Jdi na obsah Jdi na menu
 


26. 8. 2013

Je pro nás důležité a praktické vědět, že nejsme náhodným produktem přírody, že jsme byli chtění, že nejsme žebráky, ale pocházíme z královského rodu, že nemusíme živořit v údělu marnotratného syna, ale máme skvostný domov, kde máme každý své místo.
http://www.dohloubky.cz/index.php?akce=detail&file=vacek-222&search=Lk

Dostali jsme jedno pozvání – pozvání na trochu jinou svatební hostinu. Ženichem na této hostině je sám Kristus (srov. Lk 5,34; Mt 25,6) a náš výběr místa rozhoduje o tom, nakolik budeme blízko samotnému Ženichovi. On sám nám radí sednout si na poslední místo. Není to však proto, aby nás udržoval v napjatém čekání na vytouženou výzvu:  „Příteli, pojď si sednout dopředu!“ Radí nám sednout si na poslední místo, protože právě toto místo svým příchodem na svět zaujal on. Z tohoto místa nás nazývá přáteli (srov. Jan 15,15). Sedět na posledním místě tedy znamená sedět u jeho nohou, přímo u něj.
http://www.paulinky.cz/e-nedele/2010-08-29

 

 "Až budeš od někoho pozván na svatební

 

13343_558343807810_43905343_32768877_2634658_n.jpg

 

hostinu, nesedej si na přední místo..."

Lk 14,1.7-14 

 

A ejhle, tak přece jen Ježíš „radil“, že máme sedět vzadu: a proto, správně to dělají všichni ti, kdo v kostele sedí pravidelně… co nejvíc vzadu. Však je to znamení pokory, ne?
Nemusíme dlouho přemýšlet, aby nám došlo, že toto neměl Ježíš na mysli. Jeho poučení určitě není především míněno jako rada společenského chování (přesněji řečeno křesťanského společenského chování), ale jako rada správného postoje vůči druhým a posléze vůči Bohu. Bylo by trochu zavádějící označit tento postoj jako pokoru: to by nás mohlo snadno svádět k postoji hrbaté pokory, pokory pouze „naoko“. Lépe bychom to mohli označit jako ne-sebestřednost. Nesebestředný člověk nestaví do středu své vlastní já. Nestaví do středu pozornosti své „ego“, a to ne ze stydlivosti či nedostatku asertivity, ale protože ani ve svých vlastních očích není „středem světa“ jeho Já. Proto nemusí toužit, aby jím byl v očích druhých. Ježíš osvobozuje člověka od sebestřednosti, od křečovitého hledání uznání a prestiže, od vychvalování sebe, pomocí kterého chce dotyčný „dobře vypadat“.

Nemusím srovnávat sebe s druhými, vypočítávat všechny klady u sebe a zápory u druhého, abych si tak dokázal, že přece jen nejsem tak špatný, lépe řečeno, že jsem lepší než „tamten“. A tak Ježíšovo ponaučení míří mnohem hlouběji: „nesedávat“ si v duchu na přední místa, nestavět na trůn své já, nepovažovat sebe za nejdůležitějšího. Umět si upřímně vážit druhých lidí, vidět druhé… natolik, že zapomenu na sebe (a tak, řečeno obrazně, posadím sebe na poslední místo). A to neznamená, že mám považovat sebe sama za nejhoršího, za člověka bezvýznamného: vždyť jako Boží dítě mám velkou hodnotu.
 Evangelium mě jednoduše nabádá k tomu, abych smýšlel o sobě střízlivě: a to nejen tehdy, když budu pozvaný na významnou společenskou událost… A toto pravdivé a střízlivé smýšlení o sobě mi dovolí, abych zapomínal na sebe a viděl druhé, jejich hodnotu, jejich klady.
http://www.pastorace.cz/Kazani/22-nedele-v-mezidobi-C-Postavit-sebe-na-piedestal.html

 

 

22.

neděle v mezidobí
 

EVANGELIUM

Lk 14,1.7-14 

Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen 

Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: "Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen a kdo se ponižuje, bude povýšen." Svému hostiteli pak řekl: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých."

