Čtenářský koutek pro duši
Zvláště v postní době můžeme poznávat, že se i nás týká Ježíšovo: "Běda!" Přesto nevcházíme do pašijového týdne sami, ale s Kristem jako s Králem králů. On nás naplňuje radostnou nadějí, že - ač jsme prach - nemusíme jím zůstat, protože přijíždí jako Kníže pokoje, aby nás smířil s Bohem. Naše doznání: "Pane, nejsme hodni", dnes souzní s jásavým voláním zástupů: "Hosana" - vstříc tomu, kdo náš postem odhalený tristní stav má moc proměnit v jistotu záchrany.
( Mt 21,1-11)
Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosana na výsostech!" Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?" Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."
"Hosana Synu Davidovu!
Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově!
Hosana na výsostech!"
Ježíš vjíždí do svého města Jeruzaléma. To není minulost, to je přítomnost. Prostřednictvím své církve vjíždí na dnešní Květnou neděli do všech měst a obcí světa. Typickým směrem pohybu církve není odcházet, nýbrž vcházet. Jděte do celého světa, říká Pán, nikoli však: Odejděte z celého světa ven.
Kristus, který vjíždí do Jeruzaléma, nám ukazuje, že církev má plnit své poslání – totiž hlásat Boží království – ve všech společenských uspořádáních a systémech; že má mít své stanoviště ve všech metropolích a všech vesnicích, aby mohla být obhájkyní Boha před člověkem a obhájkyní člověka před Bohem. Nést všeobecné poselství do každého dílčího prostoru, to je poslání, jež nám ukazuje dnešní Květná neděle.
Po Hosana následuje Ukřižuj ho. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali – Tak zní negativní bilance Janova evangelia, které ale hned pozitivně dodává: Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Hebrejské děti s palmovými ratolestmi v rukou, poskakující v ulicích Jeruzaléma okolo Spasitele světa, jsou našimi duchovními předky. Víra nám dává moc stát se Božími dětmi, a to nejen v kostele, ale i na ulici, nejen v neděli, ale i ve všední den. Nikoli jen ve Svatém týdnu, nýbrž ve všech týdnech během roku. Přijetí Pána ve víře nás zplnomocňuje k vyznání Krista: Požehaný, který přichází ve jménu Páně!
Při našem vyznání Krista a oslavě Boha nejsme odkázáni na chválu ze strany veřejnosti. Plnou moc jsme k tomu dostali tím, že jsme přijali Krista. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Autentické vyznání Krista a oslava Boha se nedají nějak zorganizovat, nýbrž jsou plodem duchovního zplnomocnění.
Květná neděle
6.
neděle postní
"Květná neděle"
je poslední postní nedělí, po níž začíná "Svatý týden". Označení "květná" připomíná Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma před židovskými velikonočními svátky - paschou, kdy ho zástupy nadšeně vítaly a mávaly ratolestmi. Při bohoslužbách této neděle se poprvé čtou "pašije" (= texty evangelia, které popisují zatčení, odsouzení a umučení Ježíše Krista). Dodnes je častým zvykem pašije zpívat či dramatizovat. Liturgická barva je červená.
Svatý týden
Poslední dny postní doby mají název "Svatý týden". Jsou obecně věnovány památce Ježíšova utrpení - to je však jen jeden pól velikonočního tajemství. Celistvé poselství Velikonoc je obsaženo v tom, že Kristovo utrpení má svůj cíl v Ježíšově zmrtvýchvstání a ve vykoupení člověka.
EVANGELIUM
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Marka.
Mk 14, 1-15, 47
Už napřed moje tělo pomazala k pohřbu.
Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu. Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: "Nač došlo k takovému plýtvání tím olejem? Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a dát je chudým." A zlobili se na ni.
Ježíš však řekl: Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Dobrý skutek na mně vykonala. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdykoli chcete, mne však vždycky nemáte. Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu. Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co vykonala."
V ročním cyklu B je na Květnou neděli naším průvodcem evangelista Marek a my máme možnost přidat se k Ježíšovým učedníkům už dva dni před Velikonocemi. Dostáváme pozvání na oběd či večeři v domě jistého Šimona Malomocného v Betánii a jsme svědky podivného gesta jedné ženy, která jen tak, z ničeho nic, rozlamuje alabastrovou nádobku a vylévá Ježíši na hlavu vonný olej.
Nepochopitelné a na první pohled „zbytečné“ gesto nějaké ženy nám v kontextu pašijového příběhu pomáhá pochopit, že tou nejvzácnější alabastrovou nádobou je vlastně sám Ježíš. Tato nádoba bude zanedlouho rozlomena a na všechny (nejen na ty, kdo si to zaslouží) se vylije drahocenný olej Boží lásky. Avšak podobně jako se tenkrát našli odborníci, kteří hned přepočítávali cenu vonného oleje podle aktuálního kurzu, tak se vždy najdou „experti“, kteří tajemství Ježíšova utrpení buď nepochopí vůbec, nebo si ho vyloží po svém.
Píseň pro děti
