2.neděle adventní B
Roste nebesá zhora, oblaky
nech pršia Spravodlivého;
Nech sa otvorí zem a vyklíči
Spasiteľa.
(Iz 45,8)
Dejte rosu, nebesa, shůry
a oblaka ať sešlou jako déšť spravedlivého.
Nehněvej se, Pane, a již nevzpomínej na naše nepravosti;
Hle město svatého bylo opuštěno,
Sión byl opuštěn, Jeruzalém se stal osamoceným,
dům Tvé svatosti a slávy,
kde Tě chválili naši otcové.
Zhřešili jsme a stali jsme se nečistými
a padli jsme všichni jako list
a naše nepravosti nás odvály jako vítr.
Ukryl jsi před námi svou tvář
a zanechal jsi nás v moci naší nepravosti.
Pohleď, Pane, na zármutek svého lidu
a pošli již toho, koho se chystáš poslat,
vyšli Beránka, vládce země,
z pouštní skály k hoře Siónské dcery,*)
aby odstranil jho našeho zajetí.
Utěš se, utěš se, můj lide,
brzy přijde tvá spása. Proč se sžíráš soužením,
proč se v tobě obnovuje bolest? Zachráním Tě, neboj se
neboť já jsem Pán, tvůj Bůh,
Svatý Izraele, tvůj vykupitel.
Roráty
jsou adventní písně, které se zpívají při mších. Jedná se o zpěv čtyř slok s refrémem a hovoří o přípravě na příchod Spasitele.
Hlas volajícího na
poušti:
Připravte cestu
Pánu, vyrovnejte mu
stezky!"
Mk 1, 1-8
Adventní věnec
Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel: Ježíš Kristus. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa" (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života.
Neboj se. Buď věrný a dám ti vítězný věnec života.
(srv. Zj 2,10)
2.
neděle adventní
Slova svatého evangelia podle Marka.
Mk 1, 1-8
Vyrovnejte stezky Páně!
Slova svatého evangelia podle Marka. Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím:
Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!" Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. ( Jan ) kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.
Hlas volajícího na poušti
Marek nezačíná své evangelium událostmi kolem Ježíšova narození, jak tomu je například u Lukáše a Matouše. Markův začátek je až syrové nepoetický, když slyšíme o kázání Jana Křtitele na poušti. Protože tento evangelista psal křesťanům, kteří většinou nevyrostli v židovské tradici, hned na začátku jim Křtitelovo poslání vysvětluje dávnými slovy proroka lzajáše a jeho výzvou: „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“
Právě toto je vlastní „náplní práce“ tohoto pouštního osamělce: připravit lidská srdce pro příchod Spasitele. Proto po způsobu dávných starozákonních proroků volá lzrael k pokání, k vnitřní proměně. Jeho posluchači slyší, že je třeba dát svůj vztah k Bohu do pořádku, protože je porušen: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů!“
Patrně nás to překvapí, ale pro tehdejší židovství nebyl křest žádná novinka. Však ti, kdo chtěli vstoupit do společenství Izraele – říkalo se jim proselyté – byli křtěni na znamení, že je smývána jejich pohanská minulost, aby mohli začít v Božím lidu nový život. Jenomže Jan – a v tom je právě jeho mimořádnost – nezve ke křtu jen některé, ale všechny. To proto, že i na těch nejzbožnějších lpí nečistota hříchu, který – není-li poznán, vyznán a odpuštěn – bude překážkou na cestě Tomu, který přichází.
Janovo kázání je krátké, ale dokáže i dnes vzbudit nelibost a hněv. To proto, že člověk si tak rád namlouvá, že je v právu, že ti druzí jsou mnohem horší než on. Janovo volání jde nám všem proti srsti. O to větší zázrak, že k Jordánu přicházejí zástupy lidí. Dokonce i z Jeruzaléma, duchovního centru Izraele; kdoví, kolik významných a vlivných lidí sem přišlo. Je to zázrak, za nimž stojí Bůh, sám: sebevědomý člověk ztratí vědomí své důležitosti, svou pýchu a samospravedlnost a vstoupí s ostatními do vody Jordánu. A Jan tyto hříšníky, kteří si uvědomili, že, nejsou lepší než druzí, křtí na odpuštění hříchů.
Lidé se na Jana Křtitele dívají s obdivem a úctou, pokládají jej za mimořádnou osobnost, ale on pokorně ukazuje na Přicházejícího, jemuž není hoden ani rozvázat obuv. „Za mnou přichází silnější, než jsem já!“
„Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým!“
V tom je Křtitelova velikost, že ustupuje do stínu a ukazuje na Toho, který už je blízko, aby křtil Duchem svatým, aby ponořil – i tak to snad můžeme říci – člověka do nezměrné plnosti Boží lásky a moci, o níž nemá dosud ani tušení. Možná, že sám Jan Křtitel by stěží dokázal vysvětlit, co tato veliká slova znamenají. Až svatodušní neděle dala Křtitelovu očekávání hmatatelnou podobu. A to nebylo hned.
