Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. 4. 2014

Zelený čtvrtek je podle křesťanské tradice pátý den Svatého týdne (počítáno od Květné neděle včetně) a předvečer velikonočního tridua.

V římskokatolické církvi se dopolední mše (missa chrismatis) slaví pouze v katedrálách. Sídelní biskup svolává kněze své diecéze a spolu s nimi žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo. Večerní mše (missa vespertina in cena Domini) se slaví ve všech farních kostelech jako připomínka poslední Ježíšovy večeře, ustanovení eucharistie a ustanovení kněžské služby. Římský ritus umožňuje zařadit mytí nohou podle Ježíšova příkladu J 13,5 (Kral, ČEP).
 
Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony a pak se odmlčí až do Gloria Velikonoční vigilie. Zvony odlétají do Říma. Zapovězený zvuk zvonů a zvonku je nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami. Na konci mše se odnáší Eucharistie mimo svatostánek na jiné vhodně upravené místo v kostele. Znázorňuje se tak odchod Ježíše z Večeřadla do Getsemanské zahrady.
 
 
 
 
Ježíš vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla
 

washing-feet.jpg

 
a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Jn 13, 1-15
 
 
 
Bůh se stává člověkem: Nad touto představou jsme žasli o vánocích. Dnes se tato zvěst před našima očima konkretizuje a zviditelňuje: Boží Syn se stává služebníkem lidí. Ježíš Kristus, Emanuel, Bůh s námi, kleká na zem před Jidášem, který ho za chvíli zradí, před Petrem, který jej za chvíli zapře, že je jeho učedník. Pokleká a umývá jim nohy. Všem umývá nohy. Vlastně i nám umývá nohy, i nám chce sloužit.
 
 
 
Židovská velikonoční večeře, o které si teď budeme číst, je předobraz naší večeře novozákonní. Židé tu vzpomínali, jak vyšli z egyptského otroctví, zde se Pán Ježíš připravuje na cestu sám, aby celé člověčenstvo osvobodil z otroctví hříchů.
 
 
 
 
 
 
 
Zelený čtvrtek
 
 
 

imagesca2xx79w.jpg

 
EVANGELIUM
Jn13, 1-15
 
 
Projevil jím lásku až do krajností.
 
 
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš mu odpověděl: "Co já dělám, tomu ty nyní nemůžeš rozumět; pochopíš to však později." Petr mu řekl: "Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Šimon Petr mu řekl: "Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu odpověděl: "Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: "Ne všichni jste čistí." Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy."
 
 
 
 
Jako služebník umýváš
nohy svým sluhům
 
Můj Pán odkládá svůj oděv, opásává se zástěrou, nalévá vodu do džbánu a umývá svým učedníkům nohy. I nám chce umýt nohy. Nejen Petrovi, ale každému, kdo v něj věří, říká: "Jestliže ti neumyji nohy, nebudeš mít se mnou podíl." Přijď, Pane Ježíši, a odlož šaty, které sis pro mě oblékl. Odlož svůj šat a oděj nás do svého milosrdenství. Přepásej se zástěrou, abys nás přepásal darem nesmrtelnosti. Nalej vodu do džbánu a umyj nám nejen nohy, ale i hlavu; ne pouze nohy našeho těla, nýbrž i nohy naší duše. Chci odložit všechno smetí své lidské ubohosti.
 
Jak veliké je toto tvé tajemství! Jako služebník umýváš nohy svým sluhům, jako Bůh sesíláš z nebe svou rosu (…). Také já chci umývat nohy svým bratřím, a tak naplnit přikázání Páně. On mi přikázal, abych se nestyděl a nerozpakoval dělat to, co on vykonal dříve než já. Mou nadějí je tajemství pokory: když umývám druhé, očišťuji své vlastní