Letnice dvacátého století
Druhý vatikánský koncil
11. října 1962 - 8. prosince 1965
Název odkazuje na slova Františka Tomáška, který ve svém hodnocení dvaceti let od koncilu použil slova: „Ano, byly to skutečně letnice 20. století.“ Nebyla to jenom jedna z mnoha církevních událostí, ale slovy kardinála Tomáška „opravdové vylití Ducha Svatého na církev“. Tu proměnu dnes považujeme za tak samozřejmou, že už ji ani nevnímáme.
Odkaz koncilu nebyl dosud dostatečně využit. Vlastně proběhla jediná úspěšná reforma liturgie. Ale i proti té se docela ostře vymezily některé konzervativní kruhy, jako vůči změnám jdoucím proti tradici. Všechny ostatní změny – ať už se to týkalo změny přístupu ke kultuře nebo ke společnosti – zůstaly fakticky někde na půli cesty. Přesto nejsem v tomto směru pesimistický. Naopak si myslím, že koncil církev neuvěřitelně proměnil. Nově byli přizváni laici, aby cítili spoluzodpovědnost za církev a byli aktivní.
http://www.katyd.cz/clanky/rozhovory/byly-to-letnice-dvacateho-stoleti.html
Otvorte dvere,
nech vanie Duch!
Tento mesiac 11.10.2012 uplynulo 50 rokov od prvého zasadania Druhého vatikánskeho koncilu, ktorým pápež Ján XXIII. otvoril dvere a okná Cirkvi, aby sme pozreli von do sveta a aby svet mohol pozerať na nás. Osemdesiatjedenročný pápež – o ktorom sa predpokladalo, že bude iba „dočasný“ – prekvapil celý svet, keď sa rozhodol urobiť zásadnú reformu Cirkvi. „Keď ma kardináli svätej Rímskej cirkvi zvolili za pápeža,“ povedal raz, „všetci si mysleli, že budem iba dočasný pápež na prechodný čas. A teraz som tu... a pred sebou mám nesmierne rozsiahly program práce, ktorý treba uskutočniť pred očami celého sveta.“
Rozhodnutie zvolať koncil bolo prekvapením nielen pre rímskych kardinálov, ale i pre samotného pápeža Jána XXIII. Ako svedčil mnoho ráz, myšlienka mu prišla ako vnuknutie Ducha Svätého. Keď sa Ján XXIII. modlil a hľadel na svet, vycítil, že Duch chce vdýchnuť svieži a mocný vietor do obnovy Cirkvi i na celý svet. Cítil, že v Cirkvi sa usadil duch negativizmu, a bol presvedčený, že „sklon myslieť si, že všetko a všetci sú zlé“, musí sa prehodnotiť a zmeniť.
Pápež Ján XXIII. nechápal svet ako bojisko medzi dobrom a zlom, ale videl v ňom nespočítateľné stádo ovečiek a seba vnímal ako „pastiera všetkých“. A so srdcom pastiera túžil vyjsť v ústrety všetkým ovečkám stáda, zvlášť k tým, ktoré trpeli alebo boli utláčané. Ján XXIII. bol hlboko presvedčený, že po správnych zmenách a reformách sa Cirkev môže stať mocným svetlom pre dnešný moderný svet.
50 rokov po tomto historickom stretnutí si viem predstaviť pápeža Jána XXIII., ako hľadí na Cirkev s nádejou a optimizmom. Viem si ho predstaviť, ako nás vyzýva, aby sme pamätali, že kedykoľvek Duch Svätý vynáša na svetlo problémy, zároveň prináša aj nový a mocnejší závan, aby nás obnovil, pritiahol bližšie k Bohu, a aby nás navzájom zblížil.
Otvorme dvere a okná našich sŕdc a prosme Ducha Svätého, aby v nás uzdravil bolesti, obnovil v nás dôveru a oživil naše srdcia, aby sme sa tak mohli stať svetlom pre svet. Prosme Ducha, aby nám daroval odvahu prijať výzvy Druhého vatikánskeho koncilu – zvlášť v tento čas novej jari pre Cirkev.
http://www.smn.sk/index.php?cislo=0309&sekcia=clanky&smn=20021008.html
28.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM Mk 10, 17-30
Prodej všechno, co máš, a následuj mě!
Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?" Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' "On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí." Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!" On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno." Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný."
