Na scénu vstupuje Ježíš, který se po několika letech nepřítomnosti v Nazaretě vrací do místa, kde dlouho žil, a účastní se synagogální bohoslužby. Naslouchá čtení z Tóry, spolu s ostatními zpívá některé žalmy; a pak je na něm, aby předčítal druhé čtení. Podají mu svitek s Proroky, on ho rozevře a čte text, který připadal na daný den, tedy úryvek z knihy proroka Izaiáše. Ve skutečnosti se jedná o pasáž pocházející od neznámého proroka, v němž tento autor popisuje své povolání: Sestoupil na něj Duch Svatý, který v něm pak přebýval. (srov. Iz 61,1-2).
Po přečtení tohoto úryvku má Ježíš poskytnout přítomným vysvětlení přečteného textu, a tak vlastně přednáší homilii, která je na tomto místě Lukášova evangelia shrnuta pouze do několika slov: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli" (Lk 4,20). Jinými slovy, prorok představovaný na tomto místě Izaiášovy knihy je sám Ježíš.
http://www.vojtechkodet.cz/uvedeni-do-nedele/jezis-jako-naplneni-pisma-3-nedele-v-mezidobi-c.html
Ježíš povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:
"Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně."
Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit:
"Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
Lk 1,1-4;4,14-21
A Ježíš chápání Písma ve 4. kapitole Lukáše dovršuje, když říká: "dnes se splnilo (v mé osobě) toto Písmo, které jste slyšeli". To je totiž poslední, vrcholný cíl, smysl, účel Písma, Bible - aby se naplnilo. Aby se uskutečnilo to, co je v Bibli zvěstováno. Člověk sám se potom stává někým, v kom se mají Boží plány, dary a požadavky naplnit. Toto naplnění probíhá už teď a završeno bude až na konci časů.
Co z toho plyne prakticky? Že Bibli je třeba nejen číst a vykládat, že je třeba víc: žít s ní a žít z ní. To znamená nejen číst a nejen přemýšlet, abych porozuměl, ale znamená to číst a čtené - jako Maria - uchovávat v srdci a žít s tím tak, aby se slovo Písma "vtělovalo" v můj život a tak šlo cestou k naplnění. Právě dějiny Izraele, které stojí na Božím zaslíbení (Abraham), na Boží smlouvě (Mojžíš) ukazují, že se k tomuto naplnění (Ježíš) jde dlouho, cestami často nejasnými, ale s jistotou, danou přítomností Boha ve slově Písma.
http://www.pastorace.cz/Kazani/3-nedele-v-mezidobi-C-Stul-slova-AlesOpatrny.html
3.
neděle v mezidobí
Nemusíme závidět Nazareťanům, že mohli upřeně hledět na Ježíše a slyšet přímo z jeho úst: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Biblické "dnes" se totiž neskončilo v onu sobotu, kdy Ježíš přišel do nazaretské synagogy a předčítal tam z Písma. Proč tedy i my dnes v našich kostelích nehledíme upřeně na Ježíše s podobným očekáváním jako Nazareťané, ale svým zrakem spíš znuděně bloumáme, nebo pošilháváme po hodinkách? Možná proto, že nevíme, jak je možné i dnes upřeně hledět na Ježíše. Je pravda, že Ježíše neuvidíme stejným způsobem, jako ho viděli Nazareťané. Avšak to "dnes", o němž se zmiňuje evangelista, se obnovuje všude, kde církev otvírá Písmo, a pokaždé, když služebníci slova věrně odevzdávají spolehlivou nauku, v které i oni byli vyučeni.
https://e-nedele.signaly.cz/1001/naplnilo-se-pismo-i
EVANGELIUM
Lk 1,1-4;4,14-21
Dnes se naplnilo toto Písmo
Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Ježíš přišel také do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně." Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
DNES JE NÁŠ ŠŤASTNÝ DEN
"Dnes je tvůj šťastný den! Využij toho!"
Hned po východu z nádraží udeřila každého návštěvníka města do očí tabule s tímto křičícím nápisem. - A kdo šel blíž, uviděl pod plakátem čiperného dědu, jak prodává losy. Ať už sis los koupil nebo ne, křičící plakát se během dne připomínal v mysli: "Dnes je tvůj šťastný den! Využij toho!"
Ono by vůbec nebylo špatné, kdyby takové šťastné dny opravdu byly. Mnoho lidí na ně čeká a vyhlíží je - někde v budoucnosti: "Dřeli jsme se a jen se těšili, jak si budem užívat v důchodu" - říká smutně pacient s infarktem na intenzívní stanici. Mnoho lidí se zas utápí ve vzpomínkách na minulost: "Nemohu zapomenout, jak mě ošidil bratr po tatínkově smrti" říká věčně zatrpklá žena.
Oba ty druhy lidí jsou uprchlíci z přítomnosti, emigranti z přítomné hodiny. Buď se přehrabují v haraburdí minulosti a olitovávají se stále znovu pro staré křivdy. Anebo se utápí ve snění při hudbě budoucnosti. Oba se míjejí se svým životem, protože ten žijeme teď, v přítomné chvíli a hodině. A míjejí se tak i s Bohem, protože i Bůh je zde v této chvíli.
I Nazareťané z dnešního evangelia patří k typickým uprchlíkům z přítomnosti. S bolestí se ohlížejí na slavnou minulost svého národa, s dychtivostí vyhlížejí dopředu, kdy přijde Mesiáš: Jak ten bude veliký, jak bude mocný, jak rozdrtí moc Římanů, až jednou přijde! A když slyší z úst rodáka - tesaře: "Dnes se naplnilo Písmo, přestaňte se ohlížet nazpět, přestaňte snít o budoucnosti, Teď jste tu, teď žijete," - neumějí to pochopit, propadnou panice.
Ježíš z Nazareta není melancholický vypravěč o starých zlatých časech. Není ani romantický snílek, který by vyhlížel za obzory setkání nebe se zemí. Ježíš z Nazareta učí člověka žít přítomnost, dnešek, přítomnou chvíli. Všimněte si, jak to dělal Pán Ježíš. Nedržel žádné abstraktní přednášky o ceně času, ale jednal tak, jak máme jednat i my.
"Dnes je tvůj šťastný den! Využij toho!" Správně pochopeno, platí to pro všechny dny našeho života, vždy pro přítomnou chvíli. Ale především to platí pro tento den nedělní, pro tuto chvíli eucharistické slavnosti.
Zde se náš život koncentruje: Minulost se zpřítomňuje, budoucnost se ovlivňuje v této chvíli eucharistické slavnosti.
http://www.cestoudoemauz.wz.cz/taf/knihy/cyklus/cy_c_m2.htm#3
