Po velikonočních událostech se vracíme k nedělím v mezidobí. Na mnoha místech se však na dnešní neděli překládá svátek Těla a krve Páně.
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/9-nedele-v-mezidobi-cyklus-C.html
"Pane, neobtěžuj se!
Neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu; proto jsem si ani netroufal přijít k tobě osobně.
Ale řekni slovo,
a můj služebník bude uzdraven."
Lk 7,1-10
Sv. Augustín o tom neskôr povedal:
„Nepokladal sa za hodného, aby Kristus vstúpil k nemu, ale bol uznaný za hodného, aby Kristus vstúpil do jeho srdca.“
Pohanský stotník porovnával Ježišovu moc so svojou autoritou nad vojakmi. Bol veliteľom a mal pod sebou asi sto vojakov, ktorí vykonávali jeho príkazy; ale náš Pán bol skutočným cisárom či kráľom, najvyšším veliteľom najvyššej hierarchie, ktorého príkazy poslúchajú anjeli. Ak je to tak, potom nemusí vstupovať do domu, aby urobil zázrak. Pohan naznačil, že by mohol dať príkaz odtiaľ, kde sa nachádzal. Zázrak sa stal na diaľku, ako to žiadal stotník. Keď náš Pán videl vieru pohana a vieru ľudí v budúcich „zahraničných misách“, a keď ju porovnal s vierou ľudí v „domácich misiách“ povedal: „Hovorím vám: Takú vieru som nenašiel ani v Izraeli! (Lk 7, 9
http://www.homily-service.sk/inspiracie/?zobrazit=reakcie&tema_id=358
9.
neděle v mezidobí
Příběh se odehrává v severní části Izraele. Setník byl nejspíše římským vojákem, ale zřejmě ve vojsku Heroda Antipy; velel stovce mužů. Klíčovým tématem je otázka víry Izraelitů. Ježíš poukáže na víru pohana, která je větší než všech Izraelitů okolo Ježíše, a tato víra (!), nikoli příslušnost k vyvolené skupině, umožní zázrak.
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/9-nedele-v-mezidobi-cyklus-C.html
EVANGELIUM
Lk 7,1-10
Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!
Když Ježíš domluvil ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaa. Jeden setník tam měl služebníka, na němž mu velmi záleželo; ten však byl nemocný a už umíral. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil.
Starší přišli k Ježíšovi a horlivě se přimlouvali: "Zaslouží si, abys mu v tom vyhověl, protože má náš národ rád a vystavěl nám synagógu."
Ježíš šel s nimi. Když už byl nedaleko od toho domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se! Neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu; proto jsem si ani netroufal přijít k tobě osobně. Ale řekni slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu 'jdi', a jde, a jinému 'přijď", a při-jde, a svému služebníkovi 'udělej to', a udělá to."
Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu; obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: "Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!" Když se pak poslové vrátili do domu, shledali, že ten služebník je zdráv.
Mnohokrát a často opakovaná slova jsou v nebezpečí, že nebudou vnímána, že jejich závažnost si člověk ani neuvědomí. Tak to může být i s naší odpovědí "Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena", kterou na slova "Hle, beránek Boží.." říkáme při mši. Opakujeme zde vlastně slova pohanského setníka z dnešního evangelia, která vyjadřují jeho postoj víry, který Ježíš označuje za příkladný. Zastavme se tedy nad tím, co sami říkáme.
Nejprve budeme uvažovat z pozice těch, kteří chodí ke přijímání. Pokud to, co říkáme, myslíme vážně, potom od Ježíše očekáváme, že v nás, v našem nitru, v tuto chvíli něco změní, něco uzdraví, napraví. Očekáváme to skutečně? Máme stejnou víru v moc Ježíšova slova, jakou měl setník? Bylo by to správné a pro nás samotné velmi žádoucí. A pokud ke přijímání nechodíme, ač bychom mohli? Tam si ještě ostřeji můžeme položit otázku, jak vidíme sebe a jak vidíme Ježíše. Vidíme sebe jako někoho, kdo vlastně žádné uzdravení od Krista nepotřebuje? To by bylo podivné. A pokud víme, že ho potřebujeme - uzdravování naší pýchy, naší malé víry, naší malé lásky atd., proč tedy o ně nestojíme? Je opravdu únosné říkat "ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena", a zůstat při tom mimo?
Setník Ježíšovi nijak neporoučel. Nedožadoval se neoblomně jeho pomoci. Věřil mu. A proto se setkal s pomocí, ale hlavně setkal se s Ježíšem. Víra v žádném případě nemůže a nemá být instrumentem, který slouží k tomu, abychom získali od Boha to, co si sami poručíme. Víra především slouží jako nástroj spojení. Našeho spojení s Bohem. A to je větší a trvalejší, než jakýkoliv dar, který bychom rádi měli. Neznamená to, že nic nemůžeme dostat. Ale je velmi důležité, aby nám nezáleželo jen na daru, ale na Bohu.
http://www.pastorace.cz/Kazani/9-nedele-v-mezidobi-C-Stul-slova.html