V mohutném procesí vešlo 2 498 koncilních otců do svatopetrské baziliky. Papež Jan XXIII. přitom neměl na hlavě do té doby obvyklou tiaru coby symbol papežské moci, ale pouze mitru, takže zde nevystupoval jako vládce, ale jako pastýř. Na trůně se nechal nést pouze přes Svatopetrské náměstí, a to pouze proto, aby ho lidé mohli lépe vidět. V chrámu z nosítek sestoupil a pokračoval pěšky.
V bazilice byli přítomní biskupové ze 133 zemí. Prostor baziliky byl upraven na mohutnou koncilní aulu. V prostřední lodi se po obou stranách nacházely 90 m dlouhé stupňovité tribuny, na kterých seděli účastníci debat.
Z Československa se koncilu zúčastnili Josef kardinál Beran (jen čtvrté zasedání), Róbert Pobožný (kromě prvního zasedání), Eduard Nécsey, Ambróz Lazík a František Tomášek (všechna čtyři zasedání), jakož i Jan Merell a doprovod složený v podstatě ze spolupracovníků Státní bezpečnosti a exponentů prorežimního Celostátního mírového výboru katolického duchovenstva.
V listopadu 1962 se Jan XXIII. od lékařů dověděl, že mu zbývá již jen několik měsíců pozemského života. Pověřil proto kardinály Suenense a Montiniho, aby před koncilem přednesli své myšlenky o dalším směrování koncilu tak, jak mu je v říjnu přednesli soukromě. K tomu došlo 4. a 5. prosince.
Pokračování koncilu bylo naplánováno na 8. září 1963, avšak 3. června Jan XXIII. umírá. Za necelé tři týdny byl 21. června po dvoudenním konkláve zvolen novým papežem kardinál Montini, Pavel VI. Již v den své volby vyhlásil, že koncil bude pokračovat. Datum prvního zasedání bylo stanoveno na 29. září.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%BD_vatik%C3%A1nsk%C3%BD_
Jan Pavel II. ve svém apoštolském listě Tertio Millenio adveniente z 10. listopadu 1994 označil koncil za „prozřetelnostní událost“ a zdůraznil, že „na žádném jiném koncilu se nehovořilo s takovou jasností o jednotě křesťanů, o dialogu s nekřesťanskými náboženstvími, o zvláštním významu Starého zákona a Izraele, o důstojnosti osobního svědomí, o principu náboženské svobody, o různých kulturních tradicích, v jejichž rámci církev uskutečňuje své misijní poslání, o hromadných sdělovacích prostředcích.“ (čl. 19). Díky koncilu se zcela změnil vztah k ortodoxním církvím, vztahy mezi katolíky a židy, a bylo umožněno zahájit dialog s islámem a s dalšími nekřesťanskými náboženstvími. Díky koncilu mohl papež Pavel VI. při závěrečné bohoslužbě koncilu 8. prosince 1965 v bazilice sv. Petra společně s patriarchou Athenagorem vyhlásit, že bula, jež vyvolala rozkol v roce 1054 a rozdělila církev na západní a východní, i obsah této buly jsou od té chvíle neplatné. Díky koncilu mohl Jan Pavel II. poprvé po dvou tisících letech překročit bránu synagogy a poprvé po 1400 letech bránu mešity. Církev se přestala uzavírat okolnímu světu a otevřela se silné angažovanosti ve prospěch lidských práv.
Koncilní dokumenty se zabývají většinou pouze otázkami teologického a pastoračního rázu, přesto však kladou také základy pro současnou spiritualitu, která se po koncilu snaží znovu stát spiritualitou biblickou a christocentrickou, eucharistickou, apoštolskou, ekumenickou a misijní, spiritualitou, která zdůrazňuje prvek společenství a není odcizena okolnímu světu. Současný papež Benedikt XVI. jako teolog Joseph Ratzinger například vystihuje „novost“ pokoncilní spirituality v těchto bodech: důležitost Božího slova, prosazování společného slavení liturgie a aktivní účast laiků na životě a poslání církve. Vedle těchto důrazů ve spiritualitě je třeba jistě ještě uvést mezi nejvýznamnějšími úspěchy koncilu znovuobjevení všeobecného povolání všech pokřtěných, ekumenické otevření se pro křesťany jiných vyznání a docenění biskupské kolegiality.
http://www.vojtechkodet.cz/temata/cirkev-a-svet/dar-2-vatikanskeho-koncilu---nove-letnice-pro-cirkev.html
