U nás už málo kdy uvidíme ovečky, natož ještě pastýře. V době Ježíše Krista to bylo velice časté. Pastýř měl na starost celé stádo a měl mu zajistit nejen dobrou pastvu, ale i ochranu. Na druhou stranu ovečky si zvykaly na pastýře a byly poslušné jeho hlasu. Cítili u něj klid, pohodu i bezpečí.
Ježíš řekl:
"Moje ovce slyší můj hlas;
já je znám a ony jdou za mnou.
Jn 10, 27-30
Stejně i Ježíš nás - své ovečky zná. Zná nás od stvoření světa, na křtu nás přijal za vlastní a chce nám dát to nejlepší: ne jen "stravu", ale i bezpečí a především záruku života věčného. Tato slova nám znovu připomínají lásku Ježíše Krista, kterou nám dokázal na kříži. Nechceme na to zapomenout a při pohledu na kříž nejen doma, ale i v přírodě můžeme říci: "Pane, díky že se o mne staráš jako ten nejlepší pastýř. Dej mi sílu, abych tě vždy poslouchal".
http://www.pastorace.cz/Kazani/4-nedele-velikonocni-Jan-1027-30.html
4.
neděle velikonoční
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
EVANGELIUM
Jan 10,27-30
Já dávám svým ovcím věčný život
Ježíš řekl: "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."
Dnešní člověk s pohrdáním odmítá roli ovce a ideu stádce, ale neuvědomuje si, že se právě v jeho středu nachází. Jedním z nejzřejmějších fenoménů naší společnosti je masovost. Necháváme se otrocky vláčet jakoukoli manipulací a skrytým přesvědčením. Jiní tvoří modely blahobytu a chování, ideály a cíle pokroku, a my je následujeme; kráčíme spěšně za nimi, s obavou že ztratíme krok, podmíněni a podřízeni reklamě. Jíme co nám řeknou, oblékáme se, jak nás učí, mluvíme tak, jak slyšíme mluvit, používáme stejných sloganů. Kritériem, kterým se většina ve svém rozhodování nechává vést, je ono mozartovské „tak to dělají všichni“.
Jen pohleďte, jak se odvíjí život davu ve velkých moderních městech: je to smutný obraz stádce, které se společně žene v jednom proudu, ošíjí se a tísní v daném čase ve vozech tramvají a podzemních drah, a pak večer se společně vrací do ovčince, bez jakékoli originality a svobody. Smějeme se, když sledujeme nafilmovanou událost, která se odvíjí větší rychlostí, kdy se lidé rychle pohybují jako figurky. Ale je to obraz nás samotných, pohlédneme-li na sebe méně povrchním zrakem.
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2576
LÁSKA dělá tedy z vůdce dobrého pastýře , z člověka pravého otce, pravou matku, pravého dělníka. Láska k těm, za něž nesu odpovědnost, kteří jsou mi svěřeni. Tuto pravou a dokonalou i dokázanou lásku vnesl Ježíš do našeho světa. U něho se jí učíme, od něho ji dostáváme. Jistě máme před očima mnohé zářné příklady lásky a odpovědnosti i oběti lidské, avšak i tyto příklady většinou nabíraly svou sílu právě v Kristově lásce.
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2576