 

 ZAČÁTEK ŠKOLY

imagesca0wr2b9.jpg

 VYUČOVAT I VYCHOVÁVAT


Typickým znakem těchto dnů byly maminky s dětmi v obchodech: Začíná škola, a tak je třeba nakoupit sešity, kabely, bundičky a boty. Začíná škola, vyučování, výuka naší mládeže a rodiče se na to s dětmi připravují. Ale děti potřebují víc než jen výuku, potřebují také výchovu. Výchovu mravní a náboženskou potřebují stejně jako znalost počtů a dějepisu. Výuku obstarávají učitelé, výchova spočívá na rodičích. Mnozí rodiče jsou však dnes toho mínění, že je pro jejich děti lépe nezatěžovat je náboženskou výchovou. Mají toho tolik: klavír, angličtinu, výtvarný kroužek a ještě do toho náboženství? Je to tak moudré?
Chtít děti uchránit znalosti Boha, samého Dobra, Krásy a Pravdy; copak to není jako přát si, aby to dítě nežilo svůj život jako člověk? Pták nezná Boha, pes nezná Boha, ti nemají potíže s vírou, to je pravda. Ale člověk? Stačí mu jen být jako cvičený honící pes, chytrý jako cirkusový kůň, mazaný jako kocour, šikovný jako delfín, učený jako papoušek? Což není celý člověk teprve ten, kdo je charakterní člověk, spravedlivý člověk, člověk s krásnou duší?

Copak je správné vychovávat lidi bez duše? A co je to ta duše? Básník to vyjádřil obrazem: „Podívej se na tuhle růžičku ve váze. Vidíš tělo, vidíš duši. Je tu hmota těla, tráva, rostlina. A je tu vůně a krása, co dělá růžičku růžičkou, to je její duše. Jak můžeš říci, že člověk nemá mít duši? Copak je člověk jen kus masa, nic víc? Copak není nejdůležitější činností každého člověka právě toto: aby rozvíjel svou duši, svou osobnost, svou duchovní krásu, svou růžičku?“

A tak si myslím, že jsme všichni zajedno v tom, že děti je třeba nejen vyučovat, ale i vychovávat. Doma a v kostele, ve farním společenství mládeže. Jak to dělat doma? Rodiče mají na děti působit výchovně především svým příkladem. S touto formou výchovy je možno začít už od nejútlejšího věku. Rodiče mají děti také poučovat o pravdách víry. Všichni máme za úkol vyzařovat kolem sebe světlo, teplo a přátelství. To je náročný úkol a potřebujeme k tomu hodně fantazie, abychom ten dobrý příklad kolem sebe vyzařovali.

Jako malá pomůcka nám poslouží několik zásadních pravidel:

- Nikdy se před dětmi nehádejte. Svou lásku rozdělujte všem dětem stejně a chraňte se vzbudit v nich pocit, že někomu nadržujete. Nikdy dětem nelžete, ani žertem. Co nesmějí vědět, to zamlčte, ale lhaním, nepravdou si nikdy nepomáhejte! Dá to někdy přemýšlení, ale je to naprosto nutné. Nebojte se trochu kamarádského přístupu ke svým dětem. Když si vaše děti přivedou domů kamarády, chovejte se k nim tak, jak byste chtěli, aby se jinde chovali k vašim dětem. Nikdy nekárejte a netrestejte své děti v přítomnosti jiných dětí.

- Nehubujte děti pro jejich chyby, ale chvalte je proto, co je na nich dobrého. Pochvalte si je dopředu za to, co teprve dokáží, dodáte jim tak sebedůvěry a chuti k dobré snaze. Na otázky dětí vždycky odpovězte. Netřeba říci vše, co vy o tom víte, stačí povědět, na co se děti ptají, co ony stačí pochopit. Přicházejte k dětem vždy se stejnou láskou a dobrou náladou! Jste-li náladoví, děti znejistí a vzdalují se vám.

- Poroučejte dětem co nejméně, jen to, co opravdu musí být. Když však poručíte, dbejte na splnění rozkazu a nezapomeňte je pochválit.

Snadno se takové zásady výchovy napíší, ale nic snadného to není denně mít na paměti všechny ty zásady správné výchovy a řídit se podle nich. Vy, mládeži, mějte proto s rodiči také trochu trpělivosti. Vidíte, jak to s vaším vychováváním nemají vůbec lehké. Proto teď poprosme Ducha svatého: rodičům za dar fantazie a trpělivosti při výchově, dětem za dar trpělivosti a snahy po sebevýchově.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/22-mez-ABC.pdf

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář