Jdi na obsah Jdi na menu
 
26. 5. 2012

 

Viz Sk 2,1-11 
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí.
 
[080511+pentecost+methodist.gif]
 
V samotném momentě zrodu je církev katolická, univerzální. Mluví již od začátku všemi jazyky, protože evangelium, které je jí svěřeno je určeno všem národům, podle vůle a příkazu zmrtvýchvstalého Krista (srov. Mt 28,19). Církev, která se rodí o Letnicích, není v první řadě místním společenstvím - Jeruzalémskou církví nýbrž církví univerzální, která mluví jazyky všech národů. Z ní se později zrodí všechna další společenství v každé části světa, místní církve jsou všechny a vždycky uskutečněním jediné a jednotné Kristovy církve. Katolická církev proto není federací církví, ale jedinou skutečností: ontologická priorita patří univerzální církvi. Společenství, které by nebylo v tomto smyslu katolické, nebylo by ani církví.
 
 
 
 
Slavnost Seslání
 
Ducha svatého
 
 
50. den po Velikonocích nebyl původně pro křesťany nic než den, kterým se slavnostně uzavírala doba velikonoční. Ve východosyrské a palestinské církvi se prosadil ve 3. - 4. století zvyk stavět do centra tohoto dne zvláště Kristovo nanebevstoupení. V Jeruzalémě se slavilo 50. den stejně tak seslání Ducha svatého, jako nanebevstoupení: Ve tři hodiny ráno se konala bohoslužba, která byla vedena myšlenkou vylití Ducha svatého. Odpoledne se šlo do kostela slavit nanebevstoupení, kde byla čtena zpráva o nanebevstoupení Páně. Koncem 4. století se všeobecně prosadilo seslání Ducha svatého jako vlastní sváteční náplň 50. dne po Velikonocích. Tak obdržel tento den charakter samostatného svátku. Byl mu vyhrazen samostatný oktáv, tím se prodloužila doba velikonoční o jeden týden.
 
 
EVANGELIUM
 
 
Duch pravdy sdělí vám vše
 
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."
 
 
 
Duch svatý - duchovní GPS
 
 
Otec Pat Collins, který vyučuje spiritualitu na All Hallows College v Dublinu, prakticky vysvětluje, jak nás může Duch svatý oslovit a vést v každodenním životě.
 
Musím se přiznat, že i mne, stejně jako mnoho mužů, fascinují technické vynálezy jako hodinky řízené rádiem, kapesní počítače, MP3 přehrávače a podobně. V současnosti patří mezi mé nejoblíbenější výkřiky techniky satelitní navigační systém, známý jako GPS. Toto zařízení ovládané počítačem používají zejména řidiči aut. Zadají do svého GPS místo, ze kterého vyjíždějí, a cíl; systém pak nalezne pomocí satelitů obíhajících naši zemi nejlepší cestu do cíle. Jsou dva způsoby navigace. Prvním je šipka ukazující směr na barevné mapě, která je na obrazovce. Druhým je ženský hlas dávající přesné pokyny. Pokud náhodou řidič udělá chybu, medový hlas mu ochotně nabídne nový způsob, jak dojet do cíle, a to bez jakéhokoli náznaku kritiky. Od té doby, co jsem si GPS zakoupil, jsem se nemusel podívat do mapy a ani jednou jsem se neztratil.
  
Mnohokrát mě napadlo, že Duch svatý je tak trochu jako duchovní GPS. Poskytuje těm, kteří jsou naladěni na Jeho inspiraci, vedení potřebné pro cestu k Bohu. Pokud někdy chybujeme nebo nejsme pozorní vůči jeho vnuknutí, Duch nás neodsuzuje. Namísto toho spíše navrhne jiný způsob, jak dojít k našemu cíli. Když jsem byl mladý, oblíbil jsem si následující modlitbu za Boží vedení, kterou napsal kardinál Mercier.
 
