21. 3. 2013
Velikonoční triduum, což znamená "doba tří dnů" (z lat. tres - tři, a dies - den), tvoří Večerní slavnost na Zelený čtvrtek (Památka Večeře Páně), liturgie Velkého pátku (Památka Umučení Páně), Slavnost velikonoční noci a velikonoční neděle (Slavnost Zmrtvýchvstání Páně).
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanstvi/_zprava/velikonocni-triduum--232499
Ježíš potom nalil vodu do umyvadla
a začal učedníkům umývat nohy
a utírat jim je zástěrou, kterou měl
uvázanou kolem pasu.
Jan 13,1-15
Můj Pán odkládá svůj oděv, opásává se zástěrou, nalévá vodu do džbánu a umývá svým učedníkům nohy. I nám chce umýt nohy. Nejen Petrovi, ale každému, kdo v něj věří, říká: "Jestliže ti neumyji nohy, nebudeš mít se mnou podíl." Přijď, Pane Ježíši, a odlož šaty, které sis pro mě oblékl. Odlož svůj šat a oděj nás do svého milosrdenství. Přepásej se zástěrou, abys nás přepásal darem nesmrtelnosti. Nalej vodu do džbánu a umyj nám nejen nohy, ale i hlavu; ne pouze nohy našeho těla, nýbrž i nohy naší duše. Chci odložit všechno smetí své lidské ubohosti.
Jak veliké je toto tvé tajemství! Jako služebník umýváš nohy svým sluhům, jako Bůh sesíláš z nebe svou rosu (…). Také já chci umývat nohy svým bratřím, a tak naplnit přikázání Páně. On mi přikázal, abych se nestyděl a nerozpakoval dělat to, co on vykonal dříve než já. Mou nadějí je tajemství pokory: když umývám druhé, očišťuji své vlastní poskvrny (Ambrož, De Spiritu Sancto, I, 12-15; citováno v: Preghiere, Casale Monf. 1987, 69-71).
http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Zeleny-ctvrtek-vecerni-mse.html
Zelený čtvrtek
EVANGELIUM
Jan 13,1-15
Projevil jím lásku až do krajností.
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš mu odpověděl: "Co já dělám, tomu ty nyní nemůžeš rozumět; pochopíš to však později." Petr mu řekl: "Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Šimon Petr mu řekl: "Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu odpověděl: "Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: "Ne všichni jste čistí." Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy."
Jestvuje nielen tichá noc, svätá noc – čarovná, fascinujúca noc Štedrého večera, ale aj noc spreneverenia sa, noc zrady, noc odpadnutia. Avšak jestvuje aj div nad všetky divy, keď Pán Ježiš, v tú noc, keď bol zradený, vzal chlieb, dobrorečil, lámal a dával. Mnohí, ba vari väčšina z nás, poznáme naspamäť slová ustanovenia Večere Pánovej. Spravidla nám však uniká súvislosť, v ktorej boli vyslovené. Náš Pán – v tú noc, keď bol zradený. – Keď vedel, že bude zlapaný, zajatý, zradený, súdený a potupený, opľutý, posmievaný, zbičovaný a hrozným spôsobom zabitý – v tú noc berie do svojich rúk chlieb a vraví: Moje telo za teba vydané. V tú noc zrady berie kalich, požehnáva ho a hovorí: Tento kalich je nová zmluva v mojej krvi. – Krvi, ktorá sa vylieva na odpustenie tvojich/mojich hriechov.
Ježiš Kristus odpúšťa našu nevernosť cez svoju vernosť k nám. Na facky nedôvery, neposlušnosti, ľahostajnosti, sebectva, zrady, ktorí sme Mu dali, odpovedá svojím: Za teba!
Zomieram pre teba – namiesto teba, v tvojom záujme, kvôli odpusteniu tvojich hriechov, kvôli tomu, aby si mal/mala možnosť nového začiatku.
Nezavrhol nás, ale dovolil, aby bol zavrhnutý, potupený a zabitý namiesto nás. Nesúdi nás, ale obdarúva nás obetovaním svojho nevinného života – tým darom najcennejším. Na odpustenie našich hriechov, aby sme mohli žiť v novom, kvalitatívne inom – lepšom vzťahu s Bohom i ľuďmi.
Ježiš dal svoju Večeru do tesnej spojitosti s novou zmluvou. A tak má byť každé jej prijímanie – každá Večera Pánova, na ktorej sa zúčastňujeme – príležitosťou, aby sa nová zmluva i pri nás stávala skutočnosťou. – Aby sa Božia vôľa stávala aj našou vlastnou vôľou, keď ju budeme plniť nie z túžby po odmene, ani zo strachu pred trestom, ale preto, že v Božej vôli, v poslušnom nasledovaní Pána Ježiša Krista spoznáme jedinú zmysluplnú možnosť života.
Nech nás dary Večere Pánovej, ktoré budeme prijímať – nech nás láska za nás obetovaného Pána Ježiša Krista, ktorá je ich podstatou – premieňa na Boží obraz, robí náš charakter čo najviac podobným charakteru Ježiša Krista.
http://www.ecavba.sk/kazne_old_detail.php?id=1878&r=2
