Jdi na obsah Jdi na menu
 


ctenarsky-koutek.jpg

 

Čtenářský koutek pro duši

 

Viz Mk 1,6b-11

V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice.
 
A z nebe se ozval hlas:
 
 
„Ty jsi můj milovaný Syn,
 
v  tobě mám zalíbení!“
 
Křest v Jordánu je zásadním znamením Ježíšovy mise. Zde Ježíš symbolicky bere hříchy lidí na sebe z vody Jordánu, kde je stejně symbolicky zanechávali Janovi kajícníci. Proto sestupuje až po křtu holubice (nejde o znamení svátosti apod.): Otcova láska – Duch svatý – se plně projevila.
 
 
Svátek Křtu Páně
 
 
Slova svatého evangelia podle Marka.
 
Mk 1,6b-11
 
„Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“
 
Jan kázal: “Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.” V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!”
 

 

Přijetí Kristovy lidské přirozenosti bereme jako samozřejmý fakt víry. Ale nebereme někdy tento fakt příliš samozřejmě?
 
Co nám říká právě dnešní slavnost?
 
Kristův křest v Jordánu není jen historickým dokladem, je úžasnou skutečností.
 
Bohočlověk se nechává křtít jako ostatní hříšníci, ale ne jen pro příklad a aby se naplnilo písmo. Svým křtem ukazuje, že na svá bedra bere celou tíhu naší slabé lidské přirozenosti zasažené následkem hříchu. I když On - pravý Bůh a pravý člověk září již čistotou obnovené a vykoupené lidské přirozenosti, nezasažené žádným hříchem, ukazuje obrovskou pokoru a svou skloněnou hlavou v okamžiku křtu dává najevo hloubku svého milosrdenství, že ví o naší neschopnosti a ubohosti. V tento okamžik nevolá: beze mne nemůžete nic činit! Mlčky přijímá křest a věřící křesťan stojí v němém úžasu před nepochopitelností Božích cest. A i když zaznívá z nebe hlas: “Toto je můj milovaný syn.“ Přesto Kristova pokora v okamžiku křtu je skutečným dokladem, že přišel smýt hříchy světa. V prefaci dnes uslyšíme, že když byl Ježíš pokřtěn, podivuhodnými znameními nám zjevil tajemství svého života. Boží život je pro nás a bude vždy obdivuhodný. Nechme proto prostoupit dnešní událost do našeho srdce a neposlouchejme dnešní Boží slovo jako oprášený list kroniky, oprašme svou duši od prachu hříchu a pamatujme, že ne litera, ale duch oživuje. Vždyť jsme naším křtem už vstoupili do Kristem obnoveného života .
 
jáhen Radek Pavlista O.F.S.
www.diecezehk.cz/repository/files/_ke-stazeni/duchovni-sluzba-pro-ruzne…
 
  /                                      
 
 
 

 
Slavnost Zjevení Páně, svátek Tří králů nebo též Epifanie (lat. epiphania Domini) je svátek, který připomíná sebesdělení či sebezjevení Boha lidstvu v osobě Ježíše Krista. Svátek má svůj původ ve východní liturgické tradici, která zahrnuje též oslavu Ježíšova křtu a návštěvu tří mudrců v Beltémě. Svátek slaví církev 6. ledna.
 
Západní církev slavila Vánoce dříve než tento svátek Tří králů. Východní církev oproti tomu stanovila 6. leden jako den oslavy Ježíšova narození. Zřejmě zde má svůj původ západní zvyk začít slavit Ježíšovo narození 25. prosince a pokračovat dvanáctidenní slavností, která vrcholí 6. ledna. V některých kulturách ovšem oslavy narození Páně končí až po čtyřiceti dnech - 2. února, kdy církev slaví svátek Uvedení Páně do chrámu - Hromnice.
 
Východní církve zdůrazňují, že předmětem oslavy je moment, kdy je Ježíš rozpoznán jako Mesiáš a druhá osoba Nejsvětější Trojice při svém křtu v řece Jordánu. Východní církev, která svátek označuje také jako svátek Teofanie (z řec. θεοφάνεια theofaneia) je jedním z dvanácti velkých svátků liturgického roku.
 
