „sousedské vztahy“ - nic po nás nikdy nechtěl, my od něj také ne. Nikdy nám nic zlého neudělal… ale dobrého také ne. Nemáme s ním „žádné konflikty“. Možná máme s Kristem „dobrý vztah“ podobně jako jeho sousedé v Nazaretě (chodíme „do kostela“, nevadí nám). Tak dobrý vztah… že od něj „nečekáme nic“. A najednou tento „Fanda“ klade nárok, že je někdo víc než pouhý soused a řemeslník! Slibuje, že má moc proměňovat naši šedou existenci - svým slovem a činy. Protože on není pouhý tesař. Lépe řečeno - on je ten tesař, který má mimořádně účinné nástroje. Opracovává nás, aby si z nás vytvořil něco nového, „novou nádobu“, podobně jako s Pavlem (Sk 9,15).

Tento tesař však nechce opracovávat „nás bez nás“. Očekává naši víru - naše ano, že se chceme podvolit jeho rukám. „Ano“, že důvěřujeme jeho moci. „Ano“, že čekáme od něj dobré věci. „Ano“, že jeho moc je větší než všechno to negativní, co prostupuje naše dny. A že tato moc obrábí naše ztvrdliny a odstraní shnilé části.
Věříš, že Ježíš je víc než pouhý tesař? A věříš, že Ježíš není „Bůh v oblacích“?

http://www.cho.cz/clanky/Neznamy-tesar.html