Čtenářský koutek pro duši
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. (Mk 1, 40 - 45)
Porozumět● Malomocný: je nemocný člověk, který je na pokraji společnosti nebo lépe řečeno úplně mimo společnost. Nemocný malomocenstvím nemůže vstoupit do chrámu, do obydlených měst a musí žít na opuštěných místech.
Lepra (též malomocenství či Hansenova nemoc) je infekční onemocnění, způsobované bakterií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla – kůži a sliznice.
***
První čtení nám dnes ukazuje, jaká opatření se vztahovala na malomocné lidi, aby nenakazili zhoubnou nemocí ty druhé. - Hřích je též nakažlivý, tak jako malomocenství, a skrývá se často pod příjemným, lákavým a atraktivním zevnějškem…
Toto „malomocenství hříchu“ ohrožuje i nás. Vyléčí je jen Ježíš, Spasitel člověka. Sám, jak jsme slyšeli, šel k postiženému a na jeho prosbu: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit,“ odpověděl krátkou větou: „Chci, buď čistý.“ Tři nepatrná slůvka způsobí veliký zázrak. A způsobuje ho dodnes u každého z nás, kdo s pokorou přijde k Němu se stavem své duše.
6.
neděle v mezidobí
Slova svatého evangelia podle Marka
Mk 1, 40 - 45
Malomocenství od něho odešlo a byl očištěn
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn:
Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví."
On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.
„Chci, buď čistý!“ Setkání Ježíše s malomocným, který ho prosí o uzdravení, přináší něco zcela nového oproti starozákonnímu a rabínskému postoji. Malomocný nebyl jen vyloučen ze společenství lidu – to je na základě hygienických předpisů Pentateuchu pochopitelné – , rabíni chápali těžké zločiny jako příčinu nemoci a zakazovali jakékoli přiblížení k nemocnému, který, když se sám přiblížil, byl odháněn kameny. Ježíš ho nechá k sobě přijít a činí něco, co by pro Žida bylo nemyslitelné: Dotýká se ho rukou. On je Bohem poslaný Spasitel, který se nejen stará jako lékař o nemocné na duši (zatímco zdraví lékaře nepotřebují Mt 9,12), nýbrž dotykem ukazuje, že se nebojí nákazy, ba co více: nemoc lidí, jejich viny, vědomě bere na sebe. Matouš cituje ve vztahu k Ježíšovu jednání slova o Božím služebníku: „Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.“ (Mt 8,17; Iz 53,4) Nečiní to však s netečností; řecký text hovoří o Ježíšově hněvu („osopil se na něj“ [náš překlad: „přísně mu nařídil“ – pozn. překl.]) tváří v tvář lidské bídě, kterou Bůh nechtěl. A aby byl poslušen požadavku Zákona, posílá uzdraveného ke knězi, který má konstatovat uzdravení. „Jim na svědectví“ znamená obojí: Aby rozpoznali, že mohu uzdravovat nemocné, ale také pochopili, že neruším Zákon, nýbrž naplňuji. Že onen muž nezachoval nařízenou povinnost mlčení, je neposlušnost, která velmi znesnadňuje Ježíšovo působení: On už „nemohl veřejně vejít do města“, nechce být považován za nějakého léčitele.
Ježíš se dnes setkává s malomocným. Ale spíše je to malomocný, který přichází k setkání s Ježíšem. Je to malomocný, který pevně věří, že Ježíš jej může uzdravit.
Víra toho malomocného je tak velká, jeho úcta k Boží moci tak hluboká, že Ježíš tím byl pohnut... Do té míry, že vztahuje ruce a dotýká se malomocného. Tento krátký a zběžný dotyk ruky uzdravuje. Tento krátký dotyk je odpovědí na víru potřebného člověka. Tímto malým dotykem se dávají do pohybu velké věci (osobní stejně jako společenské). Neboť víra je takovou duchovní silou, kterou jsme doslova vrženi do vztahu s Bohem. A v takovém vztahu je každý malý a obyčejný dotyk začátkem velkých událostí. Díky jeho milosti a jeho milosrdenství. Ježíšova pověst se rozšiřuje čím dál více a je to tato pověst, která je u počátků víry malomocného! To, co se událo mezi Ježíšem a nemocným člověkem bylo možné právě i díky pověsti, která se o Ježíšovi začala všude šířit, jak připomíná evangelista Marek (Mk 1,28). Ježíšova pověst je veliká věc: díky ní přišel malomocný k Ježíšovi ve víře, že jej může uzdravit. A tak se zkusme podívat, jaká je naše pověst. Jaká je pověst naší církve? Co z naší osobní víry, z víry každého z nás, do pověsti církve ukládáme? Nezapomínejme, že ve všem tom pohybu zástupů kolem Ježíše, stejně jako kolem nás, jsou vedle lidí upřímných také ti, kteří jsou vždy připraveni převrátit dobré věci naruby, kteří nikdy nezažili, jak se hranice mezi čistě soukromými záležitostmi a záležitostmi společnými před Bohem rozpouští. Ježíš pro své působení potřebuje určitou pověst. A tedy i církev potřebuje pro účinné působení svou pověst. On se nás svou oživující mocí chce dotknout. Chceme i my? Amen. Jiří Chvála
Svatý Jozef Damien De Veuster
Svatý Jozef Damien De Veuster, známý též jako Otec malomocných, otec Damien nebo Damien z Molokai (3. ledna 1840 – 15. dubna 1889) byl vlámský katolický kněz, misionář a mnich, který zasvětil svůj život pomoci malomocným na ostrově Molokai na Havaji, kde působil od roku 1873. V roce 1884 zjistil, že se sám nakazil malomocenstvím a o 5 let později zemřel. Je patronem lidí trpících leprou a AIDS a Havaje. Papež Jan Pavel II. jej v roce 1995 prohlásil za blahoslaveného, katolická církev slaví jeho svátek 10. května. Diváci vlámské VRT jej 1. prosince 2005 zvolili „Největším Belgičanem“ (De Grootste Belg) všech dob. 11. října 2009 byl papežem Benediktem XVI. svatořečen.
/
Píseň pro děti
