Čtenářský koutek pro duši
Klikni na následující odkaz
http://www.youtube.com/watch?v=jkv9irfM4kY&feature=player_embedded
Lk 1, 26 - 38
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria.
Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.
Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."
Když se na advent podíváme optikou liturgie, můžeme vystopovat velmi pozoruhodnou Boží pedagogiku odlišnou od naší logiky.
Na první adventní neděli nás Boží slovo pozvalo bdít. Bdění si vyžaduje určitou námahu, a tak jsme (pochopitelně) napli všechny duchovní svaly, abychom se pustili do toho.
Na druhou neděli jsme však dostali pozvání na poušť. Kdo to pozvání vezme vážně, zjistí, že na poušti se nedá machrovat svými výkony. Na skutečné duchovní poušti najednou nestačí lidské síly, a když se chceme někam dostat, musíme pustit k vedení Někoho jiného. Jen na poušti pochopíme, že bdít neznamená předvádět svou kondičku, ale pozorně a pokorně upírat zrak na Toho, který kráčí před námi. Tu se tedy začíná uskutečňovat žádoucí proces a odvážné lidské „já“ poprvé znejistí.
Třetí adventní neděle nás (právě na poušti) seznámila s Janem Křtitelem, mužem, který neustále opakoval „já nejsem...“. Jan těmito slovy velmi konkrétně shrnul podstatu adventní přípravy: stále více uvolňovat prostor okupovaný všemocným „já“ a dávat ho k dispozici Božímu „ty“.
Čtvrtá adventní neděle nám na završení celého adventního itineráře představuje Marii. Ona v krátkém dialogu s andělem řekne jen dvě věty, ve kterých zaznívá: „jak se to stane“ a „ať se mi stane“. Z tohoto slova je vidět, že Maria pochopila. Ne ona je hlavní postavou, která činí velké věci, ale Bůh je tím, kdo způsobuje, že se stanou velké věci (viz Lk 1,49). Maria pochopila, co David ještě nechápal, když mu Pán řekl: „Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě“ (viz 2 Sam 7,1-5.8b-12.14a.16). Celý adventní itinerář vede i nás právě k tomu, aby naše hyperaktivní „já“ postupně uvolňovalo prostor Božímu Slovu, které chce stát se tělem právě u nás a v nás: „Ne ty připravuješ Pánovi příbytek, ale on sám postaví příbytek tobě, když ho konečně pustíš k tomu, aby to mohl udělat.“
A „jak se to stane“?
Určitě ne při obdivuhodných asketických výkonech, ale na obyčejné poušti každodenního života. Kdy? Pokaždé, když na místo svých myšlenek vpustím JEHO myšlenky, na místo mých (pichlavých) odpovědí nastoupí JEHO slova, když na místo mých ziskuchtivých skutků nastoupí JEHO laskavé skutky, když jsou mé egocentrické postoje vystřídány JEHO postoji. Tehdy dochází k tomu, že už ne „já“ pracuji a sbírám červené body pro pochvalu, ale Slovo se stává tělem, staví si u mě příbytek a připravuje mi příbytek v lůně trojjediného Boha (srov. Jan 1,18).
4.
neděle adventní
Tak a je tu poslední nebo-li zlatá neděle
Slova svatého evangelia podle Lukáše
Lk 1, 26-38
Počneš a porodíš syna.
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria.
Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.
Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."
Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.
Marie se stala „chrámem Boha“ tím, že počala a porodila Božího Syna. Podle jejího vzoru je každý z nás povolán k tomu, aby se stal duchovním chrámem.
Co vidíme na obrázku?
Nazaret - Bazilika Zvěstování.
Místo, které připomíná navštívení Marie andělem Gabrielem, který ji oznámil, že bude matkou Spasitele
Chrám, který je postaven z kamene,
aby sloužil jako příbytek Boha.
V okamžiku souhlasu Panny Marie slovy:
„Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi
podle tvého slova.“ se Ježíš počal v jejím
životě a ona se stala Božím chrámem
Každý z nás je povolán k tomu, aby se stal
živým duchovním chrámem. Ježíš se má
v nás „počít a žít“.
Aplikace pro náš život.
