Čtenářský koutek
pro duši
Otvorme si evanjelium a spoločne sa prenesme do blízkosti mladej dievčiny, ktorej osobný príbeh môžeme nájsť u Mk 5, 22 – 24. 35 – 43; Mt 9, 18 – 19. 23 –26, Lk 8, 41 – 42. 49 – 56. Jej meno nepoznáme, ale vieme, že mala 12 rokov. Podľa židovskej tradície je to vek nového začiatku, čas náboženského dospievania židovskej ženy. V tomto veku sa dievčatá v Izraeli stávajú bat micva – doslova „dcérou prikázaní,“ pretože už sú naplno zoznámené s náboženskými príkazmi a zvykmi a môžu na seba vziať časť náboženskej zodpovednosti. Toto mladé dievča, jediná dcéra svojich rodičov, má však iný životný osud. Namiesto rozkvetu života s veselými zábavami s priateľkami je v smrteľnej agónii pripútaná na lôžko. Nevieme akou chorobou trpela..
www.andrejmatel.info/Texty/Spolocenstva/Jairova_dcera.doc
Když byl Ježíš ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila." Mk 5, 21-43
Tato Jairova prosba však není ještě vše. Mimo to je vyučen spolu s námi v poznání, že i když se stane nejhorší, není ještě pozdě. Jak často se stane, že někdo druhý je pro nás již mrtev, zemřel. Nikoli fyzicky, ale svým způsobem života, tím, že se s námi rozešel, že opustil hodnoty, které jsme mu předávali. Kolik dětí také takto zemřelo pro své rodiče? Zemřelo tím, že odešli z domu, opustili víru, ke které byli vedeni, vzdali se cesty života, kterou jsme sami poznali a chtěli dětem předat? A Ježíš tady nabádá, že není pozdě. Neboj se, jen věř. Dítě nezemřelo, ale spí. Nikdy tedy není pozdě na návrat k životu. Nikdy není pozdě, pokud stejně jako Jairos dokážeme přijít k Ježíši a dát své děti do jeho rukou, prosit u něj za jejich život. Není pozdě, dokud poznáváme, že děti jsou odsouzeny k umírání, když se sami budeme snažit být jejich tvůrci a budeme z nich činit své obrazy, když budeme trvat v přesvědčení, že zvládneme všechno důležité pro jejich životy sami. Není pozdě na záchranu jejich životů, dokud sami budeme věřit v Boží moc, která dokáže vrátit život i tam, kde již vyprchal.
http://sternberk.evangnet.cz/soubory/kazani/2008_2009/13mez.html
13.
neděle v mezidobí
Evangelní perikopa obsahuje dva zázraky, které mají jako střed víru v Ježíšovu moc. Tato víra je klíčem k uvolnění Ježíšovy moci. Kristus se ukazuje jako větší než Eliáš: nevzkřísí modlitbou, ale pouhým svým slovem. Uzdravení není určeno širokému davu jako propagační senzace, ale těm, kteří prokázali víru, proto Ježíš přikazuje mlčet o tomto mocném činu.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/13-mez-ABC.pdf
EVANGELIUM
Mk
5, 21-43
Děvče, říkám ti, vstaň !
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla ( zázračná ) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se to dotkl mých šatů?" Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo - padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!"
Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?" Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí." Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel ( do světnice ), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.
Neboj sa, len ver!
Dávid v žalme hovorí o tom, že Pán vdýchol život i hviezdam. Premýšľaj o tom: Boží dych umiestnil galaxie na ich miesta. Dávid nám hovorí: „Keď prežívaš bolesť, zastav sa a pozri – a potom pochopíš... Ak Boh dokázal toto všetko, určite vyrieši aj tvoj problém.“ Plne s tým súhlasím. Ak sa vo svojej bolesti zameriaš na Boží majestát, prijmeš oveľa viac než akúkoľvek odpoveď, ktorí ti ponúka kazateľ.
Keď sa dotkneš Ježiša – keď dosiahneš lem jeho rúcha – prijmeš jeho moc. Keď sa ho dotkla krvácajúca žena, „vyšla z neho sila“ (Mk 5:30). Slovo pre „sila“ tu znamená „moc“. Je to moc nad každou nečistotou, hriechom a smrťou.
Pamätaj: On je Boh, ktorý stvoril všetko – vrátane teba a mňa. Ak Boh dokázal stvoriť v Dávidovi – vrahovi a cudzoložníkovi – čisté srdce, môže ho stvoriť aj v tebe. Môže totálne otočiť tvoj život. „...hľadiac na na Ježiša, pôvodcu a zavŕšiteľa viery“ (Žid 12:2 prekl. z angl.).
Drahý svätý, Ježiš je tu – priamo s tebou v tvojom boji. Môžeš sa k nemu napriahnuť a dotknúť sa ho rovnako ako žena s krvotkom. Môžes zakúsiť jeho obnovujúcu a uzdravujúcu moc – rovnako ako Jairus. Kráča vedľa teba skrze všetko, čím žiješ. A má plán, ako priniesť život do tvojej smrti. Neboj sa, len ver!
http://www.worldchallenge.org/sk/node/7425