V západní církvi se tento den žehná voda, kadidlo a křída. Je zvykem v tento den žehnat příbytky - vykrápět je vodou, vykuřovat kadidlem a dveře označovat křídou a písmeny s třemi křížky (nejsou to tři plus) K † M † B † (příp. C † M † B †, nebo † C † M † B), za kterými následuje letopočet. Tato zkratka není akronymem pozdně legendárních jmen tří králů (Kašpar, Melichar a Baltazar), nýbrž akronymem latinské věty Christus mansionem benedicat („Kristus ať žehná (tento) příbytek po celý rok").
 
 
 
 
Slavnost Zjevení Páně
 
EVANGELIUM
Mt 2, 1-12
 
Přišli jsme od východu poklonit se králi.
 
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'."
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.
 
  
Krásné a stručné vyprávění o mudrcích jistě není cestovatelskou historkou. Můžeme v něm však vidět velikost a spolehlivost Boží moci. Ani mocný a úskočný Herodes ani nikdo jiný nemůže překazit Boží plán, který je ve prospěch lidí. A nejen to. Bůh povolává za svědky svého vstupu do lidských dějin i pohanské mudrce, lidi, nad kterými tehdejší věřící žid (a mnohdy i dnešní veřící křesťan) snadno pokrčí rameny. Ale kdo se postaví ve směru Božího příklonu k člověku a ne proti němu, ten může být pro Boží dílo užitečný, i když chápe mnohé jen zčásti a zatím Bohu plně neuvěřil.

http://www.farnost.rychaltice.cz/bohosluzby/2008/ZjeveniPane.pdf 

 
Najväčší objav v dejinách
 
sveta
 
 Meditácie Ľubomíra Stančeka -
6. január Zjavenie Pána
 
 
Proč se používá označení "králové" když se de facto o žádné krále v dnešním významu tohoto slova nejednalo? Myšlenka "králů" pochází z raně středověké tradice. Ve skutečnosti tato trojice představuje „mudrce“, tedy snad mágy či astrology, nejspíše chaldejského či perského původu. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou sice jména orientálního původu, ale známe je pouze z legend. Pravá jména ani skutečný počet mudrců není vlastně přesně znám. Všeobecně vžitý počet tři se odvozuje od počtu darů – tedy zlata, kadidla a myrhy.
 
Tyto dary mají samozřejmě svou symboliku
 
Zlato
královský kov, tehdy nejcennější zboží, vyjadřovalo úctu k novorozenému Králi všech králů. Zlato jako trvanlivý kov také symbolizuje stálost a neporušitelnost.
 
Kadidlo
vonná pryskyřice, odedávna až dosud používaná při bohoslužbách a obřadech, byla vyznáním víry v Ježíšovo božství. Kadidlo je ve Starém i Novém zákoně symbolem modliteb stoupajících k Bohu.
 
Myrha
vonná mast s konzervačními účinky, používaná mj. při balzamování mrtvých těl, předjímala Kristovo utrpení a smrt na kříži.
 
Možná budou zklamáni všichni, kdo se léta domnívali že tradiční označení K + M + B psávané křídou nade dveře neznamenají jména tří králů. Křídou požehnanou podle tradice při mši 5. nebo 6. ledna sice označují věřící dveře svých domů a bytů písmeny K + M + B + letopočet. Tato písmena však jsou zkratkou latinské modlitby Christus Mansionem Benedicat – Kristus ať požehná (tomuto) příbytku.
 
  
Motto:
 
Mudrci šli za Ježíškem a měli
 
radost, když se s ním mohli
 
setkat.
 
The Truth about the
 
Three Wise Men
 
 
  .                                           
 
 
 
 
 
VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS
 
(Kazatel 3,1-14)
 
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?
Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.
On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.
Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.
A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.
Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.
 
 
 
Čas
 
Všechno má svůj čas. Času podléhá veškeré dění. Z času se nic a nikdo nevyvlékne. A jsou různé časy, prohlašuje Kazatel. Je čas rození, čas sázet, ale i čas zabíjet, čas truchlit. Všechno má svou určenou chvíli. A nic netrvá věčně. Ani se nenadějeme a místo času rození je čas umírání, místo času sázení je čas sklízení. Čas letí jako vítr, nezastaví se a pádí dál a dál. A neustále se mění.
 