 
Když odpovíme na Boží vnuknutí, bude nás provázet vnitřní útěcha potud, pokud ho budeme následovat. Za druhé, jestliže pochází impulz od Boha, ponese vždy své ovoce. Za třetí, tak jako GPS automaticky nabízí vedení řidičům na cestách, i Duch svatý nám dává duchovní vedení mnoha obyčejnými způsoby, jakými jsou svaté touhy, výčitky svědomí, vnitřní pobídky nebo zjevení slova z Písma. Může nás také vést způsoby charismatickými jako sny, vize, proroctví či slovo poznání. Ať už tak či onak, je nám umožněno, aby nás tak jako Ježíše „vodil Duch“ (Lk 4,1) a „budeme vedeni Duchem“ (Gal 5,18).
 
 
„Keď príde Duch pravdy, uvedie vás do plnej pravdy“
(Jn 16,13).
 
kliknutím zavřít
 
 
Ktosi múdro povedal: Cirkev v Európe netrpí nedostatočným počtom kresťanov, ale nedostatkom Kristovho ducha v tých, čo si hovoria, že sú kresťanmi. Chorými nás robí nedostatok Božieho Ducha v nás, nedostatok múdrosti, pravdivosti, úcty, lásky...
 
Podľa Božieho slova všetka obnova človeka a národa sa začína obnovou ducha. Obrátene platí: Otrávme ducha človeka a národa a zničíme ho. Ježiš nám v dnešnom evanjeliu zvestuje: „Keď príde Duch pravdy, uvedie vás do plnej pravdy“ (Jn 16,13).
K plnej pravde o nás samých patrí, že sme Boží: „Či žijeme, či zomierame patríme Pánovi“ (Rim 14,8). K pravde nášho života patrí, že nás Boh miluje a povoláva nás žiť plnosť svojho života a radosti v duchu vzájomnej lásky. Áno, obnoviť si svojho ducha, svoje zmýšľanie, vzťahy osobné i spoločenské, v manželstvách i rodinách znamená prijať Ježišovho Ducha. Tak to vidíme už v dejinách ľudí Starého zákona. Všade tam, kde človek alebo národ odmieta žiť duchom a pravdou Božieho slova, si ničí život. Nádejou však vždy ostáva Boží prisľúb: „A dám vám nové srdce a nového ducha vložím do vášho vnútra a budete zachovávať moje výroky“ (Ez 36, 25-28).
 
Dovolím si osobnú spomienku. Bolo to asi dva týždne pred smrťou môjho otca. Navštívil som ho v nemocnici. Zrazu sa na mňa zahľadí a vo svojej predtuche blízkej smrti mi odovzdáva to, čo bolo pre neho najdôležitejšie: „Iba jedno si želám, keď ma tu už viac nebude, aby ste sa vy, deti, mali navzájom radi.“
 
  
 
Nebúrajme a neničme ani v sebe ani v druhých chrám Ducha Svätého, ale budujme ho! Ak v nás nebude duch pravdy a lásky, nebude v nás ani to, čo buduje zdravý život hodný človeka. Choroba nášho ducha sa prejavuje aj v tom, že sa zaujímame o všetky možné škandály a obchádzame všetko krásne a pekné, pravdivé a dobré, čo je v nás i v druhých. A predsa iba krása zachráni svet, nie škandalizovanie. Naša choroba nie je v tele, je v našom duchu. A ducha nám uzdraví iba to, čo je najkrajšie. Ak nechceme zostať v tme života a premárniť schopnosť žiť krásny život, potrebujeme prijímať nielen prirodzené svetlo slnka, ale aj svetlo Ducha Svätého, svetlo lásky a pravdy.
Nuž, príď, Duchu Svätý, ty, najkrajšia tvár našej duše, a obnov v nás prvotnú lásku. Chceme žiť krásny život. Vieme však, že bez teba, Duchu Svätý, sme z rodu sirôt.