"Kdo z vás je bez
hříchu,
ať první hodí po ní kamenem."
Jan 8,1-11
Příběh cizoložné ženy je příběhem nejen o moci odpouštějící lásky, která je nad zákonem, ale je především příběhem, ve kterém je člověk konfrontován s vlastním pokrytectvím. Tato, slovy učitele morálky na katolické fakultě dr. Jiřího Skoblíka „přezíraná neřest zbožných“ nebezpečně zasahuje převážnou většinu „silných ve víře“, těch, kteří si zakládají na své bezúhonnosti. Kdo se ale první začne vytrácet, podle svědectví evangelia, po Ježíšově výroku? Starší. Ti, kteří už toho zvládli v životě vícero a často je to jenom jejich svědomí, které je schopné usvědčit je z vlastní lži. Často i v církvi převládá touha být mezi prvními, postavit se do čela, prokázat míru svého oprávnění, zbožnosti, způsobilosti. Nezapomínejme ale na to, že právě takovým jako prvním v řadě budou padat kameny z rukou, až Ježíš řekne: „Kdo je bez viny, ať hodí kamenem!“
http://www.husuvsbor.cz/?p=1408
5.
neděle postní
EVANGELIUM
Jan 8,1-11
Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.
Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?" Odpověděla: "Nikdo, Pane. Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!
Cizoložná žena
Hodit po druhém kamenem ať již kamenem tvrdého slova, pohoršujícího slova nebo kamenem odsouzení bývá zvykem často právě těch křesťanů, kteří si zakládají na své
spravedlnosti a ctnosti a kteří se domnívají, že jsou lepší než ti druzí. V tom, že se tak rádi pohoršují nad druhými, je kus lidské zvrácené psychologie. To, že druhý se dopustí něčeho, čeho my jsme se nedopustili, nás povyšuje ve vlastních očích. Cítíme se uspokojeni, že přece jen nejsme tak špatní, abychom byli schopni takového činu.
Toto byla mentalita farizeů, kteří přivedli ke Kristu ženu dopadenou při cizoložství. Podle zákona, který platil, měla žena být za trest ukamenována. Kristus vidí pokrytectví těch, kteří ji k tomu přivedli. Vidí, že jejich zdánlivá spravedlnost je jen maska zvrhlého srdce ukrývající se pečlivě pod tímto zdáním ctnosti a spravedlnosti.
A uprostřed nich stojí žena, jejíž srdce je pokořeno hanbou a lítostí, kterou si uvědomuje před tváří Krista, jehož vědoucí pohled jí proniká do duše. A Kristus vidí tento očistný a hluboký pramen lítosti, který se otvírá kdesi v hlubině její bytosti a obrací se k němu.
Vidí ve své vševědoucnosti její vinu a váží ji. Vidí, jak v této vině jsou účastni i mnozí z těch, kteří ji k němu přivedli. Možná, že právě jeden z nich měl podíl na tom, že se dostala na svou cestu, která ji přivedla až k tomuto okamžiku a jiný z nich možná nese další podíl odpovědnosti za její hřích.
Kdo z vás je bez hříchu, ať první po ní hodí kamenem. V těchto slovech je doznání, že každý z nás nese svůj podíl na hříchu druhého. Přímo i nepřímo. Naše hříchy se navzájem proplétají a vytvářejí kolektivní vinu člověka před Bohem. Každým svým hříchem nejen otvíráme zlý příklad i pro druhé a ovlivňujeme je tím, ale vytváříme atmosféru, v níž se hřích stává něčím všeobecným, nezávažným, nedůležitým, podceňovaným a snadným.
Jen Bůh dovede posoudit podíl viny, který člověk nese za svůj čin. Několikrát jsme už v postních čteních četli Kristovu výzvu: Nesuďte a nebudete souzeni. Z dnešního čtení přibyla další výzva. Neházet po druhém kamenem, neboť nikdo z nás není bez viny. Každý z nás je vinen nejen za sebe, ale i za druhé. A tento závěr by nám měl být jasný po přečtení dnešního úryvku z evangelia. Jestliže prožíváme v postní době svou hříšnost a svou vinu před Bohem, pak je to právě tato vina nás všech, vina společná, vina a hřích Božího lidu, v níž stojíme před Bohem a společně se doprošujeme jeho odpuštění a milosrdenství.
P. Doc. PhDr. Josef Petr Ondok CFSsS (+ 19. 8. 2003)
www.petrini.cz