Známe to sami. Kazatel mluví o zkušenosti, která je vlastní všem lidem. Jsme bytosti v čase. V čase, který s sebou přináší změny. Někdy příjemné, milé. Přináší s sebou to, na co jsme se těšili, co jsme očekávali, za co jsme prosili. A někdy nepříjemné. To, čeho jsme se obávali, co jsme vůbec neočekávali, čeho jsme se ani nenadáli, že by to mohlo nastat, za co jsme se modlili, aby to nepřišlo.
 
 
Jak je to tedy se zlem, které Bůh dopouští? Proč se děje zlé, proč lidé umírají, sotva se narodí, proč lidé trpí? Na to nám Kazatel přímou odpověď nedává. Nezná ji. Neznáme ji ani my a ani ji nepoznáme. A co po nás zůstane? Co nás přežije? To je Hospodinova věc. Tady toho mnoho nezmůžeme. „Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.“ Lopotíme se s věcmi, z nichž valná většina pomine. Nebude mít trvání. Ale právě tato lopota nás odkazuje k tomu, jehož dílo zůstává navěky. Právě to, jak se dřeme, má být impulsem k tomu, abychom hledali Pána Boha. Abychom žili v bázni před ním. Abychom ctili toho, jenž se nelopotí. Abychom ctili toho, který vidí své dílo od začátku do konce. Abychom nezapomínali na toho, jenž ví, co dělá. Vždyť díky tomu, že je každý z nás denně bez výjimky obdarováván - vždyť i každý náš nádech je Boží dar - můžeme vědět, koho máme ctít, komu máme děkovat. Nás si totiž vyvolil Bůh, který neustále dává. Amen.
 

 

   
NEBOJTE SE,
 
Pánem dějin je Bůh!
 
Mám před sebou nový kalendář a přemýšlím, kam nás příští rok 2012 asi zavede. Máme být pesimisty nebo optimisty? Vzpomínám na papeže Wojtylu, který tvrdil, že křesťan pesimistou být nemůže.
 
 
Nemá tedy pravdu Jan Pavel II., když hned po svém zvolení za hlavu církve vyzve shromážděné k odvaze? NEBOJTE SE, Pánem dějin je Bůh! Bylo to večer 16. října 1978, když jsme se z vatikánského rozhlasu dozvěděli ohromující zprávu, že papežem byl zvolen krakovský arcibiskup Karol Wojtyla.
 
Tento papež odvahy a důvěry prožil ve svém životě vše, co v nás ještě dnes vzbuzuje hrůzu. Dvojí dábelská ideologie, války, které si vyžádaly větší počet zabitých než jakékoli pronásledování minulých dob. A přece říká „nebojte se“, protože ví, že nade vším vládne Boží dobrota a láska.
 
 
Nebojme se proto ani my přijmout z Božích rukou potíže současné doby. I ty jsou v režii starostlivého Otce, který neopustí své věrné. Vstupme do nového roku 2012 s odvahou, s důvěrou v Boží prozřetelnost, která umí nechat padnout pšeničné zrno do země, aby přineslo bohaté klasy. Nebojme se těšit se na Vánoce, těšit se na svátostné setkání s Ježíšem. Tento Ježíš, uctívaný jako Pražské Jezulátko zvláště poutníky z Jižní Ameriky, byl drahý i svaté Terezičce z Lisieux a svaté Benediktě, patronce Evropy, protože obě chápaly, že ten Ježíšek, synáček Panny Marie, chce i svou dětskou bezmocí – jako symbolem – ukázat svou blízkost nám, kterým se přišel dát jako nejcennější vánoční dárek.
 
