14. 3. 2013
Dnešní neděle je vyjimečná - je postní doba a liturgická barva je červená, zpívá se Hosana. Vrcholí doba postní a my prožíváme příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Mnozí volali: "Sláva" , ale v pátek, už za pět dní, změnili svůj pohled i srdce a volali: "Ukřižuj"! Také u nás se někdy velice rychle mění pohled a jsme schopni opustit kamaráda z osobního prospěchu, kvůli nějaké věci.
Místo evangelia se dnes čtou Pašije - ( z lat. slova passio - utrpení.) Kristus trpí pro naše hříchy a nakonec je ukřižován. Dokazuje svou lásku k nám a ukazuje, že je schopen s námi prožívat i ty největší bolesti a utrpení. To je pro nás jistota a povzbuzení do našich bolestí. Ať už je to bolest fyzická - bolení v krku, bolení zubů, hlavy, nebo bolest psychická - když nás někdo opustí, nemluví pravdu.
Pašije nejsou na první pohled radostnou zprávou - evangeliem. Přesto nás vedou k radosti ze setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem, protože On se chce setkat nejen v bolesti, ale dovést k radosti a naději. Neboť skrze jeho kříž každá přijatá a obětovaná bolest má smysl a naplnění v Něm a vede k radosti věčné.
http://www.pastorace.cz/Kazani/Kvetna-nedele-Lk-2214-235.html
„Hosana!
Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!
Hosana na výsostech!“
Mk 11,1-10
Je jasně vidět, jak Ježíš chápe svoji královskou důstojnost: nevstupuje do Jeruzaléma okázale a honosně, ale pokorně na oslátku. Tímto činem ukazuje dvě věci: on je skutečně Mesiášem a králem (Zach 9,9), avšak jiným než králové “tohoto světa”. Nevystupuje před člověkem se zdrcující mocí, ale sestupuje k němu s tichostí a mírností. Jeho cesta k člověku vede přes ponížení, které dosáhne své největší hloubky při utrpení na kříži.
http://www.pastorace.cz/Kazani/Kvetna-nedele-C.html
6.
neděle postní
Květná neděle
Evangelium
Mk 11,1-10
Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betánii u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk. Odvažte ho a přiveďte. A kdyby se vás někdo zeptal: 'Co to děláte?', řekněte: 'Pán ho potřebuje, a hned ho sem zase pošle nazpátek.'“ Učedníci odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na rozcestí a odvázali ho. Někteří z těch, kteří tam stáli, se jich ptali: „Co to děláte, že to oslátko odvazujete?“ Odpověděli jim tak, jak to řekl Ježíš, a oni je nechali. Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnoho lidí prostíralo na cestu pláště, jiní zase větvičky, které nařezali na polích. Ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Hosana na výsostech!“
Cesta Kristovy slávy
Dnes se před námi otevřela cesta Kristovy slávy, ale také, a ještě silněji, jeho cesta křížová. Slavný vjezd do Jeruzaléma a vedle toho pašije. Celý Kristův život je vlastně takovou cestou, cestou do Jeruzaléma, cestou k vrcholu. Není to dávná minulost. Jeho život stále pokračuje v církvi a v srdci každého člověka, který v Něj uvěřil.
Lidské srdce je místem, kde Kristus skrze Ducha svatého žije. Moje srdce je ale také místem, kde se odehrává Kristova cesta k vrcholu, k vykoupení. Lidské srdce je tím Jeruzalémem, kterým Pán kráčí.
Při křtu do něj vstoupil triumfálním způsobem jako král. Mým srdcem kráčí dál. V mém srdci také proměňuje obyčejný chléb v něco nadpozemského, to když já konám vůli Otcovu. Ale v mém srdci je Pán někdy zrazován Jidášem, často zapírán Petrem, to když se od Něj odvracím. V mém srdci často Pán trpí smrtelnou úzkostí, je posmíván a potupen, je zde také bičován a trním korunován, to když já trpím. V mém srdci je někdy Pán zbaběle Pilátem odsouzen. V mém srdci je ale také provázen účastí Panny Marie a Jana, to když se k němu obracím v modlitbě. V mém srdci se Pán setkává s lhostejným davem i plačícími ženami, s pomáhajícím Šimonem, podle toho, jak jdu s Ním nebo jak Ho opouštím.
Ano, v mém srdci je Jeho kříž a Jeho vykoupení, právě zde mi nabízí svou spásu. Ano, právě ve svém srdci jsem volán k tomu, abych nakonec vyznal: „To byl opravdu syn Boží.“
Nechme Ježíše žít i trpět v našich srdcích, ale ne jako ti, kteří stojí lhostejně u jeho cesty, ale jako ti, kdo denně vyznávají: „Ty jsi opravdu Boží syn, ty jsi můj Spasitel.“
Stojíme v bráně Velikonoc. Vyjděme naproti Kristu a „prostřeme mu na cestu sami sebe. Neprostírejme neživá roucha nebo suché ratolesti, ale oděni jeho milostí sami se prostřeme jako roucha a položme se mu k nohám“. (sv. Ondřej z Kréty)
http://www.bihk.cz/pastorace/archiv/myslenky-k-postni-dobe/439-kvetna-nedele.html