I já se mám stát příbytkem Boha. Bůh se má počít a žít ve mně. Jak...?:
a) Když chceš, aby se v tobě Ježíš zrodil a žil stále dokonalejším způsobem, pros o pomoc Ducha svatého a Pannu Marií.
b) Nestačí dítě jenom počít, ale je potřebné udělat všechno proto, aby mohlo i růst. V nás bude Ježíš růst jen tehdy, když budeš častěji v kontaktu s evangeliem. Samozřejmě, tomuto růstu napomáhají i jiné skutečnosti, jako např. modlitba, mše svatá, skutky lásky …
c) Když chceš uskutečňovat tyto dva předcházející úkoly, tvůj život se stane svědectvím a tím naplníš i třetí úkol, být „andělem“, tj. poslem radostné zvěsti, že Bůh miluje všechny nekonečnou láskou.
Pripravilo Diecézne katechetické centrum v Nitre / Přeložil – Mgr. Marek Halas
"Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!"
Když se modlíme Zdrávas Maria, opíráme se v první části této modlitby o text Nového zákona. Přebíráme vlastně slova, kterými pozdravil anděl Gabriel Pannu Marii: „Buď zdráva, milostiplná, Pán s tebou.“ Známá modlitba pokračuje pak slovy Mariiny příbuzné Alžběty: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého.“ Tyto věty opakujeme během modlitby posvátného růžence a ony tak vytvářejí rámec pro rozjímání o tajemstvích spásy. Tyto věty jsou nejznámějšími a nejčastěji opakovanými verši Písma svatého. Zázrak „vtělení“ se stal skrze prosté ať se stane („Amen“). Kéž Mariino ať se stane nás v těchto dnech doprovází a zůstává v našem srdci a rtech.
Srovnání: Mt 1,18; Lk 1,13; Gn 16,11; Sd 13.3; Iz 7,14; Mt 1,21-23; Iz 9,6; Dan 2,44; 7,14; Mt 1,20; Lk 1,24; Gn 18,14
Mariin palác
Maria tajemným způsobem, působením Ducha svatého, počala Ježíše ve svém paláci, tedy ve svém břiše. Všechny ženy, které porodily dítě, uznají, že břicho matky je jako palác. Ježíš pobyl v Mariině paláci devět měsíců. Spal tam, než zahájil svůj třiatřicet let dlouhý život na této zemi. Maria viděla Ježíše jako dítě, pak dospívajícího, a poté dospělého.
Říkáme, že Kristus je jako člověk dokonalý. Je také dokonalý jako Bůh. Ta lidská dokonalost Ježíše pochází z Josefa a Marie. Byli to úžasní rodiče a výteční vychovatelé. Na to nezapomínejme. Bůh si Marii vyvolil pro její výjimečnou dokonalost a Josefa, tak diskrétního, který se stal nepřekonatelným adoptivním otcem.
Úplně vidím ty rodiče, jak kolíbají své milované dítě. Oba dva pozorují jeho první krůčky. Pak jsou svědky jeho pokroku v době dospívání. Obdivují Kristovu dokonalost. A mohli ji obdivovat o to víc, že za tu dokonalost vděčil ohromným vychovatelům, jakými mu byli.
Maria je matka církve. Je požehnaná mezi ženami. U paty kříže Ježíš ukázal na Jana a řekl Marii: „Hle, tvůj syn.“ To znamená, že Ježíš před dvěma tisíci lety až do skonání věků svěřil své matce celou církev. Marie pak Janovi řekla: „Já jsem tvá matka.“ A stala se tak matkou církve.
Síla Mariiny přímluvy je zázračná. Marii můžeme vzývat pomocí růžence. Po celém světě jsou Marii zasvěceny stovky tisíc klášteru. Na Janu Pavlu II. se mi moc líbila jeho mariánská úcta. Když byl jmenován papežem, nejdřív vzpomněl na Marii. Nejde o to stavět Marii před Boha. Jde o to rozpoznat správně její místo – největší po Bohu na zemi.
Moc rád odříkávám růženec, tu stále se opakující modlitbu. Lidi si často myslí, že růženec je vhodný pro stařenky. Já nesouhlasím. Rád se modlím růženec, protože v nás vytváří jakési klima modlitby. Růženec nás pozvedá. Meditace nad tajemstvím světla, bolesti, radosti a slávy nám umožňuje pochopit Ježíše Krista od jeho narození až do smrti. To umožňuje dát každému desátku růžence záměr modlitby.
Často se o mně říká, že jsem moderní kněz. Jsem kněz, který má rád růženec. Vlastním jeden, který nosím s sebou. A vždycky mám po ruce růžencový prsten, ten drobný kousek kovu s deseti výstupky. Rád se modlím k Marii. Každé dítě prochází svou matkou a dostává se k svému otci.
.
Píseň pro děti