Šťastný Nový rok 2012
 
 
 
 
 
 

 .                                                       

 

"Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid:

 

Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově."
(Lk 2, 10-11)
 
Radost zvěstovaná andělem nepatří minulosti. Je to radost dneška, věčného dneška Božího spasení, jež zahrnuje všechny časy, minulost, přítomnost i budoucnost. Jsme povoláni, abychom jasněji poznávali, že čas má smysl, protože zde Věčnost vstoupila do dějin a navždy zůstává s námi. Jasně tuto myšlenku vyjadřují slova Bedy Ctihodného: „I dnes a každý den až do skonání věků bude Pán znova a znova počat v Nazaretě a narodí se v Betlémě“ (In Ev. S. Lucae, 2: PL 92, 330). V Betlémě jsou totiž stále Vánoce, každý den je Vánocemi v srdcích křestanů. A každý den jsme povoláni, abychom světu hlásali betlémské poselství „zvěstování veliké radosti“: Věčné Slovo „Bůh z Boha, Světlo ze Světla“ se stalo tělem a přebývalo mezi námi (srov. J 1, 14).
 
Novorozené Dítě, bezbranné a zcela závislé na péči Marie a Josefa, do jejichž lásky bylo svěřeno, je veškerým bohatstvím světa. Ono je naše všechno!
 
V tomto dítěti, Synu, který je nám dán, nacházíme odpočinutí pro naše duše a pravý nikdy neselhávající chléb pro naše duše - eucharistický chléb - jehož jméno je předznamenáno už v názvu tohoto města: Bet-lehem, dům chleba. V Dítěti je skryt Bůh, v Chlebě života je skryto božství.
 
 
Homilie Jana Pavla II. při mši v Betlémě
 
 
 
  

 

Slavnost Narození Páně

 
 
 
Dnes se vám narodil Spasitel
 
 
Dnešní příběh začal již minulou nedělí, kdy posel Gabriel vyřídil nazaretské Marii: "Staneš se matkou." Matkou z Božího rozhodnutí. A z Nazareta se teď - zhruba o devět měsíců později - ocitáme na cestě do Betléma.
 
 Slova svatého evangelia
Lk 2, 1-14
 
V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu: To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města.
Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu.
Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.
V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích." A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení."
 
 
 
 
 
 
Betlémský příběh
 
Na mnohých vánočních betlémech, které vyrábějí naše děti, anebo na těch už hotových, které po roce vytahujeme z krabic jako součást vánoční výzdoby, můžeme najít tajemnou zkratku IHS, nadepsanou nad jesličkami, někde vedle vánoční hvězdy. IHS – tento tradiční monogram betlémů nese zásadní zvěst Vánoc - Iesus Hominum Salvator - Ježíš Spasitel lidí.
 
Tento hluboký obraz dnešní svaté noci, obraz bezbranného dítěte v jesličkách, které přesto zachrání lidstvo, si neseme zapsán hluboko pod kůži. Z generace na generaci si předáváme tento vzkaz, že to zásadní zlo v nás a kolem nás se nakonec přemáhá ne násilím, ne zbrojním arzenálem, ale že Bůh přemáhá zlé, zachraňuje svět a člověka takto podivně, skrze dítě v plénkách.
 
 
 
 
   
Betlémský příběh začíná postavou, kterou v betlémech nenajdeme. Je to postava římského císaře Octaviana, který si nechal říkat Augustus, to znamená vznešený, božský. Byl to vlastně on, kdo se pokládal za Spasitele lidstva, jako každý římský císař, jako mnozí další státníci všech věků, možná, že někde ještě i těch současných. Augustus je iniciátor cesty Josefa a Marie do Betléma. Aby spasil svět potřebuje i tyto dva mladé lidi, potřebuje jejich peníze a loajalitu, potřebuje aby se mu přišli přihlásit, aby s nimi mohl počítat a měl je pod kontrolou. Tato evangelijní scéna vyjadřuje kontrast mezi spásou těch božských a spásou, která přichází do Boha. Ti první k tomu potřebují naši oddanost a naše peníze. Bůh nás přichází zachránit a nepočítá s tím, že budeme na jeho straně. Naopak, Bible svědčí o tom, že Kristus přišel na svět v době, když jsme ještě byli ve hříchu, když jsme v odporu vůči němu. A Bůh k naší záchraně nepotřebuje naše peníze. Platí sám cenou nejvyšší. Životem svého Syna. To je kontrast mezi spasiteli božskými a Spasitelem Božím.
 