Je to tak dodnes: zvěstujeme to, co nás přesahuje a co nedokážeme sobě ani druhým uspokojivě vysvětlit. Ale vždycky jde o jedno: abychom – podobně jako Jan Křtitel – vydávali svědectví Ježíši Kristu, který je silnější než všechna naše teologie a celá naše víra.
A přece právě na nehostinné poušti zní zvěst o Přicházejícím, který svým Duchem svatým vyhání moc zla z lidských srdcí. Evangelium, dobrá zpráva pro lidi, zvěst o Ježíši Kristu, který je silnější než Jan Křtitel nezazněla nejdříve v chrámu, ale v pustině. To na znamení, že jakákoliv poušť a spoušť v lidských srdcích nedokáže překazit Pánu jeho vítěznou cestu, na niž se vydal kvůli nám. Amen.
K úvaze
A už je to opět tady … moralizující výzva „k polepšení“, k vyrovnání stezky … Nuže, dejme se tedy do práce, sepišme „hříchy a zlozvyky“, sepišme i nějaký konkrétní sebezápor. A učiníme zadost adventní výzvě k obrácení… Ještě že advent trvá tak krátce, brzy budeme mít toto trýznivé sebemučení za sebou!
Tak toto není advent! A toto neodpovídá ani tomu, co Jan hlásal a k čemu vybízel! On nehlásal obrácení „kvůli polepšení“, ale kvůli Pánu, který přicházel! Zřeknutí se starých cest, příprava nové cesty nejsou samoúčelnými „praktikami“, ani praktikami k sebezdokonalování a k odložení právě toho „protivného“ zlozvyku či hříchu, které mi tak „vadí“. Je to příprava cesty kvůli Pánu. Ne kvůli sobě, kvůli svému zdokonalení a zlepšení, ale kvůli Pánu. Toto zaměření na Pána dodává adventní přípravě novou kvalitu a hloubku.
Pán přichází, a proto nemohu zůstat při starém! Ani nemohu zůstat na okraji cesty, jako pouhý pozorovatel (třeba liturgie). Pán přichází kvůli mně, aby mě vyvedl ze stereotypů, slepých uliček, a zavedl na cestu neznámou, dobrodružnou, živou (srv. Žd 10,20). Vyvedl ze šedi k světlu vánoční hvězdy.
Nemohu zůstat při starém … To možná dost dobře víme, až moc dobře, a proto se bojíme si připustit naléhavost této výzvy. Kolik neúspěšných pokusů o vykročení na novou cestu „za Pánem“! Přece jen je naděje „i pro beznadějné případy“: „Býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, a já se obrátím, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh“ (Jer 31,38). Nebyly jsme někdy takovými „nezkrocenými býčky“, kteří se ženou po svých cestách, za svými vrtochy a touhami, ale ne za Pánem? Kteří se „ženou“ adventem jen „po prošlapaných cestách“ shánění dárků, běhání po obchodech? A přece toto advent není! Jistě, k slavení Vánoc patří i vnější kulisa, ale nemůžeme redukovat advent na „materiální zajištění“ vánočních svátků! Advent je víc - víc než „pokání“, víc než horečnaté kupování. Je to čekání na Pána. Na Pána, který se chce nově narodit v chlévě mého nitra.
Je těžké prožít advent „s očima upřenýma na Pána“ - běžný život fascinuje naše oči stále dalšími novinkami. Ale my se můžeme stále znovu modlit: „Obrať mě, a já se obrátím. Obrať můj pohled na tebe, a budu čekat na tebe. Obrať mě, protože přijdeš … Obrať můj pohled, a já svůj pohled obrátím k tobě“.
K reflexi
1.Jak si představit Kristův příchod do mého srdce? Na to mi dává odpověď právě první čtení.
2.Čekání na příchod Páně - nejen o Vánocích, ale i na konci časů. A advent je „školou“, jak se připravit na setkání s Pánem tváří v tvář. Úryvek z Petrova listu mi dává konkrétní podněty, jak se na to připravit.
3.Advent není jen „přípravou“ vánočních dárků - je především přípravou na Kristův příchod. Zkus hledat konkrétní podobu této přípravy (např. opakování modlitby „Přijď, Pane Ježíši“, vymezení určitého časového prostoru pro čtení textů z liturgie, např. z Izajáše).
.
Píseň pro děti
