ADALBERTI - ARMÁDA DUCHA SVATÉHO

Třetí neděle adventní je nazývána „Gaudete“, tedy radostná. Církev se raduje z blízkosti Pána a současně jako by se tajil dech nad tím, že Pán je již skutečně blízko, nejen ve významu Vánoc, ale také v našem osobním životě.
http://www.vira.cz/Nedelni-liturgie/3-nedele-adventni-cyklus-C-1.html

List Filipanům ukazuje, že křesťanská naděje je něco úplně jiného než naděje těch, kdo se prohlašují za optimisty. Nezakládá se totiž na subjektivním pocitu osobní volnosti jednotlivce nebo na vnitřním optimistickém rozpoložení duše, nýbrž na Ježíši Kristu, který je zárukou našeho očekávání šťastné budoucnosti. Toto nové probuzení naděje v jednotlivcích i v celém společenství charakterizují tři slova: radost, důvěra a pokoj.
http://www.vojtechkodet.cz/uvedeni-do-nedele/radujte-se-3-nedele-adventni-c.html

Radujte se stále v Pánu,

opakuji:

Radujte se!

Vaše ušlechtilost ať je známá

všem lidem.

Pán je blízko.

Flp 4,4-7

Lékař může uzdravit z nemocí, právník může podat cenné rady, jak se vymotat z nějakého sporu… ale existuje oblast, kde “nemáme” ani lékaře, ani právníka…
 
Jan Křtitel nepodlehl mesiánskému komplexu… nýbrž evangeliu! Hlásal totiž, že tento Zachránce teprve přijde! Nemusíme tedy složit ruce v klín a rezignovaně čekat na smrt (až to vše “konečně” skončí) – radostně můžeme čekat… ne na smrt, ale na Krista!
 
Přijde… a jeho ruka není krátká na spasení (Iz 59,1) – a dokonce ani tam, kde my sami a jiní “kvazimesiášové” na to mají “krátkou ruku”.
http://www.pastorace.cz/Kazani/3-nedele-adventni-C-Mesiansky-komplex.html

 http://www.youtube.com/v/pA4fCiqgXfg&hl=en&fs=1

3.

neděle adventní

 „Gaudete“

EVANGELIUM

Mt 11, 2-11

Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“

Ježíš jim odpověděl: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“

Když pak ti muži odešli, Ježíš promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Ti, kdo nosí nádherné šaty, jsou k vidění v královských domech. Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. Toto je ten, o kterém je psáno:

‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou,

jenž připraví tvou cestu před tebou.‘

Amen, říkám vám, žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on.

Milé sestry, milí bratři,

dnes jsme zapálili třetí svíci, která se nazývá radostná nebo pastýřská. Je to tedy symbol radosti a barvou je růžová. V dnešním příběhu se objevuje paprsek naděje z očekávání, že ten, kdo je mezi námi, je mocný. A vše změní, dokáže nečekané věci. Obrátí dosavadní řád světa naruby.

Když se dozvíme něco, co nám přijde neuvěřitelné, chceme si to ověřit. Stejně jako Jan. Když se dozvěděl o Ježíšovi, snažil se ověřit si, zda je to pravda. Zázraky neviděl, ale dozvěděl se o nich z vyprávění. Většina z nás si asi dokáže představit, co taková šeptanda umí. Občas způsobí trápení a může vzbudit falešné naděje.

Zároveň si Jan chce ověřit, že ten, o kom mluvil, je opravdu tady. Možná by se ta situace dala popsat tak, že nastal okamžik pravdy. A také to ukazuje na neskutečnou víru, kterou si člověk udržel i ve vězení. Každý z nás si určitě vybaví ve svém životě podobnou situaci. Ne že by většina z nás zažila pobyt ve vězení. Ono stačí si uvědomit, jak jsme se cítili, když jsme byli uvězněni svými myšlenkami. Když jsme se dozvěděli něco hodně nepříjemného, co nás naprosto vykolejilo. Dokázali jsme si udržet víru? Dokázali jsme v sobě najít světlo, které nám ukázalo, že se nemusíme bát, že existuje řešení? Že se vše v dobré obrátí? A právě tohle nám víra poskytuje. Proto je nutné o ni pečovat. V těchto chvílích je víra o naší síle umět se ptát, zjišťovat a ověřovat. Znamením, že chceme situaci vyřešit, a ne se zahrabat někam hluboko.

Když Ježíš slyšel, na co se ho Jan ptá, odpověděl velice barvitým popisem. Možná bychom čekali ověření typu - Ano jsem Božím synem. Jsem Pánem nad vším tvorstvem. Ale on začal popisovat lidi, kteří byli na okraji společnosti - slepí, hluší, chudí. A všichni tito lidé najednou procitnou. Odhodí vše, co je trápí. A dodává - blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží. Tím říká, že všichni, kdo jej hledají ve skrytu, tak jej naleznou. Možná někteří čekali, že nastane něco velkého. Že zahřmí, že se zastřese země. Ale Ježíš je s těmi nejzranitelnějšími. Mezi těmi, kteří potřebují opravdu pomoc. Přijetí, úsměv a slyšet - Vím o Tobě, respektuji Tě jako člověka, jsem tady pro Tebe. To je úžasná výpověď o lásce k bližnímu. Důkaz o jeho největším přikázání, které dosavadní svět postaví na hlavu.

Následně Ježíš obrací pozornost k zástupům a poměrně drsně je začne kritizovat. Zda se šli podívat na Jana, do pouště, kvůli nějakému efektu. Protože tam pozlátka určitě nenajdou. Možná slyšeli, že ten člověk umí zázraky. A jsme opět u té šeptandy, o které jsme mluvil na začátku. Lidé si šli ověřit, co je na tom pravdy. Někteří byli zklamaní, protože nedostali, co očekávali. Jiní dostali přesně to, co očekávali, protože měli otevřená srdce. Občas si říkám, že vše se děje v pravý čas. Že v pravý čas slyšíme ts správná slova, od těch správných lidí.

Ježíš připomíná, že Jan je prorok ze starých časů, který svými činy zasahuje do nových. Zároveň vydá svědectví o Janově velikosti - Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, není nikdo větší než Jan. I když vzápětí tuto velikost trochu sníží - I ten nejmenší v království je větší než on. Tím ukazuje, že Boží království není otázkou zásluh, ale milosti. Nová éra, která přichází s Kristem, dalece přesahuje možnosti, které nabízel Jan, díky křtu.

Co bychom si tedy o adventu měli uvědomit? Že Mesiáš přichází jinak, než si jej možná představujeme. Je skrytý a ukazuje se ve chvílích, kdy to nečekáme. Je přítomen v lidech, v situacích, které na první pohled nejsou možná hezké. Když se setřese to, co si kolem sebe stavíme jako obranu, stane se zázrak. Uvidíme!

Líbí se mi následující přirovnání - Neurážej se mou jinakostí. Přijmi mě tam, kde přicházím skrytě.

Kéž dokážeme vidět dobrotu a lásku i tam, kde na první pohled vidíme ošklivé věci, které se nám protiví. Kéž dokážeme vidět a roznášet světlo i v těch nejtemnějších chvílích. A kéž toto vše dokážeme najít i v našich srdcích. Amen.

Břetislav Tomáš Karal