Advent je v liturgii slova charakterizován třemi velkými postavami, které jsou naplněné nadějí a důvěrou. Je to prorok Izaiáš, jehož pohled do budoucna naplňoval mesiánskou nadějí celé generace Božího lidu ve Starém zákoně, a jehož proroctví sílí křesťany prvních i posledních dob. Druhou postavou je svatý Jan Křtitel, muž, který stojí mezi oběma Zákony. Třetí postavou je Panna Maria, něžná, a přitom tak pevná. Současná liturgie vyzdvihuje její podíl na adventním očekávání a živou spolupráci s uskutečňováním Božího plánu spásy. I v našem očekávání je nutno stále spojovat neochvějnou naději na Kristův příchod, i jasný postoj tváří v tvář tomu, který už přišel a je mezi námi.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/2-adv-ABC.pdf
Jádro Křtitelova kázání je obsaženo ve slovech Izaiáše, která s velkou vážností opakuje svým současníkům:
„Hlas volajícího na
poušti:
Připravte cestu
Pánu, vyrovnejte mu
stezky!“
Lk 3,1- 6
Popravdě řečeno, u Izaiáše zaznívala tato slova trochu rozdílně: „Hlas volajícího: Připravte na poušti cestu Hospodinu!“ (Iz 40,3). Ne tedy hlas na poušti, ale cestu na poušti.
http://www.vojtechkodet.cz/uvedeni-do-nedele/pripravit-cestu-pro-pana-2-nedele-adventni-c.html
Jan se nedá koupit a nemá touhu po úspěchu. Moudrost pod jeho křídly není tvrdá proto, aby mohla být pevná. Janova pevnost je jemná s přibývajícími léty. Učí mě vědění v nevědění. Učí mě stárnout. Dát prostor životu, který ještě nevidím. Nechat jej růst. Když se nad tím ušklíbám, občas mi Jan přijde naproti s medem a kobylkami, a směje se tomu, že piju víno a nosím drahé šaty. Jane, každý z nás hledá celistvost trochu jinak, snažím se vysvětlovat tomu, kdo vysvětlení nečeká. Ten Větší, který přichází za ním, promění, co je skutečné a co neskutečné. Jan už to ví. Radí mi: Nemusíš čekat lopatu a sekeru, ale pořád platí, neboj se menšit, aby v tobě mohlo růst dobro bez hranic.
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/ranniuvaha/_zprava/on-musi-rust--1111701
2.
neděle adventní
Evangelium
Lk 3,1-6
Každý člověk uzří Boží spásu
V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boži slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řeči proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.
„Připravte cestu
Pánu!“
Tento příkaz platí nám všem, zvlášť teď, v adventní době. Znamená to, že máme všichni odejít na poušť či vstoupit do kláštera? Víme, že to tak není. Poušť je všude, kde jsou lidé, kteří spolu nemluví. Kteří se nestýkají. Kteří o Ježíši a jeho evangeliu nic nevědí. Není snadné v poušti našeho světa připravovat Pánu Ježíši cestu. Je to práce na celý život. Ale pro tento advent bychom si to mohli zkonkrétnit na tři úkoly.
Ten první zní: připravuj vánoce! Copak o to, myslíš si, to dělám. Přípravám na vánoce se nikdo nevyhne. Tolik věcí se musí udělat: vymyslet, komu jaký dárek, pak ty dárky sehnat. Udělat předvánoční úklid, navařit a napéci. A ještě sem tam i ve všední den zaběhnout do kostela na roráty a co vše ještě? Co ještě? To hlavní. Nehoň se! Co děláš, dělej klidně, chutě a s radostí. Druhý adventní úkol zní: Připravuj na vánoce SEBE! Jan Křtitel k nám volá: Obraťte se, připravte cestu Pánu. K čemu by byl tvůj dárek tomu, na koho máš v srdci zlost! Napřed mu musíš odpustit. Co by pomohla světla na stromečku, kdyby v tobě zůstaly temnoty mrzoutství, urážlivosti a jaké ještě balvany a propasti. Zpytuj si svědomí před vánoční zpovědí jaksepatří důkladně. To je tedy druhý náš adventní úkol: připrav na vánoce sebe dobrou svatou zpovědí.
A třetí úkol? Také ten nám dnes vyhlašuje Jan Křtitel: Připravte cestu k Pánu i svým bližním. Cesta k narozenému Ježíši není jednokolejka, jen cesta tam. Je to dvoukolejka: od Pána Ježíše zase k lidem. S anděly máme ohlašovat lidem kolem sebe radostnou zvěst, že i jim se narodil ten, kdo je zachrání, kdo je naučí radosti, kdo jejich životu dá smysl. Tuhle adventní cestu k lidem známe ještě méně, než tu první a druhou. Ale kdo cestu hledá, ten cestu najde. Jen to zkusme, jen to znova a znovu zkoušejme. Mnoho se musíme ještě učit, abychom dokázali vánoce připravit, abychom sebe dokázali na vánoce dobře připravit, abychom uměli lidi přivádět k jesličkám. Pusťme se do tohoto učení s radostí.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/2-adv-ABC.pdf