Spasení začíná v ponížení. Nejen ponížením Spasitele, ale i ponížením těch, kteří ho doprovázejí, ponížením Josefa a Marie. Poníženě se musí na rozkaz božského císaře zapsat na obecním úřadě, poníženě se musí krčit ve chlévě, když nikde jinde už pro ně nezbyl ani malý pokojík. Jejich prvorozený syn nemůže spát v kolébce, mají pro něho jen krmítko. Ale oni přijímají tuto hru, přijímají tento scénář Boží záchrany světa, a poslušně se postaví po bok jesliček Božího Syna. Proto jim patří vedle Ježíše ta ústřední místa v betlémech.
 
 
Je to dar, když i my smíme takto porozumět nevyzpytatelným cestám Božím v našich životech, jak nazýváme všechno, čemu nerozumíme a co se nám mnohdy příčí. Ale když neodmítneme tyto divné cesty, které s námi Bůh pro naši záchranu má, když neodmítneme ani cestu osobního ponížení, smíme se stát součásti vánočního obrazu, to znamená součástí způsobu, jakým Pán Bůh přemáhá zlé v nás i kolem nás. Když kdysi Ježíš vyzval své učedníky k následování, tak možná myslel právě na to, na ten Mariin a Josefův přístup. Řekl: "Následuj mne i přes kříž, a ten kříž vem s sebou, ten k tomu patří!"
  
Dalšími postavami vánočního obrazu jsou pastýři. Jejich přítomnost v Betlémě není náhodná. Oni tu jsou jako živá připomínka dlouhé historie Božího lidu. Jejich Bůh se vždycky představoval jako Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův. A všichni tři jmenovaní měli jedno společné - byli pastýři, lidé na cestě, lidé hledající, zápasící o zítřejší existenci. Pastýř – to je prototyp člověka víry a naděje, člověka, který žije z Božího požehnání. Pastýřem byl i Mojžíš, ten, který vyvedl Izrael z Egypta. Pastýřem byl i král David, nejvýznamnější osobnost židovstva před narozením Ježíše. A své ovce pásl dokonce právě tady, v okolí Betléma, kde žil.
 
Betlémští pastýři jsou ve vánočním příběhu takovým vzorkem kontinuity, návaznosti na slavné praotce víry. Ale je nutné podotknout, že je to vzorek už poněkud méně slavný, méně čistý, pošramocený tvrdým vývojem a nezdary. Dost možná, že tuto pastýřskou skupinu s Abrahámem, Mojžíšem a Davidem kromě pastýřského povolání už mnoho nespojuje. Sláva dávných hrdinů víry se kamsi vytratila. Ale jak to Ježíš později řekne, Bůh si může své svědky povolat i z kamení. O Vánoční noci nemusel Bůh šahat až tak nízko, mohl navázat na starozákonní tradici pastýřů, a tak oslovil právě je. 
 
 
Možná, že se naše současná křesťanská menšina v naší zemi podobá té skupině pastýřů z vánočního příběhu. Ani my neprožíváme kdovíjak slavné období křesťanství v naši krajině. Zdejší kraje pamatují slavnější časy i slavnější osobnosti křesťanské víry. Ale nemůže i dnes Bůh oslovit nás, potomky slavných, nemohou se i dnes ty paběrky křesťanství probudit uprostřed hluboké noci, v jaké se nacházíme?
 
Uprostřed hluboké noci posílá Pán Bůh anděla, aby potomkům slavných oznámil radostnou zprávu: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." Andělova zvěst by se snad dala přeložit do hovorovější řeči: "Nebojte se! Boží práce s Vámi se nepřerušila, kontinuita trvá, narodil se Vám Nový David, on se postaví současným Goliášům a porazí je."
 
