Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 Čtenářský koutek pro duši

 

 
Vzkříšení je onen „den po sobotě“, kdy se události světa otočily jiným směrem. Jako by právě dnes vyvstal „osmý den“ stvoření. Na tento den čekalo tvorstvo od Adamova pádu. Od této chvíle již nevládne osudu člověka smrt, ale život. Ježíšovo zmrtvýchvstání je zcela reálnou porážkou smrti. Není žádná mocnost, zlo, Ďábel, smrt…, která by mohla člověka oddělit od Boha. Ovšem má to svoji podmínku, totiž že člověk Boha přijme, vpustí ho do svého srdce (to je význam obnovy křtu při vigilii zmrtvýchvstání). Chceme jásat nad vítězstvím života, ale je zde i naše rozhodnutí pro Boha.
 
 
"Nelekejte se!
 

Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili.  

 

 

Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl." (Mk 16, 1-7)

KDYBY VELIKONOCE KONČILY VELKÝM PÁTKEM
 
Jak by to bylo, kdyby s Ježíšem Kristem vše skončilo Velkým pátkem na Golgotě a spěšným pohřbem? To by pak nebylo nic z toho, co tvoří dějiny křesťanství po dobu 2000 let. Nebylo by ani Kristovy Církve. Nečetli bychom si v evangeliích. Neslavili bychom Eucharistii. Ježíšův hrob by byl dávno zapomenutý. Ježíšovo jméno by bylo hvězdičkou dávných věků lidstva, jako jména Platóna nebo Ovidia, a znal by je jen málokdo.
 
Celé křesťanství stojí a padá s touto jedinou větou evangelia: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen!“
 
Kdyby tato věta evangelia nebyla pravdivá, byli bychom my křesťané ubožáci, kteří se honí za nějakým přeludem. Ba celé lidstvo by bylo ubohé, kdyby platilo, že moc zla smí mít konečné slovo nad dobrem. Že Pravda nakonec prohrává. Že mocní světa se mohou beztrestně radovat z násilí a útlaku, kterého se dopouštějí na svých poddaných. Avšak Kristův život Velkým pátkem nekončí. Je tu noc vzkříšení, je zde záře prázdného hrobu: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ Kristus už vstal z mrtvých - jako první ze zesnulých!
 
Kristus už sedí po pravici Otce, odkud přijde soudit živé i mrtvé! Svědkové, kterým se Pán ukázal, už dosvědčují: „My jsme Pána viděli! Naše srdce zase zahořelo, když nám vysvětloval smysl Písma. Ježíš vstal z mrtvých! Proto i my dnes právem radostně zpíváme: „Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz!“ Zpíváme si radostně, přestože náš život je ještě uprostřed temnot lidí, kteří nepřijali světlo Ježíšova evangelia. Přestože jdeme životem ve stínu smrti, která nás ohrožuje. Přesto právem slavíme Ježíše Živého, vycházející Slunce naděje. Proto dnes budeme s pravou radostí a porozuměním volat po proměňování slova: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!“
 
 
 
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
 
Velikonoční vigilie
 
Bílá sobota navazuje na velkopáteční atmosféru půstu, hlídání a návštěvy Božího hrobu, a přináší zlom. Tmu a ticho v katolických kostelích střídá světlo svící, zvonění a varhany, aby myšlenka Kristova kříže a smrti vrcholila znamením jeho zmrtvýchvstání.
 
 
Ke katolickým obřadům Bílé soboty dodnes patří Svěcení vody, nové křty dospělých a obnova křesťanského slibu věřících. Pro věřícího mohou být rituálem společného vstání s Kristem, projevem spoluúčasti člověka na velikonočním znovuzrození.
 
 
EVANGELIUM
 
 
Slova svatého evangelia podle Marka.
Mk 16, 1-7
 
Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován, byl vzkříšen.
 
Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce.
 
Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?" Když se podívaly, spatřily, že je kámen odvalený. Byl totiž velmi veliký.
 
Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem - a polekaly se. On však jim řekl: "Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl."
 
 
 
 Jde před vámi do Galileje. Tam ho spatříte.
 
Takto končí nejstarší evangelium. Žádné vzrušující finále - jen tři ženy, které to velikonoční jitro opustily hrob v zahradě a bály se. Ani přes výslovný příkaz andělů neříkají nic o tom, co viděly a slyšely. Velmi se bály. To je poslední věta. Tím to končí.
 
Tři ženy vyšly ještě za tmy, aby Ježíšovu tělu prokázaly poslední poctu. Na zemi ležela tma smrti, tma popravy, tma ukřižování. Jdou ke hrobu, kde leží pohřbeny jejich naděje, smysl jejich života.
 
A pomalu svítá. Nad temnotou smrti, nad temnotou definitivního konce vzchází světlo života. Kámen, zakrývající vstup do hrobu, kámen kterým by samy nemohly pohnout, kámen co zapadl do otvoru hrobu a znamenal konec, ten kámen je odvalen.
 
