28. 8. 2012
Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje.
Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost.
Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."
Mk 7, 1-8. 14-15. 21-23
Bůh vepsal do duše každého jednotlivého člověka přirozený morální zákon. Zahrnul do něho pravidla chování, podle kterých se může v životě každý správně rozhodovat, ubránit se působení zla a jít cestou Boží lásky. Lidé nedokázali správně číst Hospodinova slova vrytá do jejich srdcí. Proto vyvolenému národu Bůh Izraele zákon zjevil. Desatero se stalo školou pravého lidství.
„Bůh napsal na desky zákona to, co lidé nedokázali číst ve svých srdcích“. (Sv.Augustin)
Už v nejstarších knihách bible je zapsáno desatero základních pravidel pro školu pravého lidství. Ale v naší generaci upadla ta pravidla do nemilosti. Nevěřící je považovali za nemoderní, zastaralé; věřící se jimi cítili znevýhodnění: „my věřící pořád něco nesmíme“. A tak jsme zažili pokus o život bez desatera. Tak zažili, že se honem začíná znovu hledat, podle čeho by se měl život orientovat, aby se dal žít. Když člověk okusil život bez Boha, začíná se znovu zajímat, jaká že je ta vůle Boží, o které se mluví v Otčenáši, když se říká: Buď vůle tvá. V bibli se vypravuje, že když tato vůle Boží byla poprvé sepsána na kamenných deskách, Mojžíš ty desky ve hněvu rozbil. Ale Hospodin je zase obnovil. A tahle událost se v dějinách lidstva stále znovu opakuje. Člověk se znovu a znovu pokouší Boží desatero rozbít – a Hospodin je znovu a znovu vrývá do lidských srdcí v podobě svědomí.
22.
neděle v mezidobí
Od Mk 6,6 se v Markově evangeliu mění postoj Ježíš – farizeové – učedníci. Ježíš se soustředí na učedníky a prohlubuje se neporozumění farizeů. Ve vybraném textu jsou vypuštěny klíčové pasáže ukazující tento posun (v. 17). Popsaná scéna je přesto stěžejní pro pochopení Ježíšova postoje k Zákonu: Neruší Zákon ve smyslu anarchie. Naopak požaduje, aby jednotlivé příkazy byly v našem jednání naplněny vnitřním obsahem: víme, proč takto jednáme.
EVANGELIUM
Mk 7, 1-8. 14-15. 21-23
Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.
Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni Židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou, a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů a měděných nádob.
Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?"
Odpověděl jim: "Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: 'Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského."
Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."
Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."
K ZAMYŠLENÍ
V jedné populární přednášce prof. Jan Sokol uvedl zajímavý příklad: „Zkusme si představit, jak by vypadal fotbal či šachy, kdyby hra neměla vůbec žádná pravidla. Po chvíli úplné anarchie by nás přestala bavit.“ Podobně je tomu ale i se situacemi ve společnosti, státu, na silnici, … Pravidla vedou k tomu, abychom mohli kvalitně žít. Izrael v době praotců (1800 př. n. l.) byl společenstvím kočovníků, kteří měli maximálně rodinná pravidla. Žádný soused je nedodržoval a Izraelité byli denně vystavováni nebezpečí smrti. Proto je dar Zákona skutečně život nesoucí. Bohužel s novými generacemi se snadno vytrácí obsah. Ježíš volá po plnosti obsahu! Mám-li se postit, pak to má být z lásky k Bohu. Mám-li povinnost nedělní mše, pak je to touha mého srdce být s Bohem ve společenství. Rituální čistota, kterou Ježíš napadl v dnešním evangeliu, je složitější téma. Ale i to známe, vždyť mnohdy naše liturgie či kostely nesou nějakou stopu minulosti, která v průběhu času ztratila obsah. Odvaha k vyhození starého koberce, koupi nového liturgického nádobí, změně textu písní, … nemusí být hned revolucí, ale naplněním obsahu. Je třeba jednat moudře, a církev proto určuje, které věci jsou v kostele či liturgii ponechány k svobodné úpravě. Ale nejde jen o kostel a liturgii – co když se podobně i náš život stal plný norem, které nemají obsah?
