Tento učitel Zákona se neobrací na Ježíše s provokací. Jeho otázka prozrazuje upřímnou touhu po pravdě. Ježíš nechce umlčet všechny lidské otázky ani zahnat někam do kouta všechny, kdo se odváží o něčem pochybovat. Tváří v tvář Ježíšovu slovu však nutně utichají všechny jalové spekulace samolibých pseudointelektuálů a dostávají prostor otázky těch, kteří opravdu pátrají po pravdě.
http://www.paulinky.cz/Inspirace/E-nedele/2012-11-01
Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho:
"Které přikázání je první ze všech?"
Ježíš odpověděl:
"První je toto:
'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.'
Druhé je toto:
'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato."
Mk 12, 28b-34
JEDNA LÁSKA, DVĚ PŘIKÁZÁNÍ
Při čtení z knihy proroka Jeremiáše slyšíme: „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce.“ Prorok Jeremiáš zaslibuje, že přijde doba, kdy bude uzavřena nová smlouva. Nebude již platit ta, která byla uzavřena s otci. Starou smlouvou je míněna smlouva uzavřená s izraelským lidem, když vyšel z Egypta. Tehdy dostal Desatero na dvou kamenných deskách jako řád nového života v zaslíbené zemi.
Ale ani v nové době nepřestane Boží zákon platit.
Boží zákon vyjádřený v Desateru ve svém základě zůstává stále stejný a neměnný. Máme jej vytištěný v Bibli. Pokud je Boží zákon, Boží přikázání a Boží vůle pro nás jen něco vnějšího, někde napsaného, pak to nemá svou účinnost. Proto prorok Jeremiáš mluví o nové smlouvě, která nebude jen někde mimo nás napsaná, ale která bude v nás, v našem nitru, v našem srdci.
Naplněním zákona
je láska.
Ježíš přichází a naplňuje proroctví Jeremiáše. Naplňuje Zákon svou láskou. Naplněním celého zákona je láska – láska k Bohu a k bližnímu. V lásce k Bohu a v lásce k člověku leží všechna přikázání a jsou naplněním všech proroků i zákona, závěrečným završením pro ty, pro které jsou všechny věci v Písmu napsány.
http://www.kostely.bk.cz/2008/10/19/ucici-se-cirkev-jedna-laska-dve-prikazani-26102008/
31.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Mk 12, 28b-34
To je první přikázání. Druhé je mu podobné
Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato." Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bliž-ního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary." Když Ježíš viděl, že ( učitel Zákona ) odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Bo-žího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.
„Běda“
běda tobě, běda vám!
Bratři a sestry, zkusme si však představit, co by řekl Pán Ježíš, kdyby stanul mezi námi. Možná by zaznělo jeho slovo „běda“ – běda tobě, běda vám! A my bychom se jistě ptali: Pane, proč „běda“? Pročpak jsi na nás tak přísný?
Dopadlo by to v mnoha případech tak, jak odpovídal farizeům a učitelům zákona: Běda vám! Konáte mnoho dobrých věcí, ale chybí vám to nejdůležitější
láska
Jistě si teď pomyslíme: a v čem to vlastně je? Co tedy děláme špatně? Podívejme se na hlavní znamení naší víry – tímto znamením je Kristův kříž. Má dvě břevna – svislé a vodorovné. V tom je úžasná hloubka myšlenky, skrývající tajemství našeho křesťanského života. To svislé břevno je vertikála – spojuje Boha s člověkem. Vodorovné břevno je horizontála – spojuje nás lidi navzájem mezi sebou. To je praktické provedení přikázání lásky k Bohu a k člověku. Nelze jedno zdůrazňovat na úkor druhého a naopak.
Krásným příkladem nám může být světice z Calcutty, blahoslavená Matka Tereza. Ona vždycky zdůrazňovala, že sestry z její kongregace Misionářek lásky nejsou sociální pracovnice! Zdůrazňovala, že jsou řádem kontemplativním. To znamená, že ony se modlí a prožívají Boha, ony kontemplují Krista Pána v Nejsvětější Eucharistii a v každém trpícím člověku.
Moji drazí, zde máme zcela jasnou a konkrétní odpověď. Sestry z kongregace bl. Matky Terezy nekonají sociální práci, ale jako nástroje Boží zprostředkovávají lásku Boží lidem. V trpícím člověku vidí Krista Pána a jemu ze všech sil slouží. A pak se člověk s údivem sklání před tím, jak tyto sestry Matky Terezy objímají s láskou a bez toho, že by se štítily, nemocného nebo i malomocného člověka, který působí odpudivě. Kde se v nich bere ta síla a něžnost lásky? Bere se v nich z toho, že jsou napojeny vertikálou na Boha. Protože bez toho to prostě nejde.
Jeden americký novinář, když se na to díval, řekl Matce Tereze: „Tak tohle bych nedělal ani za milión dolarů.“ A blažená Matka Tereza mu s úsměvem a pohotově odpověděla: „Máte pravdu, ani já bych to nedělala za milión dolarů. Protože láska ke Kristu se žádnou sumou vyčíslit nedá.“ — A v tom to je: Nikoliv jako sociální pracovnice, ale jako ty, které milují člověka Boží láskou. Které se daly jako nástroj Bohu, aby skrze jejich ruce a skrze jejich srdce miloval a projevoval svoji dobrotu těm nejubožejším a nejopuštěnějším lidem.
http://www.farnost-recice.cz/clanky/duchovni-slovo/promluvy-na-nedele--slavnosti-a-vyznamnejsi-svatky/31.-nedele-v-mezidobi--cykl-b-.h
Píseň pro děti
