9. neděle v mezidobí B
2. 6. 2024
Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. (2 Kor 4, 7-11)
V křesťanské teologii je člověk tvořen ze 3 částí: tělo, v těle je duše a v duši sídlí duch daného člověka. Někde se uvádí ještě srdce, což bych osobně chápal jako část duše. Když je duše člověka připravená, může v ní přebývat Boží Duch. Apoštolové byli připraveni a přijali Božího ducha. Naše tělo je přirovnáváno k hliněná nádobě – je z chemických prvků, které lze najít v půdě/prachu. Poklad víry se šíří od apoštolů dál, přes lidi, kteří sami mají své slabosti a jsou zkoušeni i na těle. Sv. apoštol Pavel to zdůvodňuje tím, aby nebyla moc připisovaná jim (apoštolům, lidem), ale Bohu – jeho skutky hlásají, ať se On oslaví. Mnozí svatí raději podstoupili mučednickou smrt, než aby se zřekli tohoto pokladu.
https://www.teologicketexty.cz/casopis/2007-3/Duch-telo-duse.html
https://www.sanceprosvitavy.cz/duch-duse-a-telo/
https://www.sanceprosvitavy.cz/duch-duse-a-telo/
9.
neděle v mezidobí
Slova svatého evangelia podle Marka
Mk 2,23 - 3,6
Syn člověka je pánem i nad sobotou.
Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?" A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!" Ježíš opět vstoupil do synagógy. Byl tam člověk s ochrnulou rukou. Dávali na Ježíše pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. On tomu člověku s ochrnulou rukou řekl: "Vstaň, pojď doprostřed." Pak se farizeů zeptal: "Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo za-bít?" Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: "Vztáhni. ruku! " Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku. Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili.
Šabat/Sabbath/sobota (https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0abat) je u Židů 7. den týdne. Často se vnímá jen jako den odpočinku, kdy se nesmí dělat žádná činnost, resp. výdělečná činnost. Nesmějí pracovat ani zaměstnanci/otroci a zvířata. V Gn 2,1-3 se odůvodňuje Stvořitelovým odpočinkem v 7-mý den, po dokonání celého stvoření. Příkaz se rozšiřuje o další lidi (hosty, otroky) a zvířata v Ex 20:8-11, a taky se nařizuje, aby nám byl tento den svatý, abychom Bohu zasvětili sobotu. V Dt 5, 12-15 se dodává další důvod – dodržuj sobotu jako dík Bohu, že tě vyvedl z otroctví Egypta.
V dnešním evangeliu vidíme Pána Ježíše jak s učedníky jde polem a učedníci trhají klasy, aby se nasytili – což bylo dovolené, ale ne v sobotu – tam už viděli farizeové práci.
Pozn. farizeje vnímáme často negativně, ale byli mezi nimi i takoví, kteří uvěřili v Pána Ježíše.
Farizeové z dnešního evangelia spíš povýšili zákon nad Toho, od koho ten zákon mají. Nemohli unést, že někdo jiný učí lidi o Bohu a navíc, že své učení potvrzuje zázraky. Jednoduše záviděli a zlost jim zatemnila rozum. Ježíš nepřišel zákon rušit, ale ho naplnit. A naplněním zákona je Láska. V evangeliu podle Lukáše (Lk 13, 10-17) je taky zmínka o uzdravení v sobotu. „Pokrytče!“ odpověděl mu Pán. „Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet? A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?“ Podobně v evangeliu podle Jana (Jn 5, 1-16) Ježíš uzdravil nemocného a řekl mu ať si taky vezme lehátko. Pokaždé si farizeové našli detail, za který chtěli Ježíše odsoudit. Jednou to bylo, že uzdravil v sobotu, podruhé, že přikázal nemocnému, aby si v sobotu vzal lehátko nebo, že jeho učedníci v sobotu sbírali klasy.
Ať v našem životě nepřevládá přemrštěné bazírování na zákonech a pravidlech bez lásky a dobrého úmyslu za tím, co děláme. A šabat, u nás křesťanů neděli, zasvěťme Bohu – omezením práce, účastí na bohoslužbě, časem s rodinou a přáteli, duchovní četbě, …
