8. 9. 2012
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku.
Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka... Viz Mk 7,31-37
Hluchoněmý v dekapolském kraji je „ikonou“, nebo spíš zrcadlem každého z nás. Každý Adamův potomek se totiž rodí hluchoněmý. Nedovede sám od sebe zachytit Boží hlas, porozumět Hospodinovu slovu a oslovit svého Stvořitele jeho pravým jménem: „Otče!“ (viz Mt 6,9). Každý Adamův potomek potřebuje, aby jej přivedli k Ježíši, a aby on na něj vložil ruku. Liturgie nás každý týden (či dokonce každý den) přivádí k Ježíši, a společenství církve jej prosí, aby se nás dotkl. Musíme mu však dovolit, aby nás vzal stranou od zástupu. Jinak se nás nemůže dotknout. Anonymně a hromadně to nejde. Je zapotřebí, aby vložil své prsty do našich uší. Jakpak!? Vždyť když nám někdo vloží prsy do uší, zacpe nám je! Ano, právě o to jde. Naléhavě potřebujeme, aby nám Ježíš zacpal uši před nesmysly, které do nás hustí „kníže tohoto světa“ (viz Jan 14,30), a aby do našich úst vložil to, co vychází z jeho úst (viz Mt 4,4 a Dt 8,3), tj. nasytil nás svým slovem.
23.
neděle v mezidobí
Prstem Ježíš vyháněl zlé duchy, jak čteme na jiných místech, proto i zde je prst vložen do ucha. Je třeba přemoci zlo, aby sluch byl uzdraven (opět uvážit symbolický význam!). Slina byla běžný uzdravovací "prostředek" v tehdejší době. "Effatha" zní jako zaklínadlo, ale překladem Marek tento dojem stírá (je možné, že se v praxi prvotních obcí tohoto slova nepřeloženého používalo běžně při tehdejších exorcismech). Slyšel a tedy mluvil správně (opět uvážit symbolický význam).
EVANGELIUM
Mk 7, 31-37
Hluchým dává sluch a němým řeč
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s po-vzdechem k nebi a řekl: "Effatha! ", to znamená: "Otevři se!" A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: "Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč! "
Psychologický pohled
Ten vychází z toho, že hluchota a němota je symbolem vnitřní nedostatečnosti. Ku příkladu naši předkové začali říkat sousedům na západě Němci právě proto, že nerozuměli jejich neslovanskému jazyku, byli to tedy pro ně němí lidé, jelikož se s nimi nedorozuměli. Podobně lze vyložit i hluchoněmost obyvatele Desetiměstí z dnešního evangelia. Deset tamních měst tzv. Dekapolis totiž vytvořilo v době Ježíšova narození spolek pro obchod a vzájemnou ochranu před židovskými kmeny. Právě tam Ježíš uzdravil posedlého, ale Dekapoláci ho žádali, aby odešel. Dekapole a hluchoněmí je tak zástupným reprezentantem našeho vnitřního deficitu, naší vnitřní nedostatečnosti, kterou Ježíš uzdravuje. Uzdravení se pak projeví tím, že člověk v Kristu poznává svého Boha a podle toho zařizuje i svůj život.
Ať už tedy uzdravení hluchoněmého vnímáme jako předobraz svátostí, nebo nás zaujme symbolický rozměr Ježíšova léčebného či psychoterapeutického procesu, každopádně praktickým výstupem by měla být změna našeho života, abychom se podobali právě tomu, který náš život mění.
"effatha"
Je to takřka kouzelné slovo - "effatha", "otevři se". Slovo, které však "nestojí osamoceně", ale je dovršením… celého terapeutického procesu. Začíná to prosbou o "obyčejné" vkládání rukou na hluchoněmého.
Bratři a sestry, vraťme se zase k praktickému obrázku z Anglie. My známe rčení o pověstných mlhách v této zemi. Richard Benett v traktované knize vypráví osobní zážitek, jak jednou večer hledal cestu domů v husté londýnské mlze. I k tomu, aby našel obrubník chodníku, potřeboval všechny prostředky, které mu byly k dispozici. Když natáhl ruku a rozsvítil baterku, nebylo ji vidět. To je skutečně mlha jak mléko. To my si ani nedovedeme představit, neboť takové mlhy se u nás nevyskytují.
Vládne skutečně duchovní zaslepenost, která přehlíží Boží řád. A tento Boží řád je pro lidský život, pro celé lidstvo jako přesná a spolehlivá mapa zachycen v Písmu svatém. Tím se dostáváme k jádru dnešního evangelia. Společenství mezi Bohem a člověkem předpokládá, aby člověk Boží slovo slyšel a rozuměl mu. A pak také odpověděl svou vírou. Proto musíme mít otevřené uši, otevřené oči a především otevřené a HOŘÍCÍ SRDCE. Nesmíme být sebejisti, že neoslepneme, že nás svět nemůže oslnit, abychom přestali správně vidět.
Proto musíme často a s pokorou prosit Pána: Pane, i nademnou vyslov svoje mocné slovo Effatha, to jest otevři se! Pomáhej nám, Pane, abychom byli stále otevřeni vůči tvé pravdě. A prosme Pána za ty, kteří jsou duchovně hluchoněmí, kteří zabloudili – modleme se za ně, aby prohlédli a uslyšeli, a mohli jednou vstoupit do věčného života v dokonalé radosti. Amen.
