Čtenářský koutek pro duši
Počínaje dnešní nedělí se naše pozornost postupně přesouvá od Krista k Duchu Svatému, od Vzkříšeného k jeho Daru. Začíná jistý druh malého adventu v přípravě na slavnost Seslání Ducha Svatého. Kristův příchod se připravoval v průběhu mnoha staletí, od zvěstování proroků až po hlásání Jana Křtitele; příchod Ducha Svatého zvěstoval skrze svůj příslib Kristus. Dalo by se říci, že Ježíš sám byl vlastně předchůdcem Utěšitele: ,A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy.
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (...)
Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje,
a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec
a také já ho budu milovat a dám se mu poznat. Jan 14,15-21
Zachovávání přikázání však neslouží ani k tomu, abychom Bohu vyjádřili svou lásku, kterou by jinak „nemohl pocítit". Vždyť ten, kdo stvořil lidské srdce velmi dobře zná jeho zákoutí ještě dřív, než je ono samo odhalí. Zachovávání přikázání je teda spíš „adresou", na níž nás Bůh čeká, abychom ho našli, a na níž nám dokonce nabízí „trvalé bydliště" („Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce" , viz Jan 15,9-10) Říci: „Miluji Boha", ale nemít zájem o jeho přikázání, je stejně jako říci drahé osobě: „Miluji tě", ale nezajímat se o to, kde bydlí, kde ji lze potkat, a už vůbec netoužit po její blízkosti.
http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=152
6.
neděle velikonoční
EVANGELIUM
Jan 14,15-21
Budu prosít Otce, a dá vám jiného Pomocníka
Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."
Milé sestry, milí bratři,
dnešním čtením příběhu se krásně připravujeme na vrchol stavu věci po utrpení Velkého pátku – vylití Ducha svatého – Letnice. Slyšíme vyprávění o tom, že budeme mít k dispozici dalšího přímluvce u našeho nebeského Otce.
Tento stav krásně charakterizuje sousloví, které se objevilo v době Kapadockých otců – Una usia, tres hypostases. Jeden Bůh ve třech osobách, které jsou ve vztahu. Ale pojďme ještě k dnešnímu příběhu.
První prosba, která pronáší Ježíš vůči lidu – Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání. Ono je to podobné v našich každodenních životech, vztazích. Když někoho milujeme, projevujeme k němu svoji lásku, tak proč bychom mu dělali špatné věci. Posloucháme ho, proč bychom měli vůči němu výtky? A pokud to takto prožíváme každý den, tak jak bychom to mohli prožívat jinak ve vztahu s Ježíšem?
Víra bez proměny života, je jenom prázdná sláma. Ale díky víře, která neustále roste a je ve vývinu, jsou z toho plné klasy, které přinesou užitek. Nakonec i ty plné klasy, se promění v prázdnou slámu, ale i ta poslouží dalším božím tvorům, které zase přinesou užitek. A to jde neustále dokola. Tam kde je láska a víra – je život – užitek pro všechny, které nám Bůh pošle do cesty.
Dám Vám jiného přímluvce – Duch Svatý. To není nic abstraktního. Ježíš odchází, ale nemizí. Moderní terminologií bych to nazval – dostal strategickou výzvu, kterou přijal. Možná jej svět nepřijme, protože je jiný. Ale vše krásně propojuje, spojuje jako tmel. Když stavíme dům, tak aby pěkně držel při sobě, musíme jej něčím spojit. Abychom dali cihlám, kamenům, dřevu větší smysl, tak je musíme něčím spojit. A aby nám víra dávala smysl – spojuje nás Duch Svatý. On je ten, který si vane kam chce. Posunuje nás na cestě životem. Někdy je to mocný vichr, který převrátí život naruby. Ale většinou je to jenom lehounký vánek. Jako když se procházíme za vlahých letních večerů. Že jej ani nepostřehneme, ale přitom se cítíme vlastně moc hezky. Ani o tom nevíme.
Svět je postaven na podmínkách – dokaž, přesvědč, změř. Ale víra staví na úplně jiných hodnotách – důvěra, vztah, zkušenost. Výsledky nemusí být hmatatelné, ale přitom mohou převrátit běh lidských dějin.
Moc se mi líbí zvolání – Nezanechám Vás jako sirotky! Každý z nás má strach ze samoty. Ale díky víře víme, že nikdy nezůstaneme sami. Kdysi dávno jsem dostal výbornou radu – Musíš se naučit být sám. Došlo mi to samozřejmě časem, co tím bylo myšleno. Člověk se může cítit osamocen, i když je obklopen spoustou lidí. Být sám se sebou, je dle mého přijetí/akceptace toho jaký opravdu jsem. Jak cítím, jak se projevuji. Jaký opravdu jsem ve své vlastní nahotě, bez přetvářky, kterou se leckdy bráníme. Vztah s Ježíšem, jako bratrem, nám dává naději a jistotu, že opravdu nikdy nebudeme sami. I uprostřed davu, uprostřed noci – nejsme sami. V tu chvíli se zaposlouchejme a možná uslyšíme ten tenounký tichá vánek/hlásek Ducha Svatého.
Vrchol celého příběhu je schován ve větě – Já jsem v Otci, vy ve mně a já ve vás. To je naprosto dokonalé propojení, které tomu všemu dává smysl. Není to o povinnosti, ale o žití ve vztahu, který je mou součástí. V podstatě zakódován v mé DNA.
Kéž bychom si uvědomili, že žijeme z lásky, která byla obětována na kříži. Byla zpět poslána na svět, aby se nám ukázala.
Dnešní neděle je také nazvána Rogate – proste. Modlitba není monolog, je to živý rozhovor s Bohem. Bůh je blízko. Ježíš je integrální součástí našich životů. Duch Svatý to vše spojuje. Kéž si dokážeme toto vše připustit, aby se nám lépe žilo lépe žilo. Amen
Břetislav Tomáš Karal
