Neboj se, malé stádce!
Váš Otec rozhodl, že vám dá království.
Lk 12,32-48
Svůj původ má teologální ctnost naděje v Bohu, jehož všemocnost přináší nepochopitelnou pomoc: „Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův“ (Iz 41,14). „(…) nesl jsem vás na orlích křídlech a dovedl vás k sobě“ (Ex 19,4). „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království“ (Lk 12,32).
Dnes jsme my křesťané zase už jen malé stádečko. Pominuly křesťanské veleříše. Zemřeli vladaři, kteří se odvolávali na právo vládnout z Boží milosti. Dnešní vladaři prohlašují, že vládnou z vůle lidu. Dnešní státy už neznají křesťanství jako státní masové celonárodní náboženství.
My křesťané jsme dnes hrstkou mezi davy. Denně si znovu uvědomujeme, jak stojíme se svou vírou osaměle: na pracovišti, mezi sousedy v domě a v ulici, ba mnozí z nás jsou osamělí se svou vírou i uprostřed vlastní rodiny.
Jsme malé stádečko. Co nám říká Pán Ježíš? “Nebojte se. Království bude vaše. Nejste chudáci - jste bohatí. Váš poklad je dobro, které jste za života prokázali a ještě prokážete, - je radost, kterou děláte, útěcha, kterou dáte, pomocná ruka, kterou podáte potřebnému. A že je vás málo takových boháčů? To je normální, a vždy to tak bylo. Státní a celonárodní církve - ti všichni stejně nebyli moji vyznavači. Já jsem vždy mluvil o malém stádci, o zrnu hořčičném, o kvasu v pohankovém těstě.
Nebojte se tedy, nic zlého se neděje.”
http://www.cestoudoemauz.wz.cz/taf/knihy/cyklus/cy_c_m16.htm#19
19.
neděle v mezidobí
“Buďte připraveni!” - A přece je to nejrealističtější a nejoptimističtější výhled do budoucnosti lidstva: Vše spěje nezadržitelně ke konečnému dobru - k době, kdy Pán přijde a naplní stvoření dobrem. Tomu vyvrcholení vývoje světa a vesmíru bude předcházet vyvrcholení našeho osobního života - osobní setkání s Kristem, kterému se říká nepochopeným slovem smrt. Na setkání s Kristem, na jeho příchod, se máte tedy těšit. Máme jej bděle a důvěryplně vyhlížet. Příklad bdělé důvěry nám dává svatý Pavel v Abrahamovi a Sáře. Dokážeme-li to tak jako tito dva a jako miliony křesťanů po nich, pak náš život bude zbaven neklidu, nejistoty, bázně ze současnosti i budoucnosti: bázně ze smrti. A to už za kus upřímného úsilí stojí.
http://www.cestoudoemauz.wz.cz/taf/knihy/cyklus/cy_c_m16.htm#19
EVANGELIUM
Lk 12,32-48
"Váš Otec rozhodl, že vám dá království."
Ježíš řekl svým učedníkům: "Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na dobré skutky. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Petr se ho zeptal: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?" Pán řekl: "Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: 'Můj pán hned tak nepřijde', a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat."
"Vašemu Otci se zalíbilo dát vám
království"
Boží království nemůže nikdo sám získat. Ocenili bychom, kdyby nám někdo bohatý řekl: "Vybral jsem si tě, odkáži ti dům, firmu, auto, adoptuji tě, budeš mým dědicem." Jde ovšem o to, jestli my o Boží království máme zájem. To není samozřejmá otázka. O zpustlý zámek nebo klášter, do kterého je třeba strčit desítky miliónů, bychom zájem neměli. Někdo cizí by se nás mohl zeptat: "V čem je výhodné mít boží království? Co to přináší?"
"Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce". Každý si můžeme promyslet, zda-li je pro nás vztah k Bohu pokladem. Je rozdíl jít do kostela, abych splnil náboženskou povinnost, nebo jestli mě přitahuje Ježíšovo přátelství, jeho moudrost a jeho způsob jednání. Rybář nechodí na ryby z povinnosti, táhne jej to k vodě. Mnoho pracovitých žen si nenechá ujít televizní seriál ... Mě nemusí nikdo přemlouvat, abych šel na houby nebo četl knížky. Někoho zajímají avantýry celebrit a někoho Ježíšovo vyučování.
Je rozdíl, jestli žáci nebo studenti ve škole řeknou: "To zas bude hodina", nebo jestli se na vyučování těší. Měli jsme profesory, na jejichž přednášky chodili studenti i z jiných ročníků. Hltali jsme každé slovo přednášejícího a psali si poznámky. Dobrý učitel má studentům ukázat obzor určitého předmětu, má jim poodkrýt určitou krásu. Pak se studenti, kteří mají zájem, mohou nadchnout pro další poznávání.
Do kostela se chodíme učit, jak Ježíši porozumět - abychom mu jednou s radostí otevřeli jako svému dlouholetému příteli. Jako každý učitel, tak i Ježíš je rád, jestli jeho učedníci reagují na to, co jim radí a kam je vede. Není mu jedno, jestli se nám nedaří. Přichází nám na pomoc. Je na nás, jestli o jeho radu a pomoc stojíme nebo jestli si vystačíme sami. Jemu můžeme otevřít své nitro. Velice rád nám pomůže. Učí nás rozumět životu. Jako se učíme např. ve fyzice o odstředivé síle, abychom jeli v zatáčce přiměřenou rychlostí, aby nás rychlost "nevynesla", tak nás Ježíš učí správně reagovat v určitých situacích.
Ježíš klepe - připomíná nám něco důležitého, jenže my jsme někdy natolik zaujatí svým hříchem a rozhodnutím: "Já se polepším", že vůbec nehledáme a nepřemýšlíme, že příčina našeho chybného jednání může být ve vadné víře, ve vadném postoji vůči sobě samému, ve vadném postoji vůči Bohu.
Až objevím, že přátelství s Bohem je krásné, zajímavé, užitečné, že Bůh nabízí lidstvu pomoc a řešení pro dnešek i pro budoucnost navěky, až objevím, že Bůh je příjemný, hluboký a zábavný společník, který má ohromné nápady a nezkazí žádnou legraci, pak se pro něj nadchnu. Setkání s ním pro mě bude víc než rybaření nebo hledání hub. Ještě jinak, pak budu chytat ryby s ním a hledat houby s ním a vychovávat děti s ním. Budu pracovat i slavit s Bohem. Pak bude mizet hranice mezi modlitbou a životem. Budu vstávat jako člověk milovaný Bohem, budu obědvat, jako ten, kterému Bůh přeje, budu usínat jako ten, kdo ví, že mu Bůh přeje.
Ježíš je vzácný a laskavý učitel. Ochotně a s radostí nás zve jako své přátele ke stolu. Ježíš uměl ocenil dobré jídlo i víno, ale navíc je Mistrem života, porozumění a přátelství. Učí nás umění života.
http://www.dohloubky.cz/index.php?akce=detail&file=vacek-032&search=Lk%2012,32-48
/p
