Každému z nás se na naší osobní cestě víry Bůh dává postupně poznat takový, jaký je. Právě tím nás osvobozuje od všech karikatur, kterými jsme Boha často deformovali. Boží slovo má tu moc nám být v tomto směru velikou pomocí. Prožíváme „Rok víry“, který je příležitostí, abychom svoji víru očistili a prohloubili. Každý z nás si může sepsat takové osobní krédo, které mu pomůže uchovat si krásné okamžiky, kterým ho Pán oslovil v srdci a dal se mu více poznat takový, jaký ve skutečnosti je. http://www.vojtechkodet.cz/temata/bozi-slovo/osobni-kredo.html
Lk 3,15-16.21-22
Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas:
„Ty jsi můj milovaný Syn,
v tobě mám zalíbení.“
Vánoční doba dnes končí. Neděle Křtu Páně jedná už o začátku veřejné činnosti Pána Ježíše. Jsme tu postaveni před dospělého Ježíše a začínáme se zabývat posledními třemi roky jeho veřejné činnosti. Ježíš ji začíná tím, že se připojuje k reformnímu hnutí svatého Jana Křtitele a dává se od něj pokřtít spolu s hříšníky, kteří se potřebují napravit. My jsme se křtem také připojili k reformnímu hnutí Pána Ježíše. Snažíme se s ním napravit svět dobrem a láskou? Snažíme se napravit sebe odvrácením od špatných návyků? Děláme to doopravdy?
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/K%C5%99tuP-ABC.pdf
Svátek Křtu Páně
EVANGELIUM
Lk 3,15-16.21-22
Když byl Ježíš pokřtěn a modlil se, otevřelo se nebe
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“
http://www.youtube.com/watch?v=C0kwjCCVoac
JEŽÍŠOVA SOLIDÁRNOST S ČLOVĚKEM
Kdyby při křtu Páně v Jordánu byli dnešní žurnalisté, udělali by z té události prvotřídní senzaci. Ale myslím, že i tenkrát se tato událost postarala o rozpálené debaty mezi učedníky Janovými a Ježíšovými. Tak kdo je víc, kdo je větší? Kdo koho pokřtil? Jan pokřtil Ježíše, tak je to jasné, říkali učedníci Janovi. Nás, dnešní křesťany, už zpráva o křtu Páně nijak nerozpálí. Je to pro nás znamení, že skončila vánoční doba, že máme sklidit poslední zbytky vánoc, a to bývá tak zhruba vše, jak ten svátek zasáhne do našeho života. Ale přemýšlivý člověk se snad přece jen nad dnešním evangeliem zamyslí: Co vlastně vedlo Ježíše k tomu, že se zařadil mezi hříšné kandidáty Janova křtu? Vždyť on toho opravdu neměl zapotřebí! Odpověď je nepochybně ve větě evangelia: „Když se všechen lid dával pokřtít, Ježíš se dal pokřtít spolu s lidem.“
Křest Páně, to je svátek Ježíšova vyhlášení solidarity s lidmi. Postavil se do jedné řady s hříšníky. Solidarita je pojem, který se dnes dost nosí. I dnešní politikové rádi sestupují z vládní limuzíny mezi lid, tisknou si s ním ruce, dávají najevo: já jsem jeden z vás, volte jen mě, a pak zase nastoupí do limuzíny a zmizí ve svém světě vysoké politiky. Jenže křest Páně není jen chvilkovou akcí Ježíšovy solidárnosti s prostým, hříšným lidem. Je to začátek Ježíšovy vrcholné solidarity s hříšným člověkem na Golgotě a sebeobětování na kříži. A tento vrcholný akt solidarity trvá pro každou lidskou generaci dál v Eucharistii, v mešní oběti: Zde se v Jordáně vyhlášená solidarita projevuje se stále stejnou účinností. Ježíšova cesta bažinou lidských selhání a špatností po boku hříšného člověka trvá dál. Církev, která by se od hříšných lidí štítivě odtahovala, to by nebyla Kristova Církev. Kdyby si tohle uvědomili sektáři, kteří opouštějí „hříšnou církev lidských hříšníků“ a zakládají si společenství těch dokonalých, snad by se do Církve vrátili a pomáhali k nápravě uvnitř Církve. Pochopili by, že kvasinky mohou být sebe zdravější, nic těsto nezlepší, dokud jsou mimo těsto. Kdo se s porozuměním zadívá na Ježíše ve frontě hříšníků před svatým Janem Křtitelem u brodu Jordánu, ten zatouží být také solidární s lidmi kolem sebe. Zatouží vést je svým příkladem ke Kristovu křtu.
My všichni jsme už byli pokřtěni většinou v dětství. Je dnes i dost takových lidí, kteří pokřtěni sice byli, ale s náboženstvím se při dospívání neseznámili. Rodiče je nepustili do vyučování náboženství, neposlali do kostela. Ptal se jeden takový pokřtěný ateista: „Tak jaké já mám jako pokřtěný závazky vůči Bohu, když o něm nic nevím?“ A slyšel odpověď: Příteli, pokřtění není uvalení závazků a povinností na člověka. To je naopak vyhlášení závazků Boha vůči člověku. Jako při křtu v Jordáně zněl nad Ježíšem Boží hlas: „Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení,“ tak toto vyznání Boží lásky platí i dodnes ke každému křtěnci, synu člověka, tedy i k tobě. Bůh křtěnce neodvolatelně vyhlašuje za své milované dítě. Vyhlašuje, že při něm stojí a vždy bude stát. I když se člověk Božího synovství bude odříkat, i když o svém nebeském Otci nebude chtít nic slyšet, i tenkrát bude Otec stát ve dveřích domova svého království a vyhlížet návrat marnotratného syna.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/K%C5%99tuP-ABC.pdf
