Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Čtenářský koutek pro duši

 

 

Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" (Jan 20, 19-31)
 
 
 
 
Evangelium nám předkládá v podstatě dvě setkání apoštolů se Zmrtvýchvstalým. „Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ - I do dnešní doby, do našich srdcí zaznívá ono Ježíšovo: „Pokoj vám!“ - Už skoro dva tisíce let přináší církev radostnou zprávu o vítězství Zmrtvýchvstalého. Tomáš také pochopil, že víra potřebuje mít důvody, ale ne důkazy, když pokorně vyznává: „Pán můj a Bůh můj.“ –– Potvrzením však toho, že jsme uvěřili, zůstávají naše skutky. Kéž by nás tedy pokoj Kristův a láska Nejsvětější trojice naplňovala a přetvářela, abychom jako první společenství měli: „jedno srdce a jednu duši.“
 
… co jsou naše zavřené dveře? Z jakého důvodu se zamykáme?
… Ježíš Kristus se nevnucuje bez našeho souhlasu, naší touhy
… žádáme důkazy pro svou víru; „spokojíme se“ s osobním svědectvím?
… jaké vyznání by bylo vlastní modernímu křesťanovi – křesťanovi dnešní doby?
… jsme těmi poslanými, kteří zvěstují odpuštění hříchů?
… komu je určen první dovětek – těm, kteří už věří a mají být ve víře posíleni nebo těm, kteří teprve mají uvěřit?
 
 
 
 
2.
 
neděle velikonoční
 
svátek Božího milosrdenství
 
 
Druhá neděle velikonoční nás přivede k zamyšlení, že i my jsme blahoslavení. Proč? Protože jsme Ježíše neviděli, ale přesto v něj věříme.
  
 
Svátek Božího milosrdenství
 
slavíme první neděli po Velikonocích. Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan Pavel II. v den svatořečení polské řeholnice Faustyny Kowalské – 30. dubna 2000. Právě sestře Faustyně bylo při zjevení svěřeno poselství o Milosrdenství určeném celému světu.
 
Svátek Božího milosrdenství připadá na druhou neděli velikonoční právě proto, že se o ní čte evangelium sv. Jana o ustanovení svátosti smíření. Tato neděle je tedy především poděkováním za tuto svátostnou instituci a připomenutím, že je třeba usilovat o zásadní renesanci osobní zpovědi.
 
Je to den velké amnestie pro všechny, zvláště pro hříšníky. „V tento den,“ řekl Pán Ježíš, „jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; at' se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“
 
 
 
 
EVANGELIUM
 
Jan 20, 19-31
 
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
 
Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." 
On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." 
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
 
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili." 
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
 
    
 
Pokoj s vámi.
 
Když jsem přišel poprvé do arabských zemí, potěšilo mě, že znám alespoň jedno slovo a že je mohu často užívat: Šalemalejkum. Pokoj s vámi. Když jsem tak zdravil na ulici, dodal jsem, že se cítím biskupem. Ten totiž zdraví při liturgii slovy; Pokoj vám, kněží latinského obřadu smějí říkat jenom Pán s vámi. Ale nemrzí je to, vždyť pravý pokoj dává jenom Pán.
 
O pokoji a míru se mluví v Bibli často, a to v mnoha odstínech. Někdy je to jenom obyčejný pozdrav, jako arabské Šalemalejkum. Ale je to také jeden ze slavnostních příslibů mesiášských, titul Vykupitele, který má být knížetem míru (Iz 9, 6). Izajáš líčí jeho dobu rajskými barvami: Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče a žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit... Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé svaté hoře... (Iz 11, 6-9).
 
Ježíš potvrdil splnění těchto příslibů při řeči na rozloučenou při poslední večeři: Dávám pokoj, svůj pokoj vám dávám (Jn 14, 27). A po zmrtvýchvstání pozdravil apoštoly tak, jak dnes zdraví biskup: Pokoj vám (Jn 20, 21). (Tomáš Špidlík)
 
"Co je podstatné?
 
Podstatné je, nenechat nikdy neděli bez setkání se Vzkříšeným Kristem v eucharistii. To není přívažek, ale světlo celého týdne. Nikdy nezačínat a nekončit den bez alespoň kratičkého kontaktu s Bohem a na životní cestě sledovat 'ukazatele cesty', podávané Bohem v Desateru, které vykládá Kristus, jenž vysvětluje, co je láska k bližnímu v konkrétních situacích. Domnívám se, že pravou jednoduchostí a velikostí života svatosti je nedělní setkání se Vzkříšeným; kontakt s Bohem na začátku a konci dne; rozhodnutí sledovat 'ukazatele cesty', které nám dal Bůh, jsou pouhými formami lásky k bližnímu. (…) Toto je opravdová jednoduchost, velikost i hloubka křesťanského života, existence světců." ( Benedikt XVI. – promluva 13. dubna 2011 ).