Čtenářský koutek pro duši
Ne nadarmo se říká apoštolu Janovi „apoštol lásky“, i v dnešním oddíle z jeho evangelia je tento důraz velice zřetelný.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás.
Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce
a zůstávám v jeho lásce.“
Viz Jan 15,9-17
Pokračujeme ve čtení evangelia z minulé neděle - čteme po Ježíšově vzkříšení z jeho řeči na rozloučenou. Nabídka Ježíšovy lásky a přátelství je něco jiného než bratříčkování. Jsou to silná slova. Některá bychom si za rámeček nedali. Jiná jsou stále nečekaná, nebo se nám zdají nereálná, lapáme po dechu: Kristus nás nazývá přáteli. Zve nás na slavnost a hostinu svého přátelství.
6.
neděle velikonoční
Počínaje dnešní nedělí se naše pozornost postupně přesouvá od Krista k Duchu Svatému, od Vzkříšeného k jeho Daru. Začíná jistý druh malého adventu v přípravě na slavnost Seslání Ducha Svatého. Kristův příchod se připravoval v průběhu mnoha staletí, od zvěstování proroků až po hlásání Jana Křtitele; příchod Ducha Svatého zvěstoval skrze svůj příslib Kristus. Dalo by se říci, že Ježíš sám byl vlastně předchůdcem Utěšitele: ,A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy.
EVANGELIUM
Jan 15, 9-17
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
To vám přikazuji: Milujte se navzájem."
Zpoza prahu smrti potvrdil Bůh vzkříšením investici své LÁSKY v Ježíši Kristu do hříchem zjalovělého stvoření. Vzkříšením Ukřižovaného zrušil neodvolatelnost nenávisti k smrti a zmařil usilování zákonických smrtonošů zpochybnit život věčný. Svědčí, že spáchané zlo a v duši vězící jeho věčná recidiva s efektem smrti (Ř 7,5), tvým nevyhnutelným údělem být nemusí. Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak je obětující se Bůh v časoprostoru dějin všem na očích.
Blázni a slepci (Mt 23,13nn) to nechápou. Přes kamenné své srdce nepřenesou, že Svatý se s našimi vinami a hříchy nepočítá (2.K 5,1719), ale recidivu zla z nás vytěsňuje smířením lásky, abychom mohli být s ním... Prohlédni. Poznej Otce, smiř se s tím, že cesta jinudy nevede, než skrze Jezukrista, Boha tak jiného, než ti namluvili. Chop se podané ruky a věř. Najdi se v nabídce poutníků do jeho příbytků (J 14,2.3.; 2.K 5,1), přidej se s elánem a chutí ke vzrušující hře podle jeho pravidel (Tit 2,14 Ef 2,10). Amen
Sloučenina přikázání + láska
nám vůbec není cizí. Naopak, je běžnou součástí našeho života. Problém je ale v tom, že mícháme její prvky v nesprávném pořadí a pokoušíme se tento vzorec aplikovat i na Ježíšova slova. Tam však náš vzorec nepasuje a proto nám jeho řeč jaksi „nesedí“.
Naše pořadí prvků je následovné: Nejdřív přikázání, pak láska. Jestli mě poslechneš, budu tě milovat. Když zachovávám Boží přikázání, Bůh mě miluje. Láska je důsledkem zachovávání přikázání.
I Ježíš formuluje vztah přikázání a lásky v podmínkových souvětích: „Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce... Vy jste moji přátelé, když děláte...“ Ale pozor! V jeho vzorci láska není důsledkem zachovávání přikázání, nýbrž předchází jej. Ježíš neříká, že budeme-li zachovávat jeho přikázání, zasloužíme si jeho a Boží lásku. Výslovně tvrdí, že budeme-li zachovávat jeho přikázání, zůstaneme v jeho lásce. To znamená, že jeho láska byla první a pouze čeká na naši odpověď. Nestojí na konci našich výkonů jakožto bonbón za odměnu, ale na začátku jakéhokoliv našeho pohybu, jakožto zdroj, jenž dává smysl všemu, co děláme. Pokud to nepochopíme, můžeme sice zachovávat přikázání a radovat se z toho, jací jsme skvělí, ale naše radost bude pouze jako radost z bonbónu za odměnu. – Trvá, dokud se bonbón nevycumlá. Když však opravdu pochopíme a začneme používat Ježíšův vzorec (na sebe i na druhé), naše radost se naplní nezávisle od toho, co děláme a co prožíváme.
Pane Ježíši Kriste,
Prosíme za Tvou církev: aby nesla lidem vždy především evangelium o Tvé lásce. Dej, abychom ve svém životě nesli ovoce Tvé lásky a dobroty.
Prosíme za své blízké i vzdálené: aby objevili přátelství s Tebou. Prosíme za své vztahy: ať vidíme jejich smysl, ať nehledáme především výhody pro sebe. Ať umíme vidět lepší stránky lidí kolem nás.
Prosíme o radostnou důvěru a odvahu, která je předností svobodného člověka a výsadou přítele. Pomoz nám, když už v lásce nemůžeme dál.
Prosíme za ty, kdo nesou na svých bedrech velkou odpovědnost, ať ve státní správě, nebo v církvi.
Prosíme za duševně nemocné lidi, za všechny, kteří se trápí.
Prosíme zvlášť za lidi osamělé, za ty, ke kterým se druzí obrátili zády, i za ty, kteří své vztahy k druhým pokazili. …