Síla života prolamuje hranice smrti a otevírá závory hrobu. Když to ženy spatřily, když to začalo, nerozuměly tomu. Ten kámen byl tak velký, že na sebe upoutal celou jejich pozornost a zakrýval výhled dál. Pak uviděly mládence v bílém rouchu - v bibli avizo na Boží zásah. „Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen není zde.“ Bůh vzkřísil z mrtvých Ježíše z Nazaretu, z městečka, které nic neznamenalo, z polopohanské krajiny, člověka, kterému se každý pravověrný žid pro jistotu raději vyhnul, popraveného, naprosto vyřízeného člověka, toho Bůh vzkřísil z mrtvých. Jděte a řekněte to všem. - Ale ony mlčely, bály se.
 
To je ta poslední věta evangelia. A co teď? Co s tím mrtvým, který není v hrobě? Kde je? „Není zde“, řekl mládenec. „Vstal z mrtvých. Uvidíte ho v Galileji.“ To platilo tehdy učedníkům. Ale co my dnes, my posluchači a čtenáři evangelia? Můžeme prochodit celou Galileu křížem krážem a Ježíše nepotkáme. Nikdo z těch turistů nebo poutníků, kdo v Palestině byli, tam Ježíše nepotkali. Kde ho teda máme hledat my dnes?
 
V každém případě víme jedno - není tam, kde ho ženy hledaly, není v hrobě, není mezi mrtvými. Když ale není mezi mrtvými, tak kde je? Byl vzkříšen - žije.
 
Je v tomto světě, i když skoro všechno svědčí proti tomu. Je v tomto světě ničeném válkami, ohroženém teroristy všeho druhu, je v tomto světě na pokraji ekologické i sociální katastrofy, je v tomto světě drog a násilí. Jde před vámi do Galileje. Tam ho spatříte.
 
Položme nyní otázku: proč se právě my křesťané díváme do budoucnosti s takovou bezradností? Proč nemůžeme ve svých životech najít nový způsob, jak dnes žít jako jeho svědkové? Proč toho umíme tak málo říct do dnešních problémů? Proč mlčíme, jde-li o otázky politické, sociální, kulturní či etické? Proč jsme stále jakoby zakřiknutí a nejistí?
 
Díváme se na Ježíše jako na něco z minulosti. Ježíš pro nás je stále více méně historickou osobou a víra je dědictvím po otcích. Nechci to zlehčovat - bez věrnosti otců bychom zde nebyli. Ale nelze se orientovat jen na tom, co a jak bylo „Ježíš Nazaretský není v hrobě. Předejde vás…“, řekl anděl těm ženám. A my ho stále hledáme za sebou. Hledáme ho tam,kde není. „Není zde, vstal.“ Není v tom, co leží za námi, nýbrž v tom, co přichází.
 
A uprostřed té naší promíchané Galileje spatříme Vzkříšeného. Tak to anděl přislíbil. Uvidíme ho při pohledu na lidskou tvář, na níž bolest ustupuje radosti, na které se rozsvěcuje naděje a důvěra. Vzkříšeného uvidíme při sledování, jak lidé řeší konflikty, jak se uvolňuje atmosféra při rozhovoru, jak se spolu lidé smiřují.
 
 
Všude tam, kde se do našeho světa prolamuje to, čemu evangelia říkají Boží království, které se stalo centrem zvěsti kazatele z Nazaretu, všude tam se můžeme se Vzkříšeným setkat. Tedy - ve všech snahách a v každém úsilí o život v pravdě a lásce, ve všech snahách a v každém úsilí o spravedlnost a svobodu, ve všech snahách a v každém úsilí o dobro a odpovědný přístup k lidem a světu, který nám byl svěřen a který je jediným místem ve vesmíru, kde člověk může žít. K takovému úsilí a k takovým snahám se Bůh přizná, neboť je to úsilí pro dobro člověka. A ti, kdo tyto zápasy vedou, ti jsou na straně pravdy, spravedlnosti, lásky, svobody a života - tedy vědomě či nevědomě - na straně Boží, a jsou nástroji jeho dobré vůle, přitakávající člověku a životu. V lidech, kteří se nechávají vést Ježíšovým duchem, se potkáváme s přítomností vítězného Pána, o němž andělé řekli ženám: „Není tady. Vstal. Předejde vás…“ On nás předchází do své budoucnosti, otevřené pro všechny a všem. Na nás je, abychom nepřehlédli znamení jeho přítomnosti, přemohli strach, který ženám zavřel ústa a vykročili správným směrem k tomu, co je zcela jiné a nové.
 
Velikonoce jsou i letos velikou nabídkou budoucnosti, do níž nás Vzkříšený předchází.