Lukáš v šestnácté kapitole věnuje pozornost majetku (minulou neděli jsme četli o nepoctivém správci). Ale pohled se posouvá k vyhrocené lhostejnosti. Všimněme si, že se boháč po své smrti chová k Lazarovi stále stejně povýšeně.
Ježíš potřebuje posluchačům otevřít oči, proto volí velmi drsný příměr, aby byl zcela zjevný. Ale tím výborně vykresluje tvrdost srdce, lhostejnost a pohrdání za všech okolností. Chudáka Lazara vnímá boháč jako poskoka i za hranicí smrti, kde jsou si všichni rovni. Nelze ani opomenout, že jde o významné místo hovořící o realitě pekla. Lukáš však typicky připojuje k vlastnímu podobenství ještě posunutí či vyhrocení příběhu, když Bůh nevyslyší boháčův požadavek na zmrtvýchvstání Lazara. Paradoxně víme, že právě Lazar byl Ježíšem vzkříšen, ale posluchače to k obrácení nepřivedlo
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/26-nedele-v-mezidobi-cyklus-C-1.html
Lk 16,19-31
"Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu.
U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy.“
Proč překročit práh svého domu?
Onen boháč měl vše, co potřeboval k dobrému životu: mohl se skvěle oblékat, skvěle se bavil při společných „večírcích“, měl zkrátka všechno. Jen jedno mu chybělo: „odvaha“ překročit práh. Překročit práh svého domu, aby viděl Lazara. Ale nejenom to: neměl odvahu překročit práh svých plánů, plánů se svým životem. Nedosáhl snad úspěšného a pohodlného života? Nač zpochybnit, zda to není málo, nač se ptát, zda nejsou ještě skvělejší možnosti pro jeho život? Jeho sen „pohodlného“ a zabezpečeného života byl naplněn, ale Boží sen s jeho životem naplněn nebyl. Bůh měl pro něj daleko skvělejší záměry, ale ten boháč neměl odvahu se konfrontovat s těmito „božskými plány“. A přitom mohl tyto plány poznat, protože nebyly skryté, ale na dosah ruky: v knihách „zákona a proroků“. Plány jiné a asi méně lákavé než jeho příliš lidské tužby, ale zato plány „s budoucností“. A protože nepřekročil práh svých představ a plánů, nemohl pak překročit práh propasti, která jej po smrti dělila od místa pravé a skutečné hostiny. Ten člověk zůstal uvězněn ve svém vlastním světě, který se točil kolem jeho vlastního „já“: moje pohodlí, moje plány, můj život. Nepřekročil sám sebe, a proto nebyl schopen se setkat s bližním, ale ani s Bohem.
Ten boháč je pro nás velkým mementem: neuzavřít se do vězení svého domu, do vězení svých plánů. Nenechat se uspat stereotypem zajištěného a fungujícího života, zaběhlého systému: Bůh má daleko lepší plány s naším životem. Jsou to plány, které překračují naše plány tak, jako nebesa převyšují zemi. Nemusíme se stát mystiky, abychom mohli poznat tyto Boží a vskutku božské plány. Stačí otevřít jeho slovo, slovo Písma. Otevřít Bibli: tak banální věc, která může změnit náš často banální život ve velkolepé dobrodružství.
Boží slovo není nebezpečné, vždyť nechce zničit náš život - a pokud něco zničí, tak jen slepé cesty, které odvádějí od života. Nemusíme se bát pohledu Božího, ale spíš svého. Největším nepřítelem tvého života není Bůh, ale ty sám: nemusíš se bát Boha, ale sebe sama, svých „lidských, příliš lidských plánů“.
http://www.pastorace.cz/Kazani/26-nedele-v-mezidobi-C-Prekrocit-prah-sveho-domu.html
26.
neděle v mezidobí
Ani Ježíš nešetří ironií. Ukazuje svým posluchačům, že každý, kdo se pokouší utišit hlad svého srdce po pravé lásce bohatstvím, přepychem a pohodlím, je stejně směšný, jako boháč, který chce uhasit svou nepředstavitelnou žízeň tak, že si nechá ovlažit pouze jazyk konečkem prstu omočeným ve vodě.
http://www.paulinky.cz/e-nedele/2010-09-26
EVANGELIUM
Lk 16,19-31
Ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně.
Nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka.
"Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.' Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.' Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.' "
BOHATÍ CHUDÁCI
Učíme se, abychom se při naslouchání evangeliu vždy ptali po své roli. Minulou neděli jsme si řekli: ten špatný správce, který zpronevěřil Bohem svěřené hřivny času, vloh a příležitostí k dobrému, to jsem já, ty, každý z nás. Jindy se snadno najdeme v marnotratném synu nebo v nemocném, který prosí o uzdravení. V dnešním evangeliu jste asi roli, která by na vás pasovala, marně hledali. Nejprve boháč. Kdopak z nás je bohatý? A tak bezcitní také nejsme, abychom nechali někoho umřít u svých dveří. O nás to tedy dnes není. A role žebráka? Také nám nesedí, hlady ještě neumíráme. Nebo role boháčových bratří? Také ne, jaká pak zazobaná rodina? Co tedy? V té historii o boháči a Lazarovi se cítíme dobře jen v roli diváka. Přihlížíme a soudíme: boháč se nám nelíbí, je to záporný typ. S chudákem sympatizujeme a radujeme se s ním, když se dostane do nebe.
Jenže, bratři a sestry, ono se přece jen jedná o nás. Přece jen většinu z nás asi kostým odporného boháče nemine. Protože stačí pozorněji přihlédnout, abychom poznali, že boháč není odsouzen za to, kolik má ve spořitelně, jaký je jeho vlastnický zápis v pozemkové knize; ba ani ne za to, že se dobře naobědval.
Jeho špatnost je ve špatném smýšlení: Co je mi po žebrákovi, co je mi po chudákovi, co je mi po kom. Já se mám dobře, nic mi neschází. Je to tím, že mě Pán Bůh má rád. Jsem tedy moc hodný, když mě má Pán Bůh tak rád. Nemusím si dělat starosti o nikoho a o nic. A o toho žebráka teprve ne. Kdyby byl on take hodný, Bůh by se o něj staral: chudoba a trápení je Boží trest. Co bych se Bohu do toho pletl, jak si to s těmi darebáky venku vyřizuje? Tak vypadá první jednání tohoto divadla: lidské smýšlení.
Druhé jednání to vše obrací na hlavu a ukazuje se Boží smýšlení, a to je zcela opačné. U Boha platí jen jedno: jako on zjevil Synovi svou lásku a péči, tak chce, aby každý člověk jednal s lidmi: laskavě, láskyplně, starostlivě a pečlivě. Nejsou tvé názory stejné jako boháčovy? Já jsem dobrý křesťan, já se modlím, já si nemusím dělat starosti. Mne má Pán Bůh rád; ti venku na ulici jsou darebáci, raději od nich dál, raději se jim zdaleka vyhnout, těm chuligánům.
A stalo se, že zemřel ten na ulici a že zemřel i ten, co se cítil tak bohatý před Bohem, tak bezpečný. Dál už si to v duchu dnešního evangelia dopověz každý sám. Bratři a sestry, podívejme se na to zcela konkrétně: My ze starší a střední generace, co tu jsme, patříme ještě k těm bohatým, k věřícím. Věříme v Boha a cítíme se proto v bezpečí. Bůh nám dnes říká, co ty děláš proto, aby ti na ulici, ti, kteří Boha neznají, mladá generace, mládež, děti, co děláš proto, abys jim předal své bohatství? Jak se o to osobně angažuješ? Jestliže si dbáš jen o svou dušičku a ti venku jsou ti lhostejní, pak běda ti, jsi ten bezcitný boháč a dnes jsi slyšel z Božích úst soud. Jen tehdy obstojíš, když vše vynaložíš, abys těm venku, těm mimo víru, k víře pomohl. Ne hádáním, ne poroučením, ne donucováním, ale tím, že budeš Božím obrazem svou laskavostí a dobrotou. Jděme dnes vstříc svátostnému Kristu s myšlenkou: Pane, co učiním dnes, co v tomto týdnu pro své bližní? Kéž nikdo dnes neodejde jako bezstarostný boháč, který dál pohrdá, místo aby pomáhal.
http://rkc-jestrebihory.pontte.eu/Dokumenty/26-mez-ABC.pdf
