Čtvrtá neděle velikonoční se nazývá „Nedělí dobrého Pastýře“. Abychom pochopili význam, jaký v Bibli zaujímá téma pastýře, je třeba nechat se vést dějinami. Dnešní beduíni v poušti nám dávají alespoň jakousi představu, jak kdysi vypadal život izraelských kmenů. Vztah pastýře a stádce není v této společnosti pouze rázu ekonomického, to znamená založený na zisku. Mezi pastýřem a stádcem se rozvíjí téměř osobní vztah. Dny a dny strávené společně na pustých pastvinách, vzájemné sledování se, bez živé duše kolem. Pastýř tak nakonec zná každou ovci; ovce pak mezi tolika hlasy poznávají a rozlišují hlas pastýře, jenž s ovcemi často rozmlouvá.
To je vysvětlením, proč Bůh použil tohoto symbolu k vyjádření svého vztahu k lidstvu. Jeden z nejkrásnějších žalmů žaltáře – žalm 23 , takto popisuje jistotu věřícího, jehož pastýřem je Bůh: „Hospodin je můj pastýř: nic nepostrádám …“.
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2576
Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř... (Jan 10,11-18)
Dnešní člověk s pohrdáním odmítá roli ovce a ideu stádce, ale neuvědomuje si, že se právě v jeho středu nachází. Jedním z nejzřejmějších fenoménů naší společnosti je masovost. Necháváme se otrocky vláčet jakoukoli manipulací a skrytým přesvědčením. Jiní tvoří modely blahobytu a chování, ideály a cíle pokroku, a my je následujeme; kráčíme spěšně za nimi, s obavou že ztratíme krok, podmíněni a podřízeni reklamě. Jíme co nám řeknou, oblékáme se, jak nás učí, mluvíme tak, jak slyšíme mluvit, používáme stejných sloganů. Kritériem, kterým se většina ve svém rozhodování nechává vést, je ono mozartovské „tak to dělají všichni“.
Jen pohleďte, jak se odvíjí život davu ve velkých moderních městech: je to smutný obraz stádce, které se společně žene v jednom proudu, ošíjí se a tísní v daném čase ve vozech tramvají a podzemních drah, a pak večer se společně vrací do ovčince, bez jakékoli originality a svobody. Smějeme se, když sledujeme nafilmovanou událost, která se odvíjí větší rychlostí, kdy se lidé rychle pohybují jako figurky. Ale je to obraz nás samotných, pohlédneme-li na sebe méně povrchním zrakem.
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2576
NEDĚLE DOBRÉHO
PASTÝŘE
4.
neděle velikonoční
Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl:
"Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."
Povolání pastýře
Povolání pastýře nemůže zastávat ten, komu na ovcích nezáleží. Už ve Starém zákoně upozorňuje Hospodin všechny pastýře, kteří pasou, ale starají se jen o sebe, svou kariéru a prospěch, a nevedou ovce, že jim patří Boží běda. (Ez34,4).
Doposud jsme si všímali více pastýře. Ovečkami, o kterých hovoří Ježíš, jsme samozřejmě my všichni, lidé a zvláště my, kteří jsme přijali Ježíšův křest a jsme díky Bohu uvnitř ovčince, církve. Svěží pastviny, rozlehlé nivy a vody, u kterých si můžeme a máme odpočinout, jsou mimo jiné především svátosti Církve, které ustanovil Ježíš a k nimž nás přivádí. Svátosti obsahují plnost bohatství Božích dober a milostí.
O ovečkách je mnoho známo, že vytrvale vyhledávají pastvu, jsou poslušné, někdy však také tvrdohlavé, a potravu, kterou naleznou vždy dokonale spasou. A v těchto vlastnostech bychom se jim měli podobat, ne však v tvrdohlavosti. Měli bychom být vytrvalí, poslušní, hledat Ježíše ve svátostech, z nich čerpat a žít. Ovečky dále vždy drží pospolu, je-li jim zima, semknou se k sobě a dávají si navzájem teplo, a také moudře tuší, že vzdálit se stádu, společenství, může být pro ně smrtelně nebezpečné. Vlci jsou stále ve střehu, využijí každé příležitosti a zaváhání osamocené ovečky. My víme, kdo je pro nás tím „vlkem“.
Povolání pastýře nemůže zastávat ten, komu na ovcích nezáleží. Už ve Starém zákoně upozorňuje Hospodin všechny pastýře, kteří pasou, ale starají se jen o sebe, svou kariéru a prospěch, a nevedou ovce, že jim patří Boží běda. (Ez34,4).
Ježíš tedy velmi dobře věděl, proč v podobenství použil právě tento obraz o pastýři, ovcích a vlku. Potřebujeme všichni dobrého pastýře, potřebujeme být bdělí, vytrvalí, důslední, potřebujeme být moudře vedeni a chráněni, a také potřebujeme držet pospolu. Na jednoho si každý dovolí, ne však na společenství. Poslouchat Ježíše, poslouchat jeho pastýře, které on k této službě vybral a ustanovil, řídit se jejich příkladem a slovem, je pro nás zárukou života v bezpečí.
Ježíš nebyl a není pastýřem najatým z donucení a za mzdu, Ježíš se zcela svobodně a dobrovolně rozhodl být poslušný vůli svého Otce, vzdal se své Božské přirozenosti a stal se rád naším bratrem, přítelem a pastýřem. Oblékl na sebe chudý oděv pastýře. Proto bychom ho měli milovat, poslouchat a následovat. On nás vede tím správným směrem v tomto životě a chce nás dovést až k těm věčným pastvinám a vodám v Božím království.
https://ramon.signaly.cz/0905/jezis-je-dobry-pastyr
Být pastýřem, nejen dělat
pastýřské úkoly
Zde je pro nás cenným rozhovor Pána Ježíše s Petrem v Janovu evangeliu 21, 15-22. Pán Ježíš volá k pastýřské službě ve sborech lidi, kteří zklamali a od úkolů odcházejí. To byl případ apoštola
To druhé je vyjádřeno slovy: “Jiný tě opáše a povede”. Tedy schopnost nechat se vést. Nechat se vést tam, kam se nám nechce. A nechce se nám na smrt. Nechceme smrtí oslavit Boha. Chceme jej oslavit činností. Oslavit Boha tím, že se až do stáří neustále měníme, že se vzdáváme svého a učíme se upřednostňovat Boží. A to třetí je neohlížet se na jiné pastýře, na jiné Boží služebníky. Jít za Kristem tou specifickou cestou, kterou On připravil nám.
http://www.cb.cz/vydavat-odbor/pas10_2000/referat.htm
