Dnešním textem se loučíme s Markovým evangeliem, které jsme po celý rok četli. Třináctá kapitola je eschatologickou řečí (o posledních věcech). Po tomto textu se již vypráví o událostech Velikonoc. Důležitý je výrok: „Lidé uvidí Syna člověka přicházet“ (13,26). Ježíš je Syn Boží. Kdo vytrvá ve zkouškách do konce, uvidí ho na vlastní oči.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec." Mk 13, 24-32
Fíkovník je v Palestině jediným stromem, který na zimu shazuje listy. V krátkém palestinském jaru začne rašit a vyráží listy - je tedy (jako jediný strom) spolehlivým znakem změn ročních dob. Je tedy třeba reagovat na to, říká evangelium, co se kolem člověka děje. Ne ovšem na fíkovník, ale na dějiny. Není ale třeba ztrácet hlavu, vždyť čekáme příchod Syna člověka, Vykupitele, vítěze nad zlem. Nečekáme konečnou a temnou katastrofu. Příchod Syna člověka (tedy Ježíše) byl v prvé křesťanské generaci očekáván brzo, každou chvíli (V 30). Nepřišel. Spekulace jsou marné - je to věc Otcova, ani od Syna se nedozvíme kdy (V 32). Ale Synova slova jsou slova života (Jan 6,68), mají stálou platnost. Těch je tedy třeba se držet - ne vypočítávat konec světa. Tato Ježíšova slova jsou, jak víme z podobenství o rozsévači, dobrou setbou. Až nastane žeň, Syn člověka nechá shromáždit to, co vyrostlo. Cenná doba zasévání a růstu - to je dnešek. A ten má být využit. "Špatné časy jsou výzvou životu, jsou lékem proti vlažnosti. Špatné časy jsou dobami nalézání, práce, zmlazování. Špatné časy zavazují k tomu, abychom vše nově promysleli, vše, o čem jsme si mysleli, že už to známe: svět, Boha, člověka. Špatné časy jsou tu proto, abychom se vydali na nové cesty. Neříkejme: jsou špatné časy. Jde o to, abychom využili ten čas, který je nám dán." (kard. Saliége)
http://www.pastorace.cz/Kazani/33-nedele-v-mezidobi-B-Stul-slova-Ales-Opatrny.html
12.12.2012
Po rozhovore s jedným mojím farníkom ma prekvapili jeho obavy. Týkajú sa dátumu 12.12.2012. Ktosi mu do srdca naštepil strach, že azda to bude koniec sveta....
Dominik Markos, katolicky knaz
doporučuji shlédnout!
klikni na následující odkaz:
http://www.webnoviny.sk/slovensko/duchovne-slovo-na-33-nedelu-cez-rok/250218-clanok.html
33.
neděle v mezidobí
EVANGELIUM
Mk 13, 24-32
Shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran
Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš řekl svým učedníkům: "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy ( lidé ) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."
Filmový průmysl dnes sice stále koketuje s nejrůznějšími hrůzami, které v katastrofických filmech vzrušují diváky a zvyšují zisky jejich producentů, ale tady to už není žádná virtuální realita: „Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět.“ Nejistota a obavy z budoucnosti mohou zabít:
Ježíš řekl svým učedníkům: "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy ( lidé ) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Mk 13, 24-32
Copak není v Bibli dost jiných a potěšujících slov, jež tolik potřebujeme ve svých starostech a trápeních? Což neslyšel už Izrael ujištění: „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit“? Proč ty, Kriste Ježíši, který jsi Božím synem a činíš vůli Otce, nás tedy děsíš výhledem, který bere chuť k životu?
Ano, ta otázka je legitimní, a kdybychom ji nevyslovili, zůstane stejně skryta v našem nitru.
Jeden moudrý bohoslovec říká: Kristus nás nevykoupil z utrpení, vykoupil nás ze zoufalství. Naše tělo na vykoupení čeká, tělo všelijak bolavé, někdy tak, že bychom vyskočili z kůže, tělo určované nějakými geny předků, jež mohou způsobit nejrůznější deviace, s nimiž si nikdo neví rady – co s tím? I tady zní slovo toho, který na vlastní kůži poznal náš úděl, slovo, které si máme opakovat stále znovu: „Vaše vykoupení se přibližuje“.
A to je ta jediná neděje, kterou nikdo jiný dát nemůže než Ten, který přijde. Svět není věčný, ani náš vesmír, poučí nás věda, ale potěšení v tom není, co by se za nehet vešlo. Ze všech těchto informací se šklebí jen velké nic. Pán Ježíš, Boží syn, však může dát nám i dnes – a právě dnes, kdy je všechno nejisté a nikdo netuší, kam se svět řítí, své jistotné ujištění: „Vaše vykoupení se přibližuje.“ Kdo dal Kristu svou důvěru, smí očekávat dobrý konec, ne zánik a zkázu. Když on přijde v moci a slávě, naplní se to, co vyjádřil apoštol Pavel tak výstižně: „Očekáváme přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.“
I když si to vůbec nedovedeme představit, smíme mít naději; naději darovanou a i v naší dosud plně nevykoupené existenci utvrzovanou Duchem svatým. Na konci všeho, na konci našeho života nečeká na nás velká černá díra nicoty, ale přijetí do Boží rodiny. „Trpělivě to očekáváme“, píše apoštol a vyhlížíme svého Pána, který přijíti má. „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavu, neboť se přibližuje vaše vykoupení.“ Amen.
http://branik.evangnet.cz/kani/2011_11_27.php
