Jako červená nit se vine heslo „pomíjivost, samá pomíjivost“ – liturgický překlad „marnost nad marnost“ je zavádějící, protože autor nehlásá „marnost“ všeho, ale pomíjivost, dočasnost. V hebrejském textu se používá slovo hevel, které označuje ranní opar nad hladinou vody – tato mlha při vycházení slunce záhy mizí.
http://www.pastorace.cz/Kazani/18-nedele-v-mezidobi-C-Blazne.html
Marnost nad marnost
– praví Kazatel –
marnost nad marnost, všechno je marnost.
Kaz 1,2; 2,21-23
Všechno to, k čemu směřujeme, ať už je to vzdělání, rodina, kariéra, bohatství, moc nebo cokoli jiného, už před námi Kazatel vyzkoušel. Náš život se dá přirovnat k výstupu na horu: snažíme se něčeho dosáhnout a o něco usilujeme, to všechno už ale Kazatel vyzkoušel, a nenaplnilo ho to
Řečeno dnešními slovy, Kazatel má nekonečnou kreditní kartu, je navíc mocný a veškerých myslitelných slastí světa si užívá zcela bez zábran. Nejprve zkouší bez omezení bohatství, alkohol a sex. Poté promyšleněji zde chce zanechat po sobě něco, co by jej přetrvalo, ať jsou to děti, domy či sbírky umění, zkouší i vzdělání a práci a s jakousi strašlivou důsledností boří vše, o co my obvykle v životě usilujeme.
Ale co všechno má Kazatel za sebou! Život přece je víc než co nejkomfortnější čekání na smrt! Smysl života musí být v něčem, co nás přesahuje, v něčem, co není z této země. V Kazateli vidíme člověka, který se nespokojí s obvyklými odpověďmi, jeho velikost je v jeho tvrdohlavé zarputilosti, s níž nervózně prochází zemí ve svém hledání smyslu.
Chtivost je ukazatelem „vakua“, bezvodé žíznivé pouště v nás. A tato poušť se nepromění v životodárnou zahradu, dokud není svlažena rosou Ducha. Prostě – chtivost je voláním: „Bože, potřebuji tebe, ty mě můžeš naplnit“. A bláznivý, nerozumný (nechápající, bez rozumu) je ten, kdo nerozumí tomuto „zakódovanému“ volání a vrhá se „bez-hlavě“ (ano, opravdu bláznivě) cestou konzumu a užívání.
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/ranniuvaha/_zprava/marnost-nad-marnost--1039958
18.
neděle v mezidobí
Není těžké mezi křesťany potkat ty, kteří jen nadávají na svět a vše v něm vidí jako špatné. To ale není Ježíšův postoj! Náš mistr se nevyhýbá světu a ani jím nepohrdá, ale uprostřed něj nás učí žít pro Boha. Odlišuje postoj srdce od jednání nezbytného pro život. Úsilí, práce i majetek mají svůj význam pro život. Ale u tohoto cíle se náš život nesmí zastavit!
http://rkfrakovnik.webnode.cz/products/a4-8-2013-18-nedele-v-mezidobi-cyklus-c/
EVANGELIUM
Lk 12,13-21
'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši,
a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!" Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má." Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."
Jediným pokladem, po němž člověk vědomě či
nevědomě touží, je sám Pán.
Jediným bohatstvím, pro které se vyplatí namáhat, je Kristus, náš život (srov. Kol 3,4). Pouze on, Ježíš Kristus, může uspokojit neuhasitelnou touhu lidského srdce. Jediné hledání, které má smysl, je hledání Krista po Boží pravici (srov. Kol 3,1). Jen v něm je možné překonat i nepřekonatelnou hranici smrti, o níž opakovaně klopýtá celé uvažování Knihy Kazatel. I ve smrti je náš život s Kristem bezpečně skrytý v Bohu (srov. Kol 3,3).
Jedině Ježíš Kristus je pokladem, při němž má význam setrvat. Jen on dává nekonečnou cenu i tomu nejmenšímu dobrému skutku a nejnepatrnější almužně (viz Mt 35,31-46). I kdyby totiž člověk rozdal všechno, co má, a jeho pokladem by nebyl Ježíš Kristus, nic by mu to neprospělo (srov. 1 Kor 13,13). Láskou, na které tak neústupně trvá Apoštol v proslulém hymnu (viz 1 Kor 13,1-13), totiž není hřejivý pocit u srdce. Tou láskou je Kristus sám. Autor Knihy Kazatel ještě nemohl dospět k opravdovému řešení problému: „Všechno je marnost.“ My však už víme, že je zde Někdo, který všechnu marnost obrací na milost.
http://www.paulinky.cz/e-nedele/2010-08-01
