Jestliže první postní neděle byla věnována tématu Ježíšových pokušení a jeho střetu se satanem v osamocenosti na poušti, pak nám tato druhá postní neděle ukazuje Ježíše, jehož tvář i celá bytost se proměňují tak, že z něho vyzařuje Otcova nevýslovná sláva. V postním putování odkazuje Ježíšovo proměnění na cíl, k němuž celý proces směřuje, totiž na slávu nadcházejícího vzkříšení. Proměnění Páně je určitou prorockou předzvěstí tohoto vyvrcholení Ježíšova života a díla.
http://www.vojtechkodet.cz/uvedeni-do-nedele/modlitba-a-udalost-promeneni-2-nedele-postni-c.html
Lk 9,28b-36
Petr řekl Ježíšovi:
"Mistře, je dobře, že jsme tady!
Postavíme tři stany:
jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
Snad jste na výletě zažili také něco podobného. Studenti bohosloví o prázdninách lezli na Lomnický štít, aby se podívali, jaký je ten Boží svět. Už při stoupání se jim počasí začínalo kazit a nahoře nakonec neviděli nic než beznadějné zmítání chuchvalců mlhy a mraků. Zoufalý svět, beznadějný chaos, nikde ani človíčka. Výstup nadarmo, zlá cesta dolů před nimi, lanovka ještě tehdy nebyla. Ale najednou se to jako kouzlem protrhlo. Slunce zalilo vršek a pak celý kraj, nádherný svět: vše má svůj řád. Divoké srázy, pusté rokle, ale za tím stojí pevně svět pokojný, zelené louky, chundelaté lesy, vesnice s kostelní věží, náš dnešní cíl. Za chvilku vše zmizelo za novým mrakem, ale to už nevadilo. Dnes nás vede Kristus s sebou také na Horu a nabízí stejnou zkušenost. Znovu a znovu jsme v životě zavalováni mlhami nejasnosti, nejistoty, vše bezpečné kolem nás mizí, jak to skončí? Jak dopadnu na této hrbolaté cestě? Dnes nám zní Otcův hlas v odpověď, světlo velikonočního jitra nám osvětluje cestu, je tu průvodce: „Toto je můj milý Syn, toho poslouchejte.“
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/postn%C3%AD-2-ABC.pdf
2.
neděle postní
EVANGELIUM
Lk 9,28b-36
Když se Ježíš modlil, výraz tváře se mu změnil.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.
"Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku." (Řím 8,13). Ale třeba to Pavel nemyslel zle. V každém případě se mladí křesťané pilně pracující na zastarání platné smlouvy snažili, aby nové učení udrželo kontinuitu se smlouvou dosavadní. Proto se na hoře Proměnění ukázal i Mojžíš. Svou přítomností potvrdil, že se u křesťanů nedělá žádná revoluce. Nebo že sice jde o revoluci, ale v mezích Zákona. A to je důležité, protože Zákon starý se po vzniku Nového u křesťanů ne vždy dodržoval. Novou smlouvou se historicky zdůvodňoval antisemitismus a nábožensky motivované pronásledování židů. To už vůbec nemluvím o ekonomické perzekuci, kterou si středověcí panovníci nechali platit za "ochranu" tohoto Bohem vyvoleného a opatrovaného národa. Stejně i dnes máte v čínské restauraci bazén ze zlatými rybičkami, za který se platí místní mafii tvrdý nájem. Mnohem hůř zaplatíte, když rybičky odmítnete nebo si provokativně koupíte vlastní. I židé se raději nechali chránit králem, který byl daleko, než místními mocipány, kteří byli blízko. Ale zpět ke zjevení na hoře. Nepopíráme fakt, že se možná stalo. V každém případě je napsáno a jde o jeho výklad. Rozhovor mezi Starým a Novým (zákonem) se totiž děje pořád. Ani dnes není kapitola dějin spásy uzavřena, protože jsme pořád tady a bojujeme proti pokušení jít (zase!) do čínské restaurace podívat se na rybičky. Rozhovor starého a nového v české kotlině, a nejen v ní a nejen v církvi, se většinou děje formou exkomunikací a pekelných trestů, které na sebe aktivisté obou směrů vzájemně vrhají. Stačí se mrknout na dění v parlamentu. Existenční oprávnění některých vyvolenců tkví zřejmě v tom, že více či méně duchaplně urážejí stejně platově postižené kolegy. Ale jaký lid, takoví zástupci tohoto objemného tělesa. Ježíš diskutoval s reprezentanty staré smlouvy o budoucím uspořádání smlouvy nové, které se mělo dokonat na kříži. Bylo to velmi osobní jednání. Ale i při velmi osobním jednání můžete dospět k věci a k dohodě. To se v českém pojetí věcí veřejných a církevních stává opravdu málokdy.
http://www.umlaufoviny.com/www/nabozenstvi/kazani/kazacky/CyklusC/Kazani/postni_2.html