Anděl k radostné zprávě přidává znamení, rozpoznávací znak. Znamení je něco, co nás má trknout, upozornit na něco, co už známe, znamení nám otevírají oči pro nové souvislosti. Co tak mohlo těm pastýřům připomenout znamení dítěte v plenkách, ležícího ve žlabu hospodářské budovy? Jaké souvislosti se jim mohly v hlavě a především v srdci sepnout? Myslím, že to první, co je trklo, byl poukaz na tu výstroj, s jakou měl Nový Spasitel vstoupit do světa. Byla podobně prostá jako u Davida. Ten proti vojenské výzbroji obra stál jen s pastýřskou holí, prakem a pěti kamínky v baťůžku. Výzbroj Ježíše byla velmi podobná – plénky a krmítko pro dobytek. To jsou znamení boje Nového Davida, on tu v Betlémě působí úplně stejně bezbranně jako jeho předchůdce před Goliášem. A přesto on bude Spasitel, on Vás vytrhne z rukou Vašich dnešních Goliášů. A kdyby tato souvislost pastýře nenapadla, neoslovila, tak je musela oslovit jiná souvislost. Při pohledu na miminko ležící v žlabu pro dobytek, se jim musel vybavit podobný obrázek, o kterém už tolikrát slyšeli a který si každým rokem o Vánocích připomínali. Obrázek jiného miminka odevzdaně ležícího, vydaného na pospas vodám Nilu a zlovůli faraona. Ano, znamení dítěte ležícího v jeslích nápadně připomíná Mojžíše plavícího se v košíku. Tak začala životní cesta Spasitele Mojžíše, tak začíná i cesta Nového Mojžíše – Ježíše, Krista a Pána. Znamení dítěte ležícího v jeslích má pastýře i nás natěšit, nabudit novou sílou a nadějí, že bude nový boj s Goliášem, boj se všemi vysměvači a popírateli Božími. Znamení dítěte ležícího v jeslích má pastýře i nás natěšit, že bude nový exodus, nové vyjití ke svobodě Božích lidí, navzdory vzpupným faraónům, kteří Hospodina neznají a jeho lid zotročují. Všechno bude, nebojte se!
 
A hned na to se na obloze pastýřům zjevuje armáda andělů, jakoby chtěla podtrhnout to jejich odhodlání jít do bitvy po boku nového Davida. Jít a poprat se s tím, co nás v životě svazuje a ničí. Ale abychom neupadli do pokušení rychlého řešení věci, abychom neupadli do pokušení odložit pastýřské hole, ten nástroj Božích bojovníků, a vzít meče, zpívají andělé píseň: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." Tak bojuje Bůh, tak přemáhá zlo – silou pokoje, silou svého zalíbení v lidech. K takovému boji se měli přidat betlémští pastýři, k takovému boji se máme přidat i my, současní méně slavní potomci slavnějších předků.
 
It's About the Cross - Christmas Music
 
 
 IHS - Iesus Hominum Salvator - Ježíš spasitel lidí. Tento betlémský monogram je často opatřen ještě křížem a vykládá se ještě druhým významem: In Hoc Signo vinces - V tomto znamení zvítězíš! A tady se už dostáváme na rovinu víry. Jako pastýři i my jsme tu zváni, abychom se postavili po bok tohoto bezbranného Božího dítěte, a uvěřili, že právě skrze něj Bůh ještě může zachraňovat svět a člověka. Máme uvěřit ve znamení Bezbranného, máme uvěřit že skrze toto znamení Bůh přemáhá hřích. Tak jako přemohl faraona prostřednictvím bezbranného dítěte houpajícího se ve vlnách Nilu. Tak jako přemohl Goliáše skrze bezbranného mládenečka s prakem a holí v ruce. Tak jako přemohl smrt skrze bezbranného muže přibitého na kříž. Přijmeme toto Boží znamení bezbrannosti a postavíme se vedle něho? Přijmeme tento způsob životního boje? Pokud ano, ocitneme se v Betlémě, vedle Josefa, Marie, pastýřů a především vedle toho Božího Bezbranného, o kterém anděl řekl, že je tím Spasitelem pro každého. Amen.
 
Dobrý Bože, děkujeme Ti za zázrak dnešní noci. Za Tvé sklonění se z výsosti k nám, kteří žijeme při zemi. Děkujeme, že i my smíme zvednout hlavu k nebesům, jako ti pastýři, tu hlavu zatíženou starostmi a smutky života. Děkujeme, že i mezi nás dnes sestoupil Tvůj pokoj a s ním radost andělů, kterou zakoušely především naše děti, ale i my dospělí. Prosíme, ať Tvoje dobrá vůle naplňuje každého z nás. Amen.
 
 
We wish you a Merry
 
Christmas
 
  
 
 
 
  .                                                      

 

imagescaaazp46.jpg

 

Píseň pro děti