17. 11. 2012
“Naše budoucnost = Boží otevřená náruč”
Blížíme se ke konci církevního roku, a tak je vhodné se zamyslet také nad koncem svého pozemského putování i nad koncem času. Tematický okruh církevního roku se postupně uzavírá výhledem do budoucna, ke konečnému dovršení všeho. Náš vyvýšený Pán a Král tvoří cílový bod nejen liturgického roku, ale také celého našeho putování vůbec. Boží lid je ubezpečen, že Bůh ho uvede, přes všechny obtíže pozemského života do svého království.
Ježíš odpověděl:
"Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.
Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
Jn 18, 33b-37
-
Na konci církevního roku hledíme na to, co se nám v našem církevním životě podařilo vybudovat. (Ty opravené fary a kostely, položené základní kameny, fungující setkání všelijakých generací v našich farních sborech, fungující výbory v našich seniorátních sborech a nové odbory v celocírkevní kanceláři. To vše není špatné. Ale nezůstane z toho kámen na kameni!)
-
Ježíš hledí spolu s námi na ty výtvory a zve nás do svého “výtvoru”, do své svatyně. Ježíš vychází z chrámu, díla lidských rukou. A my jsme zváni vejít do svatyně, díla jeho oběti pro nás.
Slavnost Ježíše Krista Krále
34.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Jan 18, 33b-37
Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král.
Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?" Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud." Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
Svátek Krista Krále
Když se svět po první světové válce zvedal z trosek a ohlížel se, na jakém principu, pod jakým vedením se má společnost uspořádat, papež Pius XI. řekl: „Uznejte královskou vládu Kristovu a postavte ji proti ničivým silám dnešní doby.“ Roku 1925 zavedl svátek Krista Krále a vyzval lidstvo, aby jej přijalo za Krále světa, jeho evangelium za chartu lidských práv.
Ve stejné době se začaly tlačit k moci i jiné principy uspořádání světa. Nabízeli se i jiní králové: vůdcové v Rusku nabízeli ráj na zemi, v Itálii dobývá Říma Mussolini a v Německu Hitler slibuje, že spasí svět svým nacismem. Tři stavitelé, tři nová náboženství nabízejí lidstvu spásu.
Proti nim zvedá papež prapor Spasitele Krista a zavádí svátek Krista Krále. Jak by vypadaly dějiny Evropy a světa, jak jinak by se rozvíjel náš život, kdyby místo těchto vůdců lidé poslechli papeže a přijali Krista. Kdyby zavedli zákony podle principu evangelia, v duchu Kristovy lásky a spravedlnosti. Od té doby máme za sebou druhou světovou válku, po ní údobí diktatury proletariátu, a teď se všude s velikou mocí zavádí demokracie.
Svátek Krista Krále slavíme na konci církevního roku. Kristus jako náš Král, to je vrchol naší celoroční cesty za Kristem. Ježíš i nám dnes říká: „Já jsem váš Král. Já jsem král pravdy. Přišel jsem, bych vám nabídl záchranu, když přijmete mou vládu.“ Kristova vláda přináší záchranu všude tam, kde lidé začnou žít podle jeho zákonů.
Co udělá s touto nabídkou svět, to nevíme. Ale můžeme vědět, co s ní udělám já, ty, my věřící. Zda ji chceme přijmout. Přihlasme se dnes ke Kristově vládě všichni:
„Pane Ježíši, já se hlásím za člena tvého království. Ať tvá vláda začne u mne, u nás.“
Mé království není z tohoto světa
Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Teď ale mé království není odtud.(J 18,36–38)
Království tohoto světa jsou založena na právu silnějšího a jejich vládcové si myslí, že všichni jsou tu pro ně. Uchvátili moc proto, aby mohli druhé využívat, a udržují ji násilím a zastrašováním. Jako štít proti nepřátelům a závistivcům mají své ochranky, policisty, agenty a armády. Chce-li je někdo svrhnout, musí nejprve vyřídit tuhle jejich mašinérii. Než dojde na vládce, padne spousta jejich poddaných. Ale Kristovo království takové není. On přišel ne aby mu slouženo bylo, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. On nechce, aby životy druhých chránily Jeho moc a pohodlí, ale jako Dobrý Pastýř svým životem chrání ty, kdo jsou Jeho. Vykupuje je ze zkázy, vytrhuje z moci smrti, smiřuje s Bohem. Nevyužívá, ale obdarovává. Nikoho nenutí, aby s Ním byl a sloužil Mu, ale všechny kolem sebe má proto, že to sami chtějí, že se dobrovolně rozhodli opětovat Jeho lásku.
Ježíš Kristus Král
Nikdy nevelel žádné pozemské armádě, neslavil válečné triumfy, a přesto Jej poslouchají lidé na celém světě a slouží Mu všechny nebeské zástupy. Je Immanuel, Bůh s námi, ale Boží moc se prokazuje v Jeho bezbrannosti.
Když to církev
brala vážně a vydržela zvěstovat evangelium bez mocenských pojistek, když vydržela žít uprostřed všelijakých pohanských států jako kvas, tak byla tomuto světu požehnáním a Král králů – Pán Ježíš – skrze ni mocně působil. Ano, někdy také musela strpět, že její nejlepší synové a dcery končí na popravišti, na galejích či ve vyhnanství. Ale to ji nikdy nezničilo, naopak, stalo se příslovím, že krev mučedníků je semenem církve. Ale když církev zpychla, zapomněla na tato slova svého Pána a začala zcela po světsku organizovat život společnosti, tak ve skutečnosti prohrála.
beroun.evangnet.cz/kazani/2009/J18,33-37.doc
