Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. 10. 2013

Tuto neděli se pozastavíme nad vytrvalostí v modlitbě. Událost zaznívající v prvním čtení je předehrou vyhroceného příkladu z evangelia. Druhé čtení nám umožní nahlédnout do soukromé korespondence dvou velkých hlasatelů Písma. Dnešní neděle je v celé církvi věnována misiím.


 

Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství,

že je třeba stále se modlit a neochabovat:

 

evangelizationchart.jpg

 

„V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a

na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova...“

Lk 18,1-8

 

Našemu úryvku předcházelo slovo o příchodu Syna člověka na konci věků. Náš text je teoretický příklad ukazující na význam vytrvalosti v modlitbě.

Podobenství o soudci a vdově totiž není rovnicí. Mezi vdovou, která naléhá na soudce, a člověkem, který se modlí k Bohu, se nenachází rovnítko. Naopak, podobenství je jedna velká nerovnice. Na jedné straně stojí nespravedlivý soudce a na druhé straně milosrdný Bůh. Na jedné straně je vdova, která nemá nikoho, kdo by se jí zastal, a na druhé straně stojí Nevěsta, která ví, že je s ní Ženich (srov. Lk 5,34). Na jedné straně je neochota soudce, který by si nejraději zacpal uši, aby neslyšel otravnou vdovu, a na druhé straně je Ženichova touha po sladkém hlasu své Nevěsty (srov. Pís 2,14)[1]. Co je víc? Nalezne Syn člověka na zemi tuto víru?

http://www.paulinky.cz/e-nedele/2010-10-17

 

 

MISIJNÍ NEDĚLE

 

29.

neděle v mezidobí

 

 

EVANGELIUM

Lk 18,1-8

Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: ‘Zastaň se mě proti mému odpůrci!’ Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ‘I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.’“ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

 

 st-paul-and-st-peter.png


Představte si, kdyby vyšlo nařízení, že rodiče mají mluvit se svými dětmi třeba šestkrát denně a někdo by to striktně dodržoval. Ráno - v poledne - po obědě - večer - před spaním by prohodil se svým potomkem dvě tři věty a bylo by to. Nikdo by mu nemohl nic vytknout. Byl by to vztah? Byla by v tom láska? Bylo by to spíš jako v blázinci. Nikoho ani nenapadne dělat to takto. Ale bohužel křesťany občas napadne takhle se modlit. Ráno v poledne a večer, nebo ráno a večer řekne nějakou modlitbu a má vystaráno. Je to ale vztah? Může v tom růst láska k Bohu? Je zřejmé, že ne. Tak, jak musí spolu lidé hovořit: Dlouze i krátce, v klidu i při práci či za poklusu, právě tak různorodě, ale často, ba pořád, musí být člověk skrze modlitbu v kontaktu s Bohem. Proč? Aby se mu vše dařilo? To by byla pověra. Aby neměl černou čárku - hřích? To by byla jen otrocká bázeň. Je to zapotřebí proto, aby náš vztah s Bohem nezemřel, nestagnoval, aby se konal, aby rostl.


http://www.pastorace.cz/Kazani/29-nedele-v-mezidobi-C-Stul-slova-Ales-Opatrny.html

 

PŘÍMLUVY – VŠEOBECNÁ MODLITBA VĚŘÍCÍCH
29. neděle v mezidobí C

 

Mojžíšovy pozvednuté ruce podpírané Árónem a Churem naznačují, jak mocná je vytrvalá společná modlitba. Spojme se i my v modlitbě za celý svět a volejme: Pane, smiluj se.

 

Prosme za všechny lidi: za věřící i nevěřící, za ty, kdo víru ztrácejí, i za ty, kdo po ní touží. (Lk 18,8)

 

Prosme zvláště za naše spoluobčany, kteří duchovní cestu vůbec nehledají.

 

Prosme za kazatele a za všechny, kdo touží slyšet Boží slovo a rozumět mu. (2 Tim 3,14-4,2)

 

Prosme za lidi, kteří v životě ztroskotali a nemají sílu k novému začátku.

 

Prosme za lidi trpící válkou, přírodními katastrofami, nemocemi a chudobou.

 

Prosme za ty, kdo se nemohou dovolat práva a nedostává se jim zastání. (Lk 18,3)

 

Prosme za pečovatele v nemocnicích a domovech důchodců, za pracovníky tísňových poraden, za ty, kteří se starají o nemohoucí příbuzné, a za všechny, kdo slouží druhým.

 

Prosme za lidi, kteří se v úsilí o dobro cítí vyčerpáni a unaveni. (Ex 17,12)

 

Prosme Pána za sebe, aby nám odpustil, pokud jsme někdy o něm vydali nevěrohodné svědectví.

 

Prosme za naše rodiče, kněze a přátele, kteří nám předávali víru a učili nás znát Písmo svaté. (2 Tim 3,14)

 

Pane, nepřestávej střežit život každého člověka, buď naším ochráncem a provázej nás, neboť tvá je všechna moc a v tobě je naše naděje nyní i na věky věků. Amen. (Žl 121,5.7-8)