Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. 10. 2012

 

Text o Bartimeovi klade Marek za tři předpovědi utrpení, které nebyly učedníky pochopeny, a před vjezd do Jeruzaléma. Text navazuje bezprostředně na rozpravu o žádosti synů Zebedeových. Z toho všeho lze dovodit, že je třeba brát uzdravení slepce jako exemplární případ, na němž je vidět výsledek lidské víry a Ježíšovy moci, nebo ještě lépe - jako exemplární případ správného přístupu k Ježíšovi, správného učednictví, které kontrastuje s nedokonalým učednictvím těch, kdo chodili s Ježíšem.
Ježíšovi učedníci by se tedy měli rekrutovat z lidí, kteří vědí o své slepotě, s vírou prosí o navrácení zraku a když jsou Ježíšem uzdraveni, následují ho a to třeba i do místa utrpení.

 

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios.

Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat:

„Synu Davidův, Ježíši,

smiluj se nade mnou!“

 

blindbartimaeus_250w_tn.jpg
 

Ježíš se ho zeptal:

„Co chceš, abych pro tebe udělal?“
Slepec odpověděl:

„Mistře, ať vidím!“

Viz Mk 10,46-52

 

Je to známé evangelní téma, ale je dobře ho zopakovat: největší potíží není slepota, ale to, že člověk, jsa slepý, si myslí a tvrdí, že vidí. Pokud o své slepotě ví, pak má nastoupit jeho víra, která od Ježíše žádá uzdravení. A toto uzdravení není dáno člověku k tomu, aby seděl dál na své židli a kochal se z krásy Božích darů, ale k následování Ježíše, který jde přes kříž k Otci. Následovat znamená jít, kudy mne On vede, kudy by šel On sám, neznamená to jít vlastní cestou, ať už je lehká, nebo ne. Musí být jeho.

http://www.pastorace.cz/Kazani/30-nedele-v-mezidobi-B-Stul-slova-Ales-Opatrny.html

 


 30.

neděle v mezidobí
 

 

EVANGELIUM

Mk

10, 46-52

 

Mistře, ať vidím!

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!" Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Bud' dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!" Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

 

Sme azda aj my slepí?!

 

 


"Co chceš, abych pro

tebe udělal?"

A co kdyby Kristus přišel k tobě s touto nabídkou: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" Co bys mu odpověděl? Možná bys byl zaskočen… třeba právě proto, že na rozdíl od toho slepce ke Kristu nevoláš: možná neznáš tu úpěnlivou modlitbu žebráka (a Bartimeus byl žebrák, byl zvyklý "prosit", žádat o slitování!), tu hlubokou modlitbu tryskající v nouzi - v situaci, kdy jsi v koncích a víš, že jen Někdo jiný tě může zachránit.
 

fixing-eyes-on-jesus-....gif

 

Bartimeus skutečně prosil, tloukl a bušil - na dveře zpočátku zavřené a nedobytné, vždyť si ho Ježíš zpočátku nevšímal a navíc, mnozí ho okřikovali, aby zmlkl. Ale Bartimeus dál hledal a prosil ještě usilovněji… a nalezl smilování. Znáš Bartimeovu úpěnlivou modlitbu? Nemusí přitom jít o modlitbu za tvé potřeby, může to být i přímluvná modlitba za druhé. Bartimeus přitom volá s jistotou, že právě Ježíš je jeho zachránce - vždyť volá "Synu Davidův" (Mesiáši). A tak i tobě tento "zkušený prosebník" radí, jak volat k Ježíši - s jistotou, že On je tvůj Zachránce a Lékař, tvůj průvodce v temných údolích smrti, tvůj dobrý pastýř, který tě vede po cestách života (a vyvádí tě ze slepých uliček). A Bartimeus po tomto oslovení pokračuje: "Smiluj se nade mnou!" Jinými slovy: "Ukaž mi svou milost, dej mi dar!" Se stejnou důvěrou můžeš i ty k Ježíši volat: "Ukaž mi svou dobrotu, ty jsi nitro milosrdenství, ty znáš soucit - tobě není jedno, že skomírám. Ty jsi mé milosrdenství, mé útočiště."

A Ježíšovo srdce se skutečně "zlomí" před neodbytnou prosbou slepce. Nabídka "co si přeješ?" má prostou odpověď: "Dej, ať vidím!" Na biblických postavách je sympatická jejich bezprostřednost, upřímnost. Podobně jako žalmisté, i Bartimeus vyslovuje právě to, co má na srdci. Jeho odpověď je prostá, ale zároveň plná víry. Jeho srdce je plné důvěry.

Tak tedy - pokud mám skutečně víru, pak důvěřuji, že mi Ježíš může dát to, po čem toužím - a pokud nedá, tak přesto mám v něho důvěru… a proto se nenechám odradit nevyslyšením prosby… a důvěřuji mu, že on mi dá jiné dobré dary (lepší než to, co hledám). Protože on "neumí" jinak.

Slova

"Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou"

se stala tradiční modlitbou u východních křesťanů. Nejprve se trochu zamysli nad jejím obsahem… a pak si ji několikrát opakuj (nemusíš se modlit jen za sebe - můžeš i za jiné potřebné lidi).

http://www.pastorace.cz/Kazani/30-nedele-v-mezidobi-B-Nemilosrdny-Kristus.html