Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 8. 2012

 

 
Ježíš jim řekl:
"Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět,
 

bread-of-life.jpg

a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."
 
Jan 6, 24-35
 
Snívali ste niekedy o tom, žeby ste sa narodili do tak bohatej rodiny ako boli Rockefellerovci alebo Kennedyovci? Čo by ste robili s toľkými peniazmi? Nuž, pravdou je, že v Bohu máme najbohatšieho Otca, akého si len vieme predstaviť! Veď vlastní všetko vo vesmíre. Dokonca má moc stvoriť všetko, čo si želá. Najúžasnejšie je, že Božie srdce je tak naplnené láskou, že si jednoducho nemôže pomôcť a plytvá drahocennými darčekmi pre nás, pre svoje deti.
 
Keď Izraeliti prosili na púšti o jedlo, Boh im dal presne to, čo potrebovali. Dokonca si nevšímal ich neustále sťažnosti. Podobne keď zástupy obklopili Ježiša, on ich nielen nakŕmil, ale dal im oveľa viac ako jedlo. V oboch prípadoch bolo hlavným Božím cieľom prejaviť svoju lásku spôsobom, ktorý by priviedol ľudí k tomu, aby mu zverili svoj život.
 
 
 
 
18
 
neděle v mezidobí
 
EVANGELIUM
Jan 6, 24-35
 
Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Slova svatého evangelia podle Jana.
Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: "Mistře, kdy jsi sem přijel?"
Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí."
Zeptali se ho: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?" Ježíš jim odpověděl: "To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal." Řekli mu: "Jaké tedy ty děláš znamení, abychom viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Chléb z nebe jim dal jíst.'" Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
Prosili ho tedy: "Pane, dávej nám ten chléb pořád." Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."
 
 
 
EUCHARISTIE

cw.jpg

epicentrum vulkánu lásky  
 
Asi hned namítnete, že můžeme být křesťany, a přitom nechodit na mši. Samozřejmě, ale o kolik síly a milosti přicházíme, když nejdeme do epicentra toho vulkánu lásky, tedy eucharistie! Eucharistie je oživující svátostí církve.  
 
Pro nás katolické křesťany je eucharistie centrem a srdcem křesťanského života.
 
Můžeme říct, že křesťany v jejich víře brzdí nedostatek eucharistické praxe.
Adaptujme eucharistii a přitom zachovejme základ tohoto rituálu hlavně kvůli mladým. Když nebudou dospívající chodit na mši, těžko se dostanou k naší základní modlitbě, která spojuje církev.
Jsem pro mše pro mládež. Ale někdy se účastním mší, kde je nesnesitelný rámus a hrozně hlučná kapela. To už nejsou mše. Musíme se přizpůsobit řeči mladých, a zrovna tak řeči nejstaršího člena farnosti. Kněží by měli vnímat, jakého typu jsou farníci, kteří docházejí do chrámu. Jaký rituál je krásnější než eucharistie, která spojuje celé společenství církve od nejmladšího po nejstaršího? Osobně bych býval chtěl být knězem ve farnosti. Myslím, že je to jedno z nejkrásnějších poslání. Spojuje všechny: hříšníky, bohaté, chudé, mladé, staré...
 
Pár otázek, než začneme uvažovat o smyslu eucharistie. Když jdete na mši, cítíte radost? Nebo je to něco otravného a musíte se nutit? Co čekáte? Říkáte si, že se v této svátosti setkáte s Kristem? Cítíte radost, že se setkáte s dalšími věřícími z vašeho společenství?
Stejné otázky bych položil muslimům nebo židům. Mají muslimové v pátek a židé v sobotu radost ze shledání? Pokud ano a pokud se shromažďují kvůli Bohu slitovnému, pak se hrozné konflikty v Palestině a Izraeli vyřeší tak, jak bychom ani nečekali.
Položte si tyhle otázky.
Připravujete se na eucharistii? Nebo se spokojíte s tím, že si zařadíte mši do rozvrhu činností? Jste například zvědaví a čtete si texty ještě před mší? Snažíte se si je den nebo dva dny předem vyhledat? Proč chodíte na mši? Protože se vám opravdu chce? Abyste se tam setkali s drahým přítelem, nebo jen ze zvyku, aniž byste vlastně věděli proč? Je zajímavé pokládat si tyhle otázky.
A v kolik hodin na mši přicházíte? Když nás něco nebaví, chodíme přesně na čas, nebo dokonce pozdě. Představte si, že vám z banky nabídnou půjčku sto tisíc eur – můžu vás ujistit, že tam dorazíte s půlhodinovým předstihem! Chodíte včas také, když se slaví eucharistie? A nevypaříte se hned co nejrychleji na konci mše? Nebo ještě chvilku vzdáváte díky Pánu? Nebo jako v supermarketu, jakmile překročíte práh kostela, už myslíte na něco jiného?
 
Přál bych si,
aby pro vás eucharistie nebyla otravnou povinností, formálním, povinným rituálem, ale aby naopak prodchla celý váš týden novým duchem.
 
Guy Gilbert – Evangelium podle svatého lotra
Eucharistie a církevní společenství.