Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. 12. 2012

Letos je advent velmi krátký, ze čtvrtého adventního týdne nám tentokrát zůstala jen neděle. Její liturgické texty nás přivádějí už zcela blízko k tajemství vánočních svátků a v četných výpovědích obsahují to, co shrnuje poslední adventní preface větou:"Neboť už svítá na den vykoupení a blízko je doba naší spásy, kdy přijde zachránce, náš Pán Ježíš Kristus." Kdo se opravdu těší - děti nám v tom mohou být dobrým příkladem - už jakoby prožívá předmět své naděje. Plný radosti se chová tak, jakoby očekávaný okamžik už nastal. Pravou vánoční radost přejeme všem! Nicméně nezapomeňme ani na druhý aspekt adventu: očekávání příchodu Pána na konci věků, očekávání našeho - mého - setkání s ním. I pro tuto chvíli je potřeba teď žít, jako by už nastala. V radosti prožívat čas naší naděje.
http://aktivnivira.webnode.cz/news/a4-nedele-adventni-cyklus-c-/

 

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně.

 

maria-a-alzbeta.jpg

 

Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého!" Lk 1,39-45 
 

Text evangelia velmi připomíná cestu archy úmluvy do Jeruzaléma (srv. 2 Sam 6,2-11). Podobně jako archa, příbytek Boží v lidu, půjde Maria z judských hor nakonec do Jeruzaléma. I ona je příbytek Boží. A cesta vyvolává, podobně jako ve starozákonním líčení přenášení archy, radost, dokonce i radostné poskakování, totiž Jana v lůně jeho matky.
 
Je to první setkání Ježíše s Janem, byť před narozením, a je v něm výrazně ukázáno, kdo je ten větší. Podtrhuje to i úcta, s jakou mnohem starší Alžběta oslovuje mnohem mladší příbuznou Marii, jejíž "společenské postavení" je navíc velmi problematické. Výraz "požehnaná mezi ženami" je hebraismus a je to vlastně superlativ ("nejpožehnanější ze všech žen").
 
Největším oceněním Marie není to, že je vyhlášena za tělesnou matku Vykupitele, největším oceněním je poslední věta našeho úryvku. Marie je blahoslavená pro svou víru, na které postavila vše další ve svém životě. Zde je nejen pádný důvod k mariánské úctě, ale také výzva a vzor pro naši víru.

http://www.pastorace.cz/kazani/4-nedele-adventni-c-stul-slova-ales-opatrny.html

 

4.
adventní neděle

Zlatá
 

adv04.jpg

Na čtvrtou adventní neděli je zapálena čtvrtá svíce nazývaná "andělská" a představuje mír a pokoj

 

EVANGELIUM

Lk 1,39-45

Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?

 
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

 

Byť stánkom Božím

body-of-christ-square-puzzle.jpg

 medzi ľuďmi.

Mária je tak osobou veľkého prechodu v dejinách. Jej príbehom nám evanjelista Lukáš chce dať najavo, aby sme si uvedomili, že Boh od času príchodu Krista na tento svet už nebýva v budovách alebo chrámoch vybudovaných z kameňa a dreva, ale v živých bytostiach. Mária bola prvou. Po nej a hlavne po definitívnom víťazstve Krista nad zlom, Boh prebýva v každom človeku, ktorý ho opravdivo prijme do svojho života: Každý kresťan je teda znakom Božej prítomnosti vo svete. Cez jeho postoje, úsilia, skutky a angažovanosť sa Boh viac a viac dostáva do sveta. A tak každý kresťan je nabitý Božou prítomnosťou omnoho väčšou, než tomu bolo v prípade Archy zmluvy. V tomto zmysle sa život kresťana teda stáva eucharistickým.

Uvedomujeme si tento odkaz evanjelistu Lukáša? Snažíme sa byť si vedomí toho, že Boh je v nás, a že my sme vlastne bohostánkom a že to, že zlo je stále víťazné v našom prostredí, môže byť aj chybou toho, že nie správne prejavujeme navonok túto prítomnosť Božiu v nás?

A práve v tomto spočíva aj ten správny mariánsky kult. Byť stánkom Božím medzi ľuďmi, tak ako bola ona.

Modlime sa na záver slovami piesne: „Postavili sme ti Pane, veľkolepé katedrály. Do nich zlaté kríže dali, drahocenne vyzdobené. No či tie nádherné chrámy, tvojim domovom sa stali? A či kríže prezdobené, vyjadrujú utrpenie? Pane, pomôž nám tvojimi sa stať. Svoj život, ako chrám vystavať. Amen."
http://www.upc.uniba.sk/index.php/kazne-mainmenu-4316/kazne-v-roku-2007-mainmenu-1347/516-4-nedela-adventna-2006-c