Jak mohl pochválit Pán nepoctivého správce? To nás přece pohoršuje! Že by opravdu účel světil prostředky? Nebo, že by mělo evangelium „morální mezery“? Nebo je třeba zachraňovat situaci překladatelskými kouzly, že totiž jde o „správce nepoctivosti“ tedy o správce nepoctivě nabytého majetku bohatého pána, s nímž nakonec správce naložil ve prospěch chudých?
http://www.pastorace.cz/Kazani/25-nedele-v-mezidobi-C-Stul-slova-Ales-Opatrny.html
„Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům.
Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat,
nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."
Lk 16,1-13
Dnešní evangelium rozpoutalo nejednu diskusi, zda může nepoctivost sloužit dobré věci (utilitarismus), a je jasné, že jako princip to není možné připustit. Ale Ježíšovi zde podle kontextu (16,14-15) leží na srdci jiná skutečnost! Totiž svoboda od majetku a schopnost vidět za majetkem konkrétního člověka. Když totiž porovnáme tuto perikopu s předcházejícím podobenstvím o marnotratném synu (Lk 15,25-32), uvidíme nové světlo v porozumění naší perikopě. Podivné jednání staršího syna, který sice „poctivě“ pracoval na otcově farmě, ale jeho srdce bylo otci i vlastnímu bratrovi vzdálené, je přeci docela snadným klíčem k pochopení. A v neposlední ředě může být dnešní text podnětem, aby se onen církvi navracený majetek nestal zdrojem rozdělení církve a nenávisti uvnitř ní.
http://rkfrakovnik.webnode.cz/products/a22-9-2013-25-nedele-v-mezidobi-cyklus-c/
25.
neděle v mezidobí
Jak mohl pán nepoctivého správce pochválit, když takhle podváděl? V Izraeli totiž fungoval systém, že správce od svého pána nedostával žádný plat. Jeho odměnou bylo to, že mohl k dluhům ostatních lidí něco připisovat, a co tito lidé pak vrátili navíc, patřilo správci. Nepoctivý správce, o kterém se mluví v evangeliu, tedy vlastně lidem odpustil jen to, co si k jejich dluhu přidal pro sebe. Tím si získal jejich náklonnost a mohl pak za nimi přijít, když byl v úzkých. Správce tedy začal být poctivý. Jakou věc dnes Pán Ježíš učedníkům řekl o poctivosti a věrnosti? Kdo je věrný v maličkosti, bude věrný i ve velké věci. Kdo je v maličkosti nepoctivý, bude nepoctivý i ve velké věci.
http://www.kanan.cz/zamysleni/25mezidobic.pdf
EVANGELIUM
Lk 16,1-13
Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.' Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.' Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."
A ještě jiné poučení nám dává Pán z jednání nepoctivého správce. Ten člověk se zabezpečuje do budoucna tím, že odpouští dlužníkům. Důvěřuje přitom v tak nestálou věc, jako je lidská vděčnost. Nám vadí to, že správce rozdával z cizího. Ale copak my, když rozdáváme, rozdáváme ze svého? I nám je vše svěřeno, i my jsme jen správci. I pro nás platí, že moudré jednání odpouštět, být milosrdný a tak si dělat přítele z mamonu, z majetku. Špatnému správci dal pán lhůtu k nějakému slušnému vyrovnání: „Slož účty ze svého správcovství!“ Nevyhodí ho ihned. Špatný správce však té dobroty využije špatně: zneužívá dobroty pána k novým podvodům, k novým švindlům. Není tohle i naše situace? I my jsme od našeho Pána dostali lhůtu, abychom si svůj život dali do pořádku, než dojde ke konečnému zúčtování, jak jsme využívali bohatství propůjčených darů, vloh, schopností a příležitostí. Bude i v našem životě, v našem prostředí, v našem domově a národě dál platit, že zlí páchají zlo se zaujetím, s úsilím, zatímco my, děti světla, konáme dobro vlažně a chabě, jaksi jen tak levou rukou? Povězme to teď Pánu, až s ním budeme u jeho stolu, že už nechceme sloužit současně Bohu a mamonu, chvíli zlu a chvíli Bohu, že chceme být cele a radostně děti světla.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/25-mez-ABC.pdf
Mnoho věcí zdá se lidem zbytečnými: chodit do kostela, modlit se, být dobrým a poctivým člověkem. Ani křesťanství se příliš nenosí. Je to neefektivní a momentálně to nepřináší žádný zisk. Pro křesťana však má velký význam nejen to, co je užitečné, prospěšné a výnosné aktuálně. Křesťan sleduje cíl! A tak to, co se jiným zdá zbytečné, je pro křesťana prozíravostí. A co jiní mají za velmi důležité, posuzuje křesťan s jistým odstupem
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/25-mez-ABC.pdf
Za Silvestrom Krčmérym
Večné Slovo,
Jednorodený Syn Boží,
nauč nás pravej veľkodušnosti.
Nauč nás Tebe slúžiť, ako si to právom zasluhuješ.
Aby sme dávali a nepočítali,
aby sme bojovali a nedbali na rany,
aby sme pracovali a netúžili po odpočinku,
aby sme sa obetovali a nečakali inú odmenu ako vedomie,
že sme splnili Tvoju svätú vôľu. Amen
S hlbokým zármutkom oznamujeme akademickej obci Trnavskej univerzity, že dňa 10. septembra 2013 zomrel vo veku 89 rokov MUDr. Silvester Krčméry, popredná osobnosť tajnej Cirkvi na Slovensku a čestný doktor Trnavskej univerzity.
Silvester Krčméry, čestný člen predsedníctva Fóra kresťanských inštitúcií, sa narodil 5. augusta 1924 v Trnave. Detstvo prežil v Banskej Bystrici, kde aj zmaturoval.
V roku 1943 sa zoznámil s legendárnym profesorom Stjepanom Tomislavom Kolakovičom – Poglajenom, ktorý ho veľmi ovplyvnil ako predchodca II. Vatikánskeho koncilu – svojimi novými revolučnými myšlienkami o mieste a význame laikov a malých spoločenstiev v Cirkvi i fatimským posolstvom o obrátení Ruska. Štúdium na lekárskej fakulte začal v Bratislave, pokračoval v Paríži (s praxou aj v Maroku) a v Prahe, kde promoval roku 1948. Od roku 1949 pracoval ako dermatovenerológ v Košiciach. Organizoval evanjelizáciu študentov, hlavne medikov v Prahe, a robotníkov v českom pohraničí, hlavne v Litoměřickej diecéze. Pre túto aktivitu ho zatkli. Tri roky bol vo vyšetrovacej väzbe a 24. júna 1954 pod titulom vlastizrady vojenským súdom v Trenčíne a po odvolaní Najvyšším vojenským súdom v Prahe odsúdený na 14 rokov väzenia. Tieto roky strávil vo väzniciach v Banskej Bystrici, Mírove a Ostrove nad Ohří, ako aj v koncentračných pracovných táboroch. Po prepustení pôsobil 20 rokov ako lekár – rádiodiagnostik a internista v Bratislave.
Od prepustenia roku 1964 pracoval spolu s Vladimírom Juklom v evanjelizácii vysokoškolákov, neskôr učňov a narkomanov, alkoholikov a väzňov. V roku 1974 spolu s V. Juklom a ďalšími založil Sekulárny inštitút Fatima. V Spoločenstve Fatima sa podieľal na vydávaní samizdatovej literatúry a organizovaní evanjelizačných spoločenstiev tzv. krúžkov. V osemdesiatych rokoch minulého storočia spolu s Vladimírom Juklom, ktorý zomrel minulý rok prvého mája, rozvinul činnosť Laického apoštolského hnutia. To bolo základom pre neskoršie Hnutie kresťanských rodín na Slovensku, Hnutie kresťanských spoločenstiev mládeže (terajšie Združenie kresťanských spoločenstiev mládeže) a eRko – Hnutie kresťanských spoločenstiev detí. Od čias pôsobenia Svätého Otca Jána Pavla II. v Krakove ako arcibiskupa boli blízkymi priateľmi.
Je autorom kníh spomienok ...to nás zachránilo s podtitulom Brainwashing – vymývanie mozgu, ku ktorej Ján Pavol II. vlastnou rukou dopísal: „MUDr. Silvestrovi Krčmérymu, ktorý vydal svedectvo Kristovi a Cirkvi s požehnaním Ján Pavol II. 11.IV.1995“ a Vo väzniciach a táboroch. Písal denníky, publikoval v lekárskych časopisoch.
Ján Pavol II. mu v roku 1991 udelil Rad sv. Silvestra. V roku 1998 ho ocenila Trnavská univerzita titulom doctor honoris causa. O dva roky na to získal Cenu Jána Langoša. Prvého januára 2013 dostal najvyššie štátne vyznamenanie Rad Ľudovíta Štúra I. triedy. Ocenenie im udelil pri príležitosti 20. výročia vzniku SR prezident Ivan Gašparovič. Ocenenie získal za mimoriadne celoživotné úsilie pri obrane demokracie, ľudských práv a náboženských slobôd.
Verejnosť spoznala vlani v máji aj novú publikáciu s doteraz knižne nevydanými osobnými spomienkami na Silvestra Krčméryho. Krátko pred úmrtím žil v ústraní vo svojom byte v Bratislave, posledné dni bol hospitalizovaný v nemocnici v Bratislave.
Nech Pán oslávi jeho dušu